Farmáři budou řešit emise, děsí je papírování
Obchodní řetězce, jejichž akcie se prodávají na burze, letos poprvé budou muset podle evropské legislativy podávat zprávu ohledně své uhlíkové stopy. Dotkne se to však i jejich dodavatelů včetně zemědělců a potravinářů.
„Aktuálně řešíme vytvoření společné metodiky. Pokud by neexistovala, mohlo by se stát, že by si každý z řetězců vytvořil svou, a potravináři by tak museli pro každý řetězec dělat jiný výkaz,“sdělil MF DNES prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza.
„Obchod je připravený spolupodílet se na vytvoření jednotné metodiky a zjednodušit tak situaci svým dodavatelům,“dodal Prouza.
Největší řetězce budou poprvé vykazovat nefinanční informace o stavu firmy už příští rok, a to za letošek. V následujícím roce se přidají ostatní .
Prouza se domnívá, že stát s přípravou na nové povinnosti trochu zaspal. Nyní se ale snaží připravit pro zemědělce a potravináře kalkulačky, které by jim mohly situaci zjednodušit.
Podle Jana Pivoňky z Potravinářské komory ČR nejde o to, že by obchodník musel přímo reportovat veškeré emise svých dodavatelů, ale musí brát do úvahy celý řetězec, který může emise vytvářet.
„Celý systém není jen o reportování, ale i o nastavování cílů a snižování environmentální zátěže. Proto mohou mít jednotlivé subjekty odlišnou představu o tom, co by měli jejich dodavatelé dělat, a to by znamenalo pro zpracovatele skutečně velkou zátěž,“popisuje Pivoňka.
Pravdivost hlášení zatím nikdo auditovat nebude, má jít čistě o dodavatelsko-odběratelské vztahy. „Běžně se reportuje na roční bázi. Smyslem však není ‚fixovat‘ emise, ale stanovovat cíle pro snížení environmentálních nebo sociálních dopadů a v podstatě vykazovat postupné zlepšování,“vysvětluje Pivoňka.
Potravinářská komora ČR ale v této souvislosti připomíná, že malé a střední podniky, které chtějí dodávat své zboží velkým řetězcům, se do budoucna bez těchto výkazů nejspíš neobejdou. Partneři z řad řetězců tím už nyní v řadě evropských zemí podmiňují pokračování obchodních vztahů.
Pivoňka upozorňuje, že spousta evropských států pro své zemědělce a potravináře připravila nejrůznější kalkulačky, které pomáhají se spočítáním potřebných informací. Sami výrobci to totiž podle něj nezvládnou.
„V současné době není dostatečný počet specialistů, kteří by se problematice mohli věnovat na skutečně detailní a odborné úrovni,“uvádí Pivoňka.
„Řada konzultačních společností sice služby nabízí, nicméně hodnocení životního cyklu a kalkulace emisí v zemědělství a potravinářství vyžaduje specifické znalosti v oblasti technologií a jejich vazeb, které nelze nahradit obecným ekonomickým nebo manažerským vzděláním,“doplňuje.
Pomoc pro výrobce biopaliv
Že Česko v této věci zaspalo, se domnívá i odborník z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Vladimír Kočí. Připravovat se podle něj mohlo už dvě dekády.
„V Česku jsme měli bohužel k již prokázanému vlivu člověka na klimatickou změnu jen velmi vlažný vztah. Vzhledem k velkému společenskému požadavku na zjišťování emisí takzvaného Scope 3 (týká se právě dodavatelských řetězců, pozn. red.) přitom bude celá oblast brzy předmětem velkého zájmu byznysu,“říká.
Ministerstvo zemědělství na nedávném semináři přislíbilo, že data za výrobu poskytnou resortní výzkumné ústavy. Už nyní připravil jeden z ústavů kalkulačku na měření emisí plodin používaných k výrobě biopaliv.
„Sběr dat není jednoduchý, pro zemědělce to znamená navýšení administrativní zátěže. Ti stále nechápou, že by měli kvůli klimatické změně, která je postihuje mezi prvními, do snižování emisí investovat,“uvedl za úřad Vlastimil Zedek.
Komerční společnosti vypracování zpráv již za úplatu nabízejí. „Zemědělci, kteří nejsou závislí na dotacích, velkých odběratelích nebo zahraničních řetězcích, nemusí svou uhlíkovou stopu nutně znát. Naproti tomu ti, kteří jsou do těchto struktur zapojeni, by měli mít zájem nejen o svou uhlíkovou stopu, ale i o dopad svého hospodaření na biodiverzitu,“sdělil MF DNES zakladatel Green0meteru Karel Kotoun.