Demence převrátí život naruby
ale i podezíravým a někdy i agresivním. Zkrátka, mění se mu osobnost.
Alzheimerova nemoc přináší rizika, která zdravého člověka ani nenapadnou – horká voda v konvici, omylem nevypnutý sporák. Choroba tak ve svých důsledcích neohrožuje jen samotného pacienta, ale i ty, kteří s ním žijí.
Je důležité udržet kontakty
Jak se tedy o člověka, kterého trápí Alzheimerova choroba, postarat? „Jde především o zajištění adekvátní lékařské péče. Správná medikace je pro člověka s touto nemocí klíčová,“vysvětluje Kateřina Kosová z českobudějovické městské charity Domino. „Například my se zaměřujeme na pomoc při sebeobsluze a aktivitách v běžném životě, na uchování a posilování stávajících kognitivních funkcí.“Důležitá je rov- něž správná komunikace a udržení sociálních kontaktů, na které byl člověk po celý život zvyklý. „Cílem je, aby pacient měl uspokojeny všechny své potřeby a zachovanou kvalitu života po celou dobu onemocnění,“říká Kateřina Kosová.
Pokud je choroba v rané fázi vývoje, partner či rodina mohou péči o nemocného zvládnout sami. „Zpočátku člověk s demencí potřebuje dohled a usměrňování v běžných denních činnostech. Nemocnému stačí mírně napovědět, nasměrovat ho, pomoci mu vzpomenout si či se vyjádřit,“popisuje ředitel královédvorské diakonie Českobratrské církve evangelické Zdeněk Hojný.
Tuto fázi lze dobře zvládat doma za přítomnosti partnera nebo někoho dalšího z rodiny, pokud je nablízku. V raných fázích nemoci může dohled fungovat i na dálku po telefonu.
Jenže choroba se postupem času může zhoršovat. „Jak nemoc postupuje, stává se, že dohled a dopomoc je třeba stále častěji v průběhu nejrůznějších denních činností, které zdravým lidem připadají samozřejmé,“říká Zdeněk Hojný. Zde se jedná především o hygienické návyky, nákupy, úklid, obsluhu spotřebičů, hospodaření s penězi a v neposlední řadě dodržování léčebného režimu.
„Mohou se navíc přidávat další funkční omezení, jako nestabilní chůze, neschopnost vyjádřit se, poruchy příjmu potravy, nedoslýchavost, vady zraku a mnohé další nemoci, které mají vliv na běžný život,“jmenuje možná úskalí Zdeněk Hojný.
Pokud je již nemoc ve velmi rozvinutém stadiu, potřebuje člověk s Alzheimerovou chorobou několik hodin péče každý den s tím, že dohled je nezbytný stále. „Hrozí nebezpečí útěku, pacient vyžaduje neustále dohled a kontrolu. Mnohdy jsou lidé s touto nemocí mobilní a okolí na první pohled nic nepozná. Proto je lépe svěřit péči odborníkům,“konstatuje psychiatrička Elena Kašparová.
Chce to trpělivost a empatii
Pokud se však přece jen pacientovi blízcí rozhodnou pro domácí péči, měli by dodržovat několik zásad. V první řadě je důležité nenechávat nemocného bez dozoru. Je třeba se mu věnovat a trénovat jeho mozek, čímž se rozvoj choroby zpomalí. Není od věci mu pomáhat, ale není nutné veškeré věci dělat za něj. Ve chvíli, kdy mu například dělá problém nakrájet si jídlo na talíři, je dobré mu pomoci, ale není již nutné jej krmit.
Péče o nemocného Alzheimerovou chorobou v domácích podmínkách vyžaduje obrovskou zásobu trpělivosti, empatie a energie. Pokud se nemocný takového přístupu od okolí dočká, může život pacienta v rodině pokračovat prakticky normálně.
Kdo však o nemocného pečuje, neměl by zapomínat ani na odbornou pomoc. Tu mohou poskytnout lékaři a zdravotnický personál, ale i svépomocné organizace. Když choroba nad nemocným už přebírá moc, je nutné jej umístit do nemocničního zařízení s trvalou ošetřovatelskou péčí. „Vždy platí, že člověk s demencí potřebuje pochopení, přijetí svým okolím a vlídný přístup. Bez nich lze stěží mluvit o úspěšné péči, protože napětí, tlak a stres člověk s demencí vnímá. Nedokáže je však zpracovat stejným způsobem jako zdravý člověk,“uzavírá Zdeněk Hojný.