Dej si energeťák, ať ti klidně rupne pumpa!

Ten trenér vzteky málem přeskočil pět řad tribuny. „Zbláznil ses?! Co to piješ?! Chceš tu dostat infarkt?!“řval na dvanáctiletého kluka. „Hned to vyhoď!“přikazoval. „To mi ale koupila máma,“oponoval hoch. V ruce při přestávce mezi fotbalovými utkáními držel plechovku energetického nápoje. „Ještě jednou něco takovýho vezmeš na zápas nebo trénink, tak končíš!“pokračoval hlasitě trenér. Hochova máma na tribuně ani necekla. „Mně to ale, tréňo, nic nedělá,“blekotal kluk a bylo zřejmé, že pro syna nepříliš bystré matky je popíjení energetického nápoje naprosto běžné.

Na výjev jsem si vzpomněl nedávno, když poslanci navrhovali (a stále navrhují) omezovat prodeje řady látek, které mohou ovlivňovat negativně uživatele, jimž do rukou nepatří, tedy hlavně děti. Byť zatím nedošli k jasné dohodě a formulaci, která by skutečně prodej konkrétně energetických nápojů omezila, napříč stranami se zákonodárci shodují, že je to potřeba.

A je! Podle Státního zdravotního ústavu má sklon k pravidelnému popíjení „energeťáků“každý desátý dospívající. Podle jiných čísel více jak 10 procent dětí ve věku od 13 do 15 let konzumuje energetické nápoje minimálně dvakrát týdně. Když se podíváme na jednotlivé kraje, tak tady v Ústeckém kraji je to dokonce více než dvacet procent. Přes tři procenta dětí na celorepublikové úrovni dokonce udávají každodenní konzumaci. Tohle zase vyplývá z mezinárodního výzkumu Health Behaviour in School-aged Children (HBSC), který u nás koordinuje Univerzita Palackého v Olomouci.

Složení pitiva přitom podle odborníků není zejména pro děti a dospívající vhodné. Nemusíme se bavit o cukru, kterého je v některých plechovkách víc, než by třeba právě dvanáctileté dítě mělo zkonzumovat za týden, ovšem třeba podle vedoucí Ústavu analýzy potravin a výživy Vysoké školy chemicko-technologické Jany Hajšlové je pro mladý organismus nebezpečný obsažený kofein. Právě ten pak s cukrem způsobuje nejen závislost, ale i zdravotní komplikace s nevolností, úzkostí, podrážděností, zažívacími potížemi, vysokým krevním tlakem a bušením srdce, v krajním případě pak i poruchy srdečního rytmu. Cynik by řekl, že některým „neduživcům může klidně rupnout pumpa“.

Zatímco poslanci debatují o tom, zda prodej energetických nápojů regulovat do 15 nebo až do 18 let věku, výrobci by naopak chtěli regulaci prodeje zabránit s tím, že škodí jen nadměrná konzumace a že stačí dětem a mladým lidem popsat preventivně rizika. „Osvěta je daleko účinnější než jakékoliv restrikce,“mínila nedávno ředitelka Svazu výrobců nealkoholických nápojů Veronika Jakubcová v České televizi.

Těžko zatím říci, jak by omezení prodeje vypadalo. Zda by ho provázel třeba i zákaz reklamy, což by asi ovlivnilo fotbalový nebo motorsportový byznys, přičemž by omezení musela provázet shoda napříč státy. A vzpomínáte, jak mizely reklamy na marlbora a westky z mclarenů a JPS a camelek z lotusů ve světě F1? Napřed je nahrazovaly třeba jen barvy nebo jména jezdců, ale design bez nápisů zůstával stejný. Ale zpět k nápojům. Byť v některých zemích (Pobaltí) je prodej regulován státem, třeba v Británii vedla diskuse k rozhodnutí omezit prodeje na straně samotných obchodních řetězců, jako jsou Tesco, Lidl, Sainsbury's a další.

Třeba by ale stačilo u nás dát na nápoje varování jako na cigarety, anebo by mohl být prodej možný v obchodech a na benzinkách jen u kasy jako u cigaret. Pak by možná i těm jednodušším rodičům došlo, že nápoj ovlivňující zdraví dítěti nekoupí na žízeň po fotbale, i kdyby jim to pití tisíckrát doporučoval nějaký influencer a mělo nejvíc cool design plechovky.