Velkolepý úvod v Litomyšli
mila Burghausera, s klavírem jako sólovým nástrojem, Dvořákův pověstný
a v závěru Bohuslava Martinů. Orchestr pod Jiřím Bělohlávkem potvrdil jednoznačně, že jejich vzájemná spolupráce utváří z České filharmonie top hudební těleso první desítky světové interpretační scény. Nabídl ovšem velmi zajímavou podívanou, protože program se sólovým nástrojem orchestru nabízí rovnocenný prostor a dramaturgie večera tak sólistovi připravila velice obtížný úkol.
Sázka na Jana Bartoše, kterého česká hudební scéna zná z velkých pódií již od jeho třinácti let (v tomto věku poprvé a shodou okolností právě s Jiřím Bělohlávkem provedl Mozartův
se ovšem v tomto „duelu“ukázala jako nejlepší možná. Grandiózní klavírní zvuk a výrazové bohatství jsou vlast- nosti, které z Bartoše činí pravděpodobně nejzralejšího romantického hráče své generace.
Dvořákův klavírní koncert je jednou z největších výzev klavírní literatury jako celku a v minulosti byl dokonce požadován za nehratelný. Nebyl to nikdo menší než slavný ruský pianista Svjatoslav Richter, který se jej pokoušel vrátit mezi standardní pódiová díla. Nicméně i tento velikán, známý svou transcendentální virtuozitou (slovy Jevgenije Kissina), označoval Dvořákův koncert za jednu z nejtěžších skladeb, kterou kdy hrál. Není divu, že tento koncert není často hrán, a zvolit ho k zahájení litomyšlského festivalu jako zlatý hřeb večera bylo odvážným počinem. Bělohlávek s filharmonií a Bartošem jako sólistou ovšem ukázali, že v Čechách se stále provozuje hudba na světové úrovni.
Není sporu o tom, že česká hudební scéna je výrazně podceňována (i podfinancována) a chybí jí mnoho impulzů, které by jí vrátily její tradiční lesk. Bohužel výrazní čeští interpreti často mizí ze scény a akceptují dlouhodobá angažmá v zahraničí. Bývalo by proto sázkou na jistotu, kdyby vedení festivalu přizvalo pro slavnostní zahájení sólistickou gala hvězdu světového formátu nebo ponechalo zahájení v rukou zkušeného amezinárodně renomovaného Bělohlávka. Volba Bartoše ovšem vytvořila pódiovou konstelaci sólista–orchestr, kterou můžeme i v mezinárodním kontextu považovat za referenční.