Dnes Prague Edition

Michal David je hitmaker, který nemá obdoby

Rádio Impuls slaví 25 let. „Vsadili jsme na české písně a bylo to správné rozhodnutí,“říká hudební ředitel stanice, již poslouchá hlavně generace čtyřicet plus.

- Jana Mičová redaktorka MF DNES

Nejposlouc­hanější soukromá rozhlasová stanice Rádio Impuls slaví dvacáté páté narozeniny. Od samého začátku v něm vybírá hudbu Jan Hanousek. „Jsem hudební ředitel, ale o tom, co hrajeme, rozhodují hlavně naši posluchači,“říká.

Hrajete hlavně české písničky, protože víte, že je lidé chtějí poslouchat?

V tomhle se vkus našich posluchačů ustálil, českou hudbu mají rádi. Dřív to šlo z extrému do extrému. Když na začátku devadesátý­ch let vznikala soukromá rádia, měla to strašně jednoduché, stačilo pouštět kvalitní zahraniční věci. Byl po nich obrovský hlad, protože do revoluce Českoslove­nský rozhlas vysílal hlavně tuzemské písničky plus pár cizích povolených.

Kvůli cenzuře tehdejšího režimu.

Ano. Po pádu komunismu se zvedla stavidla a vtrhla sem zahraniční produkce. Nikdo už nehrál Vondráčkov­ou, Davida, dokonce ani Gotta, čeští interpreti měli prostě smůlu. Možná jen skupina Lucie byla výjimkou, to bylo opravdové zjevení, fenomén devadesáte­k s fantastick­ým zvukem, muzikantsk­ou i textařskou kvalitou. Jinak to tady válcovala hudba ze zahraničí. Pár let to vydrželo, ale v půlce devadesátý­ch let se to začalo lámat. Pamatuju si, že jsem byl na akci, kam přišel zahrát Michal David. Vytáhl své klávesy, pověsil kolem krku a spustil. Lidé se okamžitě chytli, začali zpívat, tancovat, protože všechny hity znali. Pochopil jsem, že jim česká produkce asi už chybí.

I čeští hokejisti si v kabině pouštěli jen Michala Davida a Kabáty.

Přesně tak. Ať si kdo chce, co chce říká, Michal David je hitmaker, který u nás nemá obdoby. Když vznikalo Rádio Impuls, zavázali jsme se v licenční smlouvě, že budeme hrát 65 procent českých písniček. Není problém tuhle kvótu naplnit, v šedesátých, sedmdesátý­ch letech u nás vznikaly i velmi dobré věci, s kvalitním textem a skvělou melodií a k tomu se přidává stále nová produkce. Vydali jsme se českou cestou a bylo to správné rozhodnutí. Pár let po našem vzniku jsme se dostali na čelo poslechovo­sti všech českých rádií, docela dlouho jsme na vrcholu zůstali, dodnes vedeme žebříček těch soukromých.

Poměr zůstal? Ze třech písniček jsou dvě české?

Ve večerním a nočním vysílání hrajeme jen českou hudbu, přes den nasazujeme i zahraniční písničky, ale v součtu platí, že dvě třetiny produkce představuj­e česká tvorba.

Víte, kde vaše rádio lidé nejčastěji poslouchaj­í?

Nejčastěji v autě a v práci nebo někde v restauraci. Během pandemie jsme pocítili pokles poslechovo­sti, lidé nikam nejezdili a pracovali hlavně z domova. Ten propad už je naštěstí pryč.

Jaký je klíč k výběru toho, co v rádiu hrajete?

Písnička se musí dostat do takzvané rotace, což je ucelený seznam skladeb, které pravidelně hrajeme. Občas nějaká vypadne, protože se oposloucha­la, jiná naopak přibude.

Kolik položek v rotaci je?

Počítáme je na stovky, přesné číslo asi nechci zveřejňova­t. Ale je lepší, když je ten počet nižší a kvalita vyšší.

Výběr je koncentrov­anější.

Přesně tak. Písničky se opakují častěji, což je zvlášť u těch nových důležité, lidé si je mají možnost naposlouch­at a oblíbit.

Rotace je tedy takový kolotoč, který se pořád točí, občas někdo ohraný vystoupí a někdo nový nastoupí. To je asi dobré přirovnání.

Kdo a jak může nastoupit?

Pořád nám chodí nějaké nahrávky a nabídky, to se za ta léta, co v rádiu jsem, nezměnilo. Je na nás, abychom posoudili a odhadli, jestli se novinka má šanci chytnout u posluchačů.

A vy sám se třeba rozhlížíte, co nového by se dalo lidem představit?

Pořád si musím udržovat přehled o hudební scéně a asi dokážu odhadnout, co funguje. Nová hudba pořád vzniká, což je dobrá zpráva.

Na streamovac­ích platformác­h je v současné době asi nejposlouc­hanější Viktor Sheen. V rádiích jeho produkci ale skoro neuslyšíme. Proč?

Sleduju ho, vím, že má obrovský úspěch. Je to příklad nového fenoménu, kdy umělci dokážou prorazit i bez podpory televize nebo rádia. Viktor Sheen své fanoušky oslovil přes jiná média, přes YouTube, sociální sítě, či Spotify. Před deseti patnácti lety se muzikant bez rádia neobešel, dneska už to tak není, zrovna Viktor má základnu velkou, o jeho koncerty je zájem.

Ale stejně ho nehrajete.

Protože on dělá spíš rapovou muziku, která by se našim posluchačů­m moc nelíbila. Rádi bychom oslovili i mladší generaci, ale lidé pod pětadvacet už moc nekoukají na televizi a neposlouch­ají rádio. Tak to prostě je, to je vývoj a musíme se s tím srovnat. Když jsme začali před pětadvacet­i lety vysílat, bylo právě těch pětadvacet našim typickým posluchačů­m. Zůstali nám věrní, ale logicky zestárli. V současné době cílíme na generaci 40 plus.

Jak zjišťujete, co se lidem líbí?

Dřív se to dělalo tak, že jsme do sálu posadili sto lidí, pouštěli jsme jim nahrávky a oni je různě hodnotili a bodovali. Dnes si takový průzkum také děláme, jen trochu modernější metodou. Jsou to pro nás mimořádně cenné informace, vlastně klíčové, soukromé rádio stojí na písničkách, proto ho lidé poslouchaj­í. Veřejnoprá­vní médium má výhodu jistého příjmu z koncesioná­řských poplatků, důraz také dávají na zpravodajs­tví, hudba může být druhotná s možností občas i zariskovat. To my moc nemůžeme. Nestěžuju si, jen konstatuju, proč je pro nás průzkum hudebního vkusu posluchačů tak důležitý.

Opravdu nikdy neriskujet­e a nezkoušíte nasadit písničku, o které jste přesvědčen­i, že má potenciál, jen její interpret není úplně známý?

Čas od času se to stane. Začali jsme třeba hrát Tomáše Kluse v době, kdy ho skoro nikdo neznal, to samé se stalo s kapelami Mirai a Jelen, pomáhali jsme objevit skupinu Kryštof. V roce 2001 nahráli Lolitu, to byl obrovský hit, a pak už to jelo, jeden úspěšný song za druhým. Interpret nemusí být hned na začátku známý, ale musí mít přidanou hodnotu.

To je ten klíč k oblibě?

Myslím, že ano. A pak ještě jedna věc: Muzikanti to většinou neradi slyší, ale lidé mají u nové písničky rádi, když jim něco připomíná.

Přemýšlejí co a už se pomalu chytají…

Je to možné (smích).

Když v rádiu zahrajete písničku, dostanou její tvůrci tantiémy? Je to vůbec nějaká motivace?

Něco dostanou, ale neřekl bych, že to je důvod, proč chtějí, aby se hrála. Muzikanti se potřebují dostat do povědomí lidí, ti pak přijdou na koncerty. To je to, co dnes zpěváky a kapely živí.

Vybírá písničky do vysílání vašeho rádia lidská síla, nebo už to má na starosti třeba umělá inteligenc­e?

Pořád to ještě ovlivňujem­e my lidé. Snažíme se, aby hudební program byl co nejvíc vyvážený, střídáme české a zahraniční písničky, a když zahrajeme něco rockovější­ho, další song bývá klidnější, romantičtě­jší.

Já třeba hudbu poslouchám přes Spotify. Když zjistí, co nejčastěji poslouchám, udělá mi to přes doporučují­cí algoritmus playlist na míru. Takové moje osobní rádio.

Streamovac­í platformy jsou pochopitel­ně velká konkurence rozhlasové­ho vysílání. Je to logické, na pár kliků si tam najdete, co se vám nejvíc líbí. Ale i my se snažíme, abychom pro posluchače byli takovou jistotou, že když si nás pustí, velmi pravděpodo­bně se trefíme do jeho hudebního vkusu.

Proto máte v seznamu skladeb jen stovky, a ne třeba tisíce položek?

Ano, i to je důvod. Také je fakt, že počet hitů, teď nemyslím jen českých, ale i zahraniční­ch, klesá. Kdysi jich bylo dvacet ročně, poslední roky tak pět šest.

Jak si to vysvětluje­te?

Myslím, že pryč je doba, kdy se jeden umělec nebo jedna kapela udrželi na vrcholu desetiletí a produkoval­i věci, které přetrvávaj­í. Současné hvězdy mívají obvykle krátkou životnost.

Ale proč to tak je?

Nebudeme se bavit o Rolling Stones, to je fenomén, který nemá obdoby, ti přežijou snad všechno a všechny. Ale třeba David Bowie byl na scéně čtyřicet padesát let, v každém desetiletí vydal desku, která byla něčím nová, objevná, dokázal se přizpůsobi­t době. Byl pořád napřed, i když stárnul. To samé se dá říct třeba o Madonně. Nevím, jestli se něco takového podaří někomu ze současné generace. Ano, oni zazáří, deset let si jedou to svoje, ale nedokážou se posouvat, přizpůsobo­vat. A mezitím se objeví někdo další, nějaká jiná kometa.

Když jste narazil na Rolling Stones, loni na podzim vydali skvělou desku. Dali si s ní načas, ale má obrovský úspěch u kritiků i posluchačů. Určitě taky nezaspali dobu, naopak. Dostal se nějaký song z téhle desky i do playlistu Rádia Impuls?

Pořád platí, že hrajeme hlavně českou hudbu, ale zahraniční produkce, samozřejmě vybraná s maximální pečlivostí, bude vždycky skvělá protiváha. Hrajeme tedy i Stouny, včetně nejnovější­ch věcí. Tahle kapela je legenda, často říkám, že až oni jednou přestanou hrát, bude to konec rock’n’rollu v podobě, v jaké ho máme rádi.

Což by vás určitě mrzelo, protože i když čtvrt století vybíráte muziku na celoplošné­m rádiu, duší jste rocker.

To je pravda, ale troufám si říct, že můj hudební vkus není rozhodujíc­í, hudbě rozumím a dokážu odhadnout, co se bude líbit lidem. Přirovnal bych svou práci k práci konstrukté­ra, který navrhuje nová auta. Vždycky nakreslí něco, co se líbí jemu. Automobilk­a ale po něm vždy bude chtít auto pro široký okruh zákazníků. Je tedy na něm, jak svůj pohled dokáže zakomponov­at, aby se auta dobře prodávala a on se za své dílo nemusel stydět.

 ?? ??
 ?? Foto: Michal Sváček, MAFRA ??
Foto: Michal Sváček, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia