Můžeme dnes ještě o někom neutrálně říci, že je Cikán? Komu to vadí a kdo to jen využívá, aby vyžadoval, co sám nedodržuje? A proč jsou největšími nositeli těchto stereotypů profesionální „romští aktivisté“?

Máme tu nový, vylepšený stupeň politické korektnosti, tedy orwellovské šikany jazyka, který – pokud není politicky korigován – je prý způsobilý zraňovat ohrožené. Tento nový stupeň se jmenuje „anticikanismus“. A je prosazován papírem a frázemi šustícími parlamentními deklaracemi. Cílem je prý vymýtit negativní asociace a stereotypy, které se ve veřejnosti pojí s cikánskou etnickou menšinou a s jejím pojmenováním.

Pikantní ale je, že největšími nositeli těchto stereotypů jsou sami profesionální „romští aktivisté“. To oni sami cítí pojem „Cikán“a „cikánský“jako pejorativní. A pokud někdo jiný tímto předsudkem netrpí a používá tyto pojmy zcela neutrálně, jsou schopni ho sprostě napadat.

Národy mluví různými jazyky, to platí od dob babylonské věže. A různé jazyky překvapivě používají pro různé významy různá slova. Dokonce mají jednotlivé jazyky i svá označení pro jiné státy, národy, města a jiné geografické markanty.

Je vnitřní věcí každého jazyka, jak nazývá tu či onu etnickou skupinu. My říkáme Němcům Němci (jakkoli toto označení původně pochází ze slova „němý“, protože ze slovanského hlediska ti lidé zpoza Šumavy neuměli mluvit). Dnes je to ale u nás termín zcela neutrální a oficiálně užívaný. Těžko bychom měli pochopení pro to, kdyby nám Němci říkali, že nejsou žádní Němci a že jim povinně máme říkat Dojčové. Také máme svá česká pojmenování pro Maďary, Nizozemce… a také pro Cikány. Pro označení tohoto etnika je to v češtině oficiální pojem. A jestliže my sami sobě neříkáme Bémáci, nijak nás to neopravňuje, abychom Angličanům, Francouzům či Íráncům nařizovali, jak nás mají pojmenovávat. Je to jejich věc. A jak budeme říkat my jim, je zase naše věc.

Ano, neměli bychom užívat plošně vůči příslušníkům nějakého národa nebo etnické skupiny evidentně a úmyslně hanlivé nálepky, třeba pro Němce Němčouři nebo skopčáci, pro Poláky Pšonkové, pro Rusy Rusáci, pro Slováky Čobolové, pro Cikány Cigoši či Morgoši nebo pro Vietnamce „rákosníci“. Je to hnusné a špiní to především samotného mluvčího, z jehož úst takové urážky plynou.

Zakázané slovo

Ale jestli se někdo cítí být urážen pouhým oficiálním názvem svého etnika s tím, že prý má tento název pejorativní obsah, pak by se měl zamyslet spíš sám nad sebou, proč ho jako pejorativní vnímá. Citlivě se musí našlapovat asi jen kolem někoho a něčeho. Jinde je povoleno dupat, ba je to dokonce žádoucí. A když citlivka dostane slušnou věcnou odpověď na své „napomínání“, najednou jde úzkostlivá citlivost stranou, maska slušnosti padá a pod ní se šklebí agresivní sprostý hulvát.

Proč to píši? Protože jsem 20. února v pořadu ČT Události, komentáře mj. řekla, že mnozí příslušníci cikánské národnosti by uvítali zjednodušení zákoníku práce, podle kterého by je ráno mohli najmout třeba na tříhodinovou práci a poté by dostali peníze na dlaň. Dnešní zákoník práce je totiž tak sešněrovaný, že trh práce je skoro nehybný a řada práceschopného obyvatelstva nepracuje, jen pobírá sociální dávky.

Bohužel ne všichni diváci chápou obsah sdělení. Někteří se chytnou jednoho slovíčka a hystericky povyskočí. Reakce jedné takové citlivky na sebe nenechala dlouho čekat. „Vážená paní Kovářová, dovoluji si Vás oslovit v souvislosti s Vaším nedávným vyjádřením, ve kterém jste použila termín ‚cikánské národnosti‘,“napsal mi zdvořile jeden majitel cikánského příjmení s tím, že je tím hluboce znepokojen a zarmoucen. A pokrokovým slovníkem pokračoval: „Mnoho Romů v České republice se hlásí k české národnosti a používání pejorativních a zastaralých termínů při odkazování na naši komunitu je nejen nevhodné, ale může být také vnímáno jako rasistické. Je důležité, abychom všichni pracovali na budování inkluzivního a respektujícího dialogu, který odráží naši společnou lidskost a důstojnost.“A vyzval mě za toto „snad neúmyslné přešlápnutí“k veřejné omluvě.

Takový dopis jsem samozřejmě nemohla nechat bez odpovědi. „Dobrý den, pane D. S dovolením budu používat vlastní jazyk podle vlastního uvážení. Kritéria politické korektnosti mě nezajímají, podle mě naopak omezují svobodu projevu… Do Senátu jsem kandidovala právě s programem boje na normální svět a nebudu se svému volebnímu programu zpronevěřovat ani poté, co mě právě proto mí voliči volili… Trvám na tom, co jsem v televizi řekla. Čerpám přitom ze své 35leté zkušenosti a z častého kontaktu s příslušníky všech možných skupin, včetně cikánských. Bojuji za to, abychom zjednodušili právní řád a aby každý mohl svobodně uzavírat smlouvy podle svých potřeb, nikoliv podle sešněrovaných svazujících norem, které bohužel schvaluje náš parlament stále častěji. Doporučuji Vám vyjet z města a poslechnout si, jak mluví prostí občané České republiky. Já to dělám a chovám se podle toho,“napsala jsem panu M. D. mimo jiné.

Následovala patřičně „milá“odpověď, plná pisatelem vyžadovaného inkluzivního a respektujícího dialogu, ba tentokrát dokonce bez interpunkce a diakritiky: „Pokud si Vy můžete říkat co chcete tak ja taky a to, ze jste rasistická svine.“

A takhle se to má s politickou korektností pokaždé. Hlasití vynucovatelé podpory menšin si slušnost vynucují od ostatních jenom vůči sobě. Oni sami se slušně chovat odmítají. Tak na takovou politickou korektnost si já hrát nebudu.

Měli bychom pochopení pro to, kdyby nám Němci říkali, že jim povinně máme říkat Dojčové?