Školy zařazují výuku o islámu
Asociace učitelů občanské výchovy vydala metodiky, podle nichž mohou školy učit o uprchlících a terorismu
Islám, uprchlická krize, teroristické útoky. Děti se učitelů ptají na aktuální témata, o nichž denně slýchají ve zprávách a od rodičů. Bezradní kantoři si s interpretací nových problémů ne vždy vědí rady. S výukou jim mají pomoci nově připravené metodiky, jejichž autorkou je učitelka občanské výchovy Petra Slámová. Prostřednictvím Asociace učitelů občanské výchovy, která pro své kolegy pořádá pravidelná školení, se materiály rozšiřují do škol po celé České republice.
Autorku metodik a zároveň členku vedení asociace inspirovala k vytvoření projektu praxe posledních měsíců. Média zaplavily zprávy o uprchlících, o muslimech slyšely děti diskutovat dospělé, často ne zrovna korektně. Do školy chodily „naočkované“více či méně svéráznými názory. Učitelé se díky tomu ocitli pod palbou otázek a poznámek, na které bylo někdy obtížné správně reagovat. Nyní najdou doporučení a materiály na webových stránkách Občankáři.cz, kterou provozuje Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd. Stačí se jen bezplatně zaregistrovat.
„Ze strany žáků se setkáváme se zájmem, chtějí vědět, jak je to s uprchlíky doopravdy. A je úkolem dobrého občankáře na aktuální témata reagovat, probírat je a debatovat o nich, byť je to někdy obtížné,“říká Michal Řezáč, předseda Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd.
Někteří učitelé prý nové metodiky kritizují s tím, že politika do školy nepatří. V opozici vůči nim stojí nejen Asociace učitelů občanské výchovy, ale i ministryně školství Kateřina Valachová. „Byla bych ráda, kdybychom se ve školách shodli na odsouzení terorismu, ale zároveň neviděli nepřítele v každém uprchlíkovi,“uvedla. Pro cílené rozšiřování politického obzoru a občanského povědomí školáků se vyslovila v Interview ČT24. Konkrétní doporučení, jak to mají učitelé provést, ale nemá. „Je to věc každé školy, nedá se to naordinovat z Prahy,“domnívá se ministryně.
Za katedru v nikábu
Že se učitelé při výuce o islámu mohou snadno ocitnout v nepříjemné situaci, dokazuje nedávná aféra kolem Základní školy Komenského v Trutnově. S názorně pojatou hodinou zde narazila dějepisářka Zuzana Růžičková. Do sedmé třídy přišla oblečená v nikábu a dětem předvedla i další tradiční části muslimského oděvu. Než aby suše vysvětlovala, jaký je rozdíl mezi čádorem, hidžábem a burkou, nechala tyto kousky oblečení kolovat, aby si je každý mohl vyzkoušet na vlastní kůži. Hodinu zakončila předvedením muslimské modlitby.
Ne všichni ale názorně pojatou výuku ocenili. Část rodičů se vzbouřila a fotky, které škola původně sama zveřejnila na svém webu, obletěly sociální sítě. Někteří internetoví diskutující trutnovskou školu nesmyslně obviňovali z propagace islámu. K situaci se následně vyjádřila dokonce ministryně školství, která vyzvala ke zklidnění. Na internetu se lynčované učitelky zastávali i její kolegové. „Bylo to velmi invenční a zároveň odvážné. Bohužel musíme při výuce počítat i s tím, že ne všichni rodiče mají takzvaně korektní názory,“říká autorka nových metodik Petra Slámová.
Učit o islámu chce podle ní trpělivost a připravenost na někdy velmi kuriózní poznámky školáků. Metodiku učitelka Slámová vypracovala a otestovala během svého působení na Základní škole Zákupy na Českolipsku. Nyní se „návod“rozšiřuje do dalších škol. Ukázkové hodiny už proběhly v Praze a dalších městech, s návodem se seznamují také studenti pedagogických fakult. „V lednu znovu pozveme kantory z regionů do Prahy, vyměníme si své zkušenosti s novou metodou,“dodává Michal Řezáč.
Metodika se věnuje především uprchlické krizi. Její první část je určena žákům čtvrtých a pátých tříd a nese název „Kdo a proč utíká?“, druhá část „Opouštím svůj domov“vznikla pro žáky osmých a devátých ročníků. Rozdělení podle tříd ale není nijak striktní. Materiály jsou koncipovány tak, aby s nimi učitelé mohli zacházet co nejvolněji. „Každý si své hodiny může uzpůsobit podle svého, metodika představuje spíš nabídku, s jejímž obsahem se dá flexibilně pracovat, třeba podle toho, co zrovna děti nejvíc zajímá nebo kolik chce učitel věnovat vysvětlení toho kterého problému času,“říká autorka.
Žáci se pak při hodině seznamují s pojmy uprchlík, migrant či emigrace, starší žáci i s pojmy azyl a azylant. Děje se tak na pozadí konkrétních příběhů lidí, kteří opustili své domovy. Cílem je, aby byla výuka co nejzáživnější. S příběhy se ve třídě dále pracuje, děti řeší otázky příčin a důsledků migrace, ti starší se učí třeba to, kdo může podle zákonů České re- publiky dostat azyl a kdo nikoli. „Snažíme se o vyváženost. Neříkáme: přijměme všechny uprchlíky. Spíš děti vybízíme k zamyšlení nad tím, proč ti lidé odcházejí ze svých domovů, vysvětlujeme, jaká jsou práva azylanta a kdy může být poslán zpátky domů. Předkládáme jen základní souvislosti,“vysvětluje Řezáč.
Reakce jsou (nejen) pozitivní
Díky vtažení do příběhu děti výuka baví. „Na testovacích hodinách byly nadšené a ptaly se, jestli budeme pokračovat i příště,“říká Slámová. Spokojení jsou i učitelé, kterým nové materiály ulehčují práci. „Jsou rádi, že nová metodika vznikla, mají se čeho chytit a nezůstávají bezradní,“mluví za své kolegy učitel občan- ské výchovy Řezáč. Pochvalné ohlasy má asociace také od zástupců občanských sdružení a neziskových organizací. Ne všechny reakce jsou ale pozitivní.
„Dostávám i příšerné e-maily od lidí, kteří metodiku ani neviděli. Politická situace je vyhrocená, kdekdo má tendenci reagovat přehnaně. Ptají se třeba, jestli se tak vehementně věnuji i výuce o postižených a nemocných lidech. Samozřejmě že věnuji, nad tím se teď ale nikdo nepozastaví,“stěžuje si autorka metodiky.
Právě vyhrocenost situace a zjitřená atmosféra je podle oslovených pedagogů důvodem, proč by se na školách mělo o problémech islamizace diskutovat co nejvíce. „To téma je ve vzduchu, tak se mu věnujme. Ve třídě máme příležitost předložit dětem tyto věci bez emocí a racionálně. Zatímco z domova někdy přicházejí s emotivními výkřiky, učitel občanské výchovymá reprezentovat objektivní stanovisko. Nezprostředkuje názory, ale pouze fakta. Názor si mají děti poskládat samy,“říká Slámová.
Že se ve školách debatuje o islámu, není samo o sobě nové ani převratné. Základy religionistiky už dávno patří do vzdělávacích plánů. Nové jsou jen společensko-politické kulisy, v nichž se tak děje. Z běžného a pro žáky nudného tématu, během nějž si do sešitů otráveně zapisovali ná- zvy náboženství do kolonek „monoteistická“a „polyteistická“, se stává adrenalinová zábava na tenkém ledě. Není divu, že se jí mnozí učitelé raději vyhnou. Dokonce (a možná především) i ti, kteří ještě v loňském školním roce učili průřezová témata multikulturalismus a náboženství s velkou chutí.
„Učitel občanské výchovy nebo základů společenských věd by měl jednotlivá náboženství aspoň stručně probrat, uvést jejich hlavní znaky a porovnat je. Zajít do větší hloubky a být aktuální ho ale nikdo nedonutí, pokud sám nebude chtít. Nemyslím si ale, že by bylo šťastné současnou situaci ignorovat,“myslí si Michal Řezáč.
V Praze je všechno jinak
Zároveň ale přiznává, že problematiku výuky o islámu vidí jako učitel na pražském gymnáziu jinou optikou než jeho kolegové vmenších městech nebo na učilištích, kde je tolerance k odlišným kulturám nižší. „Předstoupit s tématem uprchlické krize před třídu plnou učňů na menším městě, to chce kus osobní odvahy. Týká se to ale i dalších problematických témat. Diskutovat s dětmi v severních Čechách seriózně o Romech je výzva,“upozorňuje.
Pokud se učitelům do hlubší analýzy islámu a konfrontace s leckdy hlasitými názory pubertálních dětí nechce, může si škola přizvat zástupce některé z iniciativ, které si vzaly za cíl šíření osvěty v duchu multikulturalismu a vstřícného přístupu k menšinám a uprchlíkům. V rámci akce Jeden svět na školách pořádá besedy například organizace Člověk v tísni.
Od začátku loňského roku funguje také iniciativa Muslimové očima českých školáků nabízející ředitelům škol workshopy a přednášky zdarma. Na svém webu varuje před českou islamofobií a školákům slibuje předložit pouze „vyvážené a fakticky správné informace“, aby si mohli sami utvořit svůj vlastní názor. Slibuje odpovědi na dotazy jako „Proč nosí muslimské ženy burku?“a „Co stojí v Koránu o svaté válce?“. Otázka je, kdo a s použitím jakého klíče bude ty správné informace na tak složité dotazy vybírat.
Předstoupit s tématem uprchlické krize před třídu plnou učňů na menším městě, to chce kus osobní
odvahy