Malí Syřané se učí anglicky i turecky

Mezi syrskými uprchlíky ve východotureckém Gaziantepu potkáte i značný počet dětí ve školním věku. „Ve městě žije asi padesát tisíc syrských dětí. Vzdělání se ale dostává jen asi pěti nebo šesti tisícům z nich,“říká Aptullah Yozgan, ředitel jedné ze dvou škol ve východotureckém Gaziantepu, které radnice otevřela speciálně pro uprchlíky.

Kromě těchto dvou škol mohou syrské děti navštěvovat dalších devět tureckých, které nabízejí zvláštní vyučování určené právě malým Syřanům a Syřankám. Sedm z nich financují turecké úřady, zbylé doplatí jedna z místních nadací.

Do Yozganovy školy nyní chodí asi 650 dětí, převážně jde o žáky z chudých rodin, hodně je také sirotků.

„Spousta lidí děti do školy vůbec neposílá, protože potřebují, aby děti vydělávaly a pomáhaly uživit rodinu,“vysvětluje ředitel s tím, že počet škol, kam mohou syrské děti zamířit, se stále rozšiřuje. Na druhé straně je ale fakt, že část uprchlíků žijících v Gaziantepu své děti do školy poslat nemůže, protože zkrátka nemají poblíž školu vyučující i v arabštině.

Škola zřízená pro uprchlíky vyučuje děti podle syrských osnov, k nimž se přidávají navíc hodiny turečtiny. Těch mají děti pět týdně.

Ze Sýrie přišly i čtyři desítky zdejších učitelů, například i sympatická angličtinářka pocházející z města Dajr-az-Zaur na řece Eufrat, které nyní ovládá teroristické hnutí Islámský stát. „Utekla jsem ze Sýrie před půl rokem, tady už učím čtyři měsíce,“říká mladá žena perfektní angličtinou. Na otázku, zda studovala někde v zahraničí, kroutí hlavou: „Ne, doma v Sýrii.“

Ztraceni na úřadech

Skutečnosti, že výuka angličtiny bývala před válkou v Sýrii kvalitnější než v Turecku, si všiml student Amdžad, který uprchl ze severosyrského Aleppa a nyní studuje ekonomii v pohraničním městě Kilis. „Když jste přišli v Sýrii někam na úřad nebo se bavili se vzdělanými lidmi, mluvili anglicky velmi dobře. Tady při- jdete na úřad a bez turečtiny jste často docela ztracení,“říká a dodává, že se sám každý den zdokonaluje v turečtině. „Když ji srovnám s arabštinou, je mnohem snadnější.“

Výše zmíněná gaziantepská škola leží v nenápadném objektu v moderní, nově postavené čtvrti a dříve sloužila ke konferencím neziskových organizací, protože hned několik jich sídlí v okolí. Původní účel je v budově stále poznat, hodina psychologie například probíhá v sále s promítacím plátnem, připomínajícím kino. Ředitel Yozgan hrdě předvádí i učebnu s počítači – vše ve škole je nové, moderní a dokonale čisté, včetně slušivých modrých uniforem dětí.

Ty tu kromě vzdělání dostávají i psychologickou pomoc – škola má k dispozici devět expertů, kteří každý týden přicházejí, aby nabídli konzultace nejenom dětem, ale i jejich rodičům. Děti prý pocházejí z různých částí Sýrie, velká část z nich je z nedalekého Aleppa, kde stále probíhají boje mezi režimem diktátora Baššára Asada a povstalci.

Sirotci, kteří školu navštěvují, bydlí většinou u příbuzných. V uprchlickém táboře, který turecké úřady zřídily poblíž Gaziantepu, také funguje škola. Je však třeba říct, že v táborech se uprchlíci snaží neskončit – jde až o poslední možnost pro ty, kteří nemají žádné peníze ani známé a nedokážou se uchytit na zdejším pracovním trhu.

Chod školy, která v Gaziantepu funguje už čtyři roky, nijak ne- ovlivňují ani poslední zprávy z fronty. Když například kurdští bojovníci osvobodili hraniční město Kobani od fanatiků IS, nezměnilo se prakticky nic.

„Většina tamních dětí je spíš v táborech uměsta Suruç nebo přímo v něm, my tu máme z Kobani jen jednoho učitele,“objasňuje ředitel.

Ve škole je vidět, že i přes občasné tenze mezi uprchlíky a obyvateli města

i stížnosti Syřanů dělají Turci pro své sousedy v rámci uprchlické pomoci maximum: „Představte si, že by Turci zavřeli hranice a uprchlíky sem nepustili, stejně jako to udělaly mnohé další země…“říká student Amdžad a dodává, že je šťastný, že tu může být.

Utekl především proto, že by musel narukovat do armády. Hrozilo by mu tak, že zemře ve válce, a navíc za režim, který sám nepodporuje. Takový osud už v Sýrii potkal tisíce lidí.