Zastavte arbitrážní mor, píše Česko Bruselu

bou uzavřely,“popisuje dobu zhruba z přelomu posledního desetiletí Radek Šnábl, který tehdy vedl arbitrážní odbor na ministerstvu financí.

A tomu se například Nizozemsko zarytě brání. Právě precizní dohody o ochraně investic lákají do království zástupy firem víc než tamní příznivý daňový systém. Mimochodem právě podle nizozemsko-české smlouvy o ochraně investic čelilo Česko jednomu z nejdelších a nejdražších sporů ve své historii. Žalobě japonské finanční skupiny Nomura kvůli pádu Investiční a Poštovní banky, za jejíž urovnání nakonec stát zaplatil bezmála čtyři miliardy korun a jen právníci vyšli na půl miliardy. Arbitráž Japonci vedli totiž přes svou dceřinou nizozemskou společnost Saluka. Stejně tak právě přes Nizozemsko na českou státní kasu zaútočila americká CME kvůli televizi Nova. Tato prohraná arbitráž přišla českého daňového poplatníka na deset miliard korun.

Kromě Nizozemska se vzpírá ukončování smluv o ochraně investic i Kypr. Pro obě země totiž ochrana investic spolu s daněmi tvoří základ existence. Jen pro Nizozemsko se odhaduje, že by si zrušením dvojstranných dohod ohrozilo na třetinu svého hrubého domácího produktu.

Arbitry komise nezajímá

Arbitrážní tribunály zatím na názor Evropské komise a na judikáty Evropského soudního dvora, že dvojstranné dohody v podstatě díky evropskému právu pozbyly platnosti, neberou ohled. Česko se touto cestou pokusilo zabránit například sporu s cukrovarnickou společností Eastern Sugar, jež stát zažalovala kvůli cukerným kvótám. Tuto arbitráž, jako jednu ze tří ve své historii, Česká republika prohrála a musela zaplatit přes 700 milionů korun. Mimochodem žaloba byla založena rovněž na dohodě s Nizozemskem. Česko přitom při svých krocích, které podle arbitrů poškodily Eastern Sugar, vycházelo z potřeby převést do tuzemských zákonů evropskou legislativu.

Stejnou taktiku zkusilo Slovensko v jednom ze svých nejznámějších sporů – arbitráži s firmou Eureko (dnes Achmea) kvůli její poškozené investici do zdravotní pojišťovny Union a konto změn ve zdravotním pojištění. Arbitři odmítli, že by se firma podle nizozemské dohody o ochraně investic nemohla soudit a nakonec jí přiřkli vítězství. Slovensko porážku ovšem odmítlo uznat a kauza, v níž jde aktuálně o zhruba 70 milionů eur, pokračuje před lucemburskými soudy.

Podobně dopadlo Maďarsko, když na základě požadavků z Bruselu ukončilo podporu zprivatizovaných elektráren. Evropské giganty jako britský AES jej pohnaly před arbitrážní tribunály. Budapešť nakonec slavila vítězství, ale ne díky tomu, že se za ni postavila Evropská komise. Amaďarská vlá- da musela nést náklady řízení, které jen v případě zmíněné AES daleko přesáhly sto milionů korun.

Ochrana se může Česku hodit

Názory na to, zda je nutné se smluv zbavit, se ovšem liší. „Původně jsme chtěli tlačit na vypovězení nebo ukončení těchto dvojstranných dohod. Nicméně zhruba v polovině roku 2012 jsme dospěli i po jednání s českým byznysovým prostředím k tomu, že to není v zájmu České republiky. Česko už není rozvojovým státem jako v 90. letech, kdy se smlouvy uzavíraly, a české firmy zbohatly a investují v zahraničí. Tudíž se jim ochrana investic podle těchto smluv může významně hodit,“míní Šnábl. Podle něj totiž řada smluv má velmi přísné podmínky pro ochranu investorů, kterým chtěly západní vlády díky dohodám ochránit investice do „neprobádaných východních zemí“. Tyto podmínky ovšem platí i opačně a chrání při investicích stejně tvrdě české investory.

Připomeňme, že Šnábl nyní svou expertizu v arbitrážích poskytuje kyperským firmám senátora Iva Valenty, přes něž ovládá loterijní holding Synot. A právě tyto kyperské firmy oznámily státu, že jej hodlají pohnat před arbitráž o stovky milionů korun kvůli změnám podmínek pro provozování videoloterijních terminálů.

Šnáblovi oponuje jeho nástupkyně Talašová. „Starší smlouvy též obsahují mnoho vágních termínů, jakým je například povinnost státu chovat se vůči investorovi „řádně a spravedlivě“. Takto neurčitý termín může být každým tribunálem chápán odlišně. Tato skutečnost je zdrojem právní nejistoty, která neprospívá ani investorům, ani státům,“uvádí s tím, že vypovídání smluv je obtížné. Mají v sobě zabudované klauzule, které investorům poskytují ochranu ještě řadu let po vypovězení. Proto se Česko snaží prostřednictvím Evropské komise dosáhnout zrušení bilaterálních ujednání dohodou obou stran.

Pro dokreslení: Unie problém dohod o ochraně investic řeší až od doby východního rozšíření. Před rokem 2004 existovaly pouhé dvě takové vnitrounijní smlouvy. Po roce 2004 šlo už o 190 dokumentů. Třeba jen Česko má uzavřeno se zeměmi celého světa přes sedm desítek investičních dohod, dvě desítky z nich s členskými státy Unie.