Čeština odpadá, začíná debata o životě

Mladí Češi jsou pasivní, nechodí k volbám, okolí je nezajímá. Školství má plán, jak to změnit: chce naučit děti mít vlastní názor

PRAHA V Česku je zatím zvykem místo debaty vést spíše dva oddělené monology. Na nejvyšší úrovni to předvedl prezident Miloš Zeman 17. listopadu na Albertově, kde se nechal obklopit jenom těmi, kdo s ním ohledně islámu a uprchlíků souhlasí, názoroví odpůrci se pod řečnickou tribunu nedostali. Ti ale často volí stejný postup jako prezident. Když se třeba začátkem listopadu pořádala v pražském Americkém centru konference na imigrantské téma, v panelu diskutérů zasedli jen zástupci vstřícného postoje k běžencům. Nikdo, s kým by opravdu bylo třeba debatovat.

Pro českou mentalitu to bude velký zlom. Vláda začne historicky poprvé systémově – metodicky i finančně – podporovat takzvané občanské vzdělávání. Zjednodušeně řečeno jde o to, aby se děti na základních a středních školách pouze nebiflovaly data, ale naučily se přemýšlet a chápat, že jsou součástí společnosti, v níž mohou věci ovlivňovat.

Zdá se, že je nejvyšší čas – poslední, tři roky staré, mezinárodní srovnání ukázalo, žemladí lidé v Česku patří mezi ty nejpasivnější. Politika a okolní dění je nezajímají, necítí se být součástí komunity, nechodí k volbám.

Místo vymývání mozků otevírání očí

Dosud je občanské vzdělávání disciplínou, pod kterou si většina lidí neumí pořádně nic představit. Část lidí má pocit, že je to už zavedená občanská výchova, část se bojí, že půjde o ideologickou „nalévárnu“jako za minulého režimu. „Počítá se s tím, že přijde halas, že tohle dělali komunisti. Jenomže je to úplně naopak. Cílem není vymývat hlavy, cílem je otevírat oči,“vysvětluje Tomáš Hazlbauer, ředitel Centra pro demokratické učení, které ministerskou koncepci pomáhalo připravovat.

Učit děti už od útlého věku kritickému myšlení, schopnosti snést cizí názor a přicházet s argumenty je vzhledem k aktuálnímu dění naléhavou potřebou, jak uvádí imateriál ministerstva školství, které pilotní program spustí v příštím roce. Dlužno dodat, že čeští politici nedospěli k prozření tak docela sami – jde o sílící tendenci v rámci evropského společenství. Ve vzdělávání má jít hlavně o důraz na občanské vzdělávání, které zvyšuje odolnost vůči indoktrinaci. To může pomoci proti radikalizaci z obou jejích konců. Druhé a třetí generace imigrantů by pak neměly být tak náchylné k demagogickým nabídkám teroristů a původní Evropané by zase měli méně podléhat populistickým nabídkám jednoduchých řešení.

Padly mýty o teroristech

Český projektmá dvě části, obě začnou v roce 2016. První je asi třímilionový dotační program pro neziskové organizace, které přijdou s projektem, jak v dětech vyvolat zájem o okolí a učit je snášenlivosti vůči jinakosti. Druhá část je pilotní zavádění občanského vzdělávání v přímé spolupráci se školami. Těm bude k dispozici skoro dvanáct milionů do roku 2018, kdy se na základě výsledků zavede občanské vzdělávání všude.

Do pilotu se zapojí 21 škol ze všech krajů v republice. Hlavní úkol bude ležet na řediteli a jednom vybraném učiteli, kteří budou muset vybudovat spolupráci s místní komunitou, politiky, rodiči. „Často je představa, že když děti ve třídě diskutují, nic nedělají. Jenže ony si naopak osvojují jednu z nejdůležitějších schopností, kterou si ze školy mohou odnést – slyšet názor, reagovat na něj, formulovat protiargument nebo naopak přijmout argument druhé strany,“říká Michal Řezáč, předseda Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd.

Mohlo by se zdát, že žáci nemají o společenská témata zájem. Zkušenosti učitelů ale hovoří o opaku. Petr Vlasák, češtinář ze základní školy v Lanžhotě, po nedávné sérii teroristických útoků v Paříži raději vynechal mluvnici a probral postupně se všemi žáky druhého stupně, co se ve Francii odehrálo a jak to souvisí s uprchlickou krizí.

„Setřídili jsme si souvislosti a nejnovější zprávy, rozebrali jsme nejčastější strachy amýty, jako například, že Islámský stát není stát, zmínili jsme i události v Libanonu. Evidentně dětem chybělo s někým všechno probrat. Mají často problém s tříděním podstatných a nepodstatných informací, čtenářskou gramotností i chaosem v mediálních výstupech. To má samozřejmě vliv na jejich chování a většina se stáhne do pasivní role. Pokud se nebudou tyto problémy řešit přes občanské vzdělávání, vyroste generace, s níž se bude dát nebezpečně manipulovat,“shrnuje Vlasák.

Nejvyužívanějším nástrojem občanského vzdělávání jsou žákovské a studentské parlamenty. „Dnes se děti hlavně dozvědí, kolik má sněmovna poslanců a jak vypadá legislativní proces. To je taky důležité, ale mnohem důležitější je, aby věděly, že se mohou ozvat a jak se mohou ozvat, až budou později řešit třeba nadměrný hluk nebo prašnost ve své ulici,“vysvětluje Řezáč.

K parlamentům se přidají různé simulace, například „hra“na to, co se dá a má dělat, pokud najdu za svým domem nelegální skládku. Děti se také zapojují do životamísta, kde žijí. Od úklidu v parku po předčítání seniorům.

„Aby děti věděly, že se mohou ozvat, až budou později

řešit třeba nadměrný hluk nebo prašnost ve

své ulici.“

Němci už to mají zažité

Nezpochybnitelným lídrem Evropy v občanském vzdělávání je Německo, s výukou ke snášenlivosti a vlastnímu přemýšlení začalo záhy po konci druhé světové války. Spolkoví politici desítky let dělají to, s čím chce teď Česko začít – vytvářejí institucionální rámec a poskytují finance, bez čehož nejde o občanské kompetence pečovat systémově. „Už se tam z toho dokonce stalo apolitické téma. Nikdo už nepodezírá politické strany, že když dávají do vzdělávání peníze, vychovávají si tak budoucí straníky. Tak daleko my rozhodně ještě nejsme,“říká Hazlbauer.

Obdoba stranické podpory občanskému vzdělávání se rodí i v českém parlamentu. Jde o takzvané politické instituty, součást novinek ve volebních zákonech. Má jít o think tanky názorově blízké konkrétní politické straně, ale personálně i finančně oddělené. V Německu to funguje, v České republice instituty vyvolávají prozatím pochyby, jestli nebudou zneužité přesně k opaku toho, co mají dělat – k indoktrinaci.

„Jsem přesvědčen, že jedním z faktorů, proč je debata o uprchlictví v Německu méně vyhrocená než u nás, je právě vyšší občanská kompetence obyvatel. Člověk se nenechá zlomit strachem a emocemi, když má vlastní názor, špetku tolerance a empatie, umí pracovat s informacemi,“míní Hazlbauer.