Čech by to zvládl líp?
A hned se otřásá místo kouče
Možná se vám vybaví první věty, které vyřkl Kari Jalonen loni po nástupu do nové práce: „Jsem obyčejný Fin, nejsem žádný kouzelník.“
Včera se slova hokejového kouče vyplnila.
Úspěch nevykouzlil.
Češi po bezradném výkonu prohráli 0:3 s Američany. Na mistrovství světa uvázli ve čtvrtfinále, což jim v součtu s výsledky ze základní skupiny vyneslo osmou příčku.
Jde o nejhorší umístění reprezentace v historii šampionátů. „Není mi to jedno, ale nezbývá mi nic jiného než to respektovat,“pověděl smířeně Jalonen.
Tábor jeho odpůrců včerejším vyřazením
okamžitě a snadno nachází novou munici, že za loňským bronzem doopravdy stála spíš neobvykle lesklá soupiska v čele s Pastrňákem, než Finův trenérský kumšt.
Na druhou stranu si už sami zodpovězte otázku, zda by jiný kouč se současným reprezentačním materiálem dokázal něco jiného.
Hrál by líbivěji? Zřejmě ano. Dopadl by lépe? Těžko, asi ne. To se nejspíš jeví jako nejsmutnější zjištění letošního mistrovského turnaje.
Po několika záblescích světlejších zítřků se vrátila skepse, že svět zase donedávna uznávané hokejové fabrice frnkl.
Nejde o to, že Češi vypadli, ale jak vypadli. Američané neměli žádnou obří hvězdu v sestavě, ale dovednostmi a rychlostí mladý výběr USA soupeře dokonale zastínil.
Závěr dohrával národní tým v křeči. Trenéři odvolali brankáře
Vejmelku, ale místo šancí dvakrát zastavoval puk klouzající do opuštěné české brány bek Zbořil. Statistici Čechům v první třetině započítali pouhé dvě střely na bránu, na konci čtvrtfinále se vyšplhaly na cifru 15. Na účast v semifinále je to málo. Strašně málo.
Češi na turnaji neporazili soupeře ze zbývající silné šestky. Prohráli se Švýcary, Kanadou i Američany.
Za nejcennější český skalp lze považovat těsnou výhru se Slovenskem – týmem, v němž se nejvýrazněji projevil výpadek jedinců okouzlených mamonem krvavých rublů v KHL.
A to na medaili nemohlo stačit.
Jalonen: Tlak je všude
Můžete Jalonenovi oprávněně vytýkat až chorobnou pozitivitu nebo zvláštní čachrování s gólmany, jež jako hlavní kouč zaštiťoval.
Při zápasech se silnějšími soupeři
zaostávali obránci, kteří nedokázali rychle a umně pracovat s kotoučem. Z defenzivy obstál snad jen Kempný, ale nejspíš byste si uměli představit v první přesilovce ráznějšího snajpra na modré čáře, než je on. Jenže nikdo takový k mání mezi beky nebyl.
Nezájem Čechů z NHL a obří pech v podobě série zranění i z útoku učinily jednotku, která si poradila jen s defenzivami slabších soupeřů.
Můžete se chlácholit, že za rok bude líp a pražský šampionát bude v zámoří enormně lákat.
Po nevýrazném turnaji zesílí debaty o tom, zda by měl výběr na domácí šampionát tvořit cizinec Jalonen.
„Je čas pro návrat českého trenéra,“vyťukal okamžitě po čtvrtfinále na Twitter Petr Dědek – vlivný majitel extraligových Pardubic a přívrženec svazového prezidenta Hadamczika, jenž včerejší porážku sledoval přímo v Tampere.
Vypovězení Jalonenova kontraktu platného i na příští šampionát by jen symbolicky podtrhovalo nekoncepčnost a chaos v českém hokeji.
„Nechci spekulovat. To není moje práce,“odpověděl Jalonen, když se novináři tázali na jeho budoucnost.
Na otázku, zda minimálně cítil tlak od vedení svazu, jen pokrčil rameny: „Tlak je všude. Musím s tím žít.“
Zároveň i on si musí uvědomit, že k navázání na loňský bronz se vyskytly i příznivější okolnosti.
Mistrovství se zase hraje bez válčících Rusů. Ani ostatní favorité, snad vyjma včera senzačně vyřazených Švýcarů, neposkládali na svoje poměry a možnosti exkluzivní výběry.
I Češi byli průměrní. Umístili se v průměru.
Na turnaji průměrných, který skončil nejhorším výsledkem národního týmu v dějinách.