Kanadské špinavosti v Evropě. Jako utržení ze řetězu
V NHL obvykle nevyvádějí. Když však na mistrovství světa obléknou reprezentační dres, leckdy jim přeskočí. Poslední příklad?
Prásk! Padající pořízek Eric Vail po souboji u hrazení chytil hůl jako kyj a šlehl s ní ležícího sovětského beka Sergeje Babinova po hlavě. A pak se za mocného pískotu obecenstva divil, protestoval a nadával, když ho rozhodčí vyloučil do konce utkání.
Už na jaře 1977 na šampionátu ve Vídni naznačili kanadští profesionálové evropským divákům, co od nich mohou čekat. Tedy úžasné sportovní umění, ale i špinavosti, nad nimiž našinec jen nevěřícně koulí očima.
V historii se jich dá vypátrat docela dost. Zatím poslední ohavnost předvedl na současném mistrovství světa v Rize útočník Joe Veleno.
V tlačenici u mantinelu dupl na nohu švýcarskému sokovi Ninu Niederreiterovi, za což ho vedení turnaje potrestalo zákazem startu na pět utkání. Neobjeví se tedy ani v dnešním závěrečném skupinovém zápase proti českému týmu.
„Tohle do hokeje nepatří. Nože jsou extrémně ostré. Chtěl mě zranit, málem mi zlomil kotník,“láteřil Niederreiter.
Čin vzbudil pohoršení i v zámoří. „Nechutné!“napsal na Twitter edmontonský útočník Evander Kane.*
Pozoruhodné je, že Velena neprovází pověst výtržníka. Plynně mluví třemi jazyky (anglicky, francouzsky a italsky). Jako teprve pátý talent v dějinách dostal výjimku, aby už v patnácti mohl nastoupit v elitní juniorské CHL, což před ním směli jen Tavares, Ekblad, McDavid a Day. V uplynulé sezoně NHL posbíral v 81 střetnutích pouze 30 trestných minut. A pak předvede takovou hanebnost!
Ostatně i zmíněný Vail v ročníku 1976/77 za Atlantu nastřádal během 78 mačů NHL slušných 71 bodů a jenom 22 trestných minut.
Fajn, forvard Owen Nolan, který se nejvíc rozběsnil v šíleném závěru partie Česko – Kanada 5:3 na šampionátu v Helsinkách na jaře 1997, nebyl v NHL nějaký andílek.
Jeho tehdejší sok Robert Reichel však o něm prohlásil: „Později jsem s ním hrál za Toronto a poznal ho jako bezva kluka. V klubu bývají Kanaďani v pohodě, kdežto v nároďáku jsou jako utržení ze řetězu. Občas jim na ledě přeskočí.“Dobrá. Ale proč?
Tenkrát ve Finsku se Nolan a spol. nedokázali smířit s porážkou. Nádhernými kombinacemi je rozebralo trio Vůjtek, Patera, Procházka, a tak na konci 58. minuty rozpoutali příboj násilností.
Úplně zapomněli na pravidla, která jinak v NHL obvykle ctí. Nechali se ovládnout zlostí. Podobně jako v květnu 2004 v Praze, kde kavalír Scott Niedermayer krosčekoval Jágra do obličeje, či o rok později ve Vídni, kde kapitán Ryan Smyth rubal hokejkou Fischera do nohy.
Hrdí Kanaďané berou hokej tuze vážně. Sérii století proti Sovětům v září 1972 vnímali jako svůj příspěvek do studené války. I proto Bobby Clarke bezostyšnou sekerou zlomil kotník Charlamovovi. Asistent John Ferguson později přiznal, že ho na šikovné křídlo poslal: „Ničil nás. Někdo to musel udělat!“
Hoši s javorovým listem na hrudi prohry nesnášejí. Často je rozčilovalo odlišné posuzování nedovolených zákroků evropskými sudími. Hájili se, že je vyprovokovaly zákeřnosti protivníků.
Hlavně dřív si přes oceán přiváželi určitou dávku povýšenosti. Nějakou dobu trvalo, než začali Čechy, Rusy či Švédy uznávat. Akce vnímali trochu jako velký flám a pak zuřili, když jim na kluzišti nestačili.
Tenkrát v sedmasedmdesátém poprvé přijeli na mistrovství „profíci“. Dělali ostudu. Šla z nich hrůza. Faulovali i po odpískání. Slovutný Phil Esposito přes mantinel píchl holí československého kouče Staršího a ubalil mu ránu pěstí. Kanadský komentátor Claude Bédard se omlouval za divošské počínání krajanů, kteří skončili až čtvrtí.
Jistě, časy se mění. Veleno ovšem trpkou minulost v sobotu oprášil.