Tvůrce monumentálních plastik
V pondělí 14. prosince zemřel Aleš Veselý (* 1935), který byl především sochař, ale zabýval se také malbou, kresbou a grafikou.
Počátky jeho tvorby spadají do druhé poloviny 50. let, kdy dospěl k expresivnímu způsobu vyjádření. Před koncem desetiletí začal vytvářet asambláže a objekty, v nichž používal nalezené prvky a nezvyklé technické postupy. Tehdy se stal jedním z iniciátorů pražských Konfrontací, neoficiálních výstav mladých umělců. Výrazně se přiblížil informelu, i když se s ním nikdy zcela neztotožnil a nakonec se od něj odklonil.
Počátkem 60. let směřoval od závěsných reliéfů k vysloveně trojrozměrnému řešení. Používal různé, často už vyřazené a opotřebované a stopou času poznamenané předměty, které skládal do instalací s hlubokým filozofickým obsahem. Brzy vznikla díla rozhodující pro jeho vývoj. K nim se řadí Židle uzurpátor nebo řada Enigmat, v nichž se projevilo existenciální cítění. V druhé polovině 60. let vytvořil snad nejslavnější z nich – monumentální, často vystavovanou svařovanou plastiku Kaddish, která vznikla na sympoziu ve Vítkovických železárnách. Nejenom ta souvisela s jeho osobním traumatem, jako židovské dítě se musel několik let ukrývat před transportem. K dílům podobně la- děným patří i Brána nenávratna, která stojí na místě někdejšího nádraží Praha-Bubny, odkud byly transporty do koncentračních táborů vypravovány.
V 70. letech se Veselý uchýlil do Středokluk, kde zakoupil venkovskou usedlost a postupně na přilehlém pozemku umísťoval své většinou značně rozměrné objekty a instalace. Do nich se stále promítal existenciální pocit, i když v odlišné podobě než na přelomu 50. a 60. let. Forma se zjednodušila, sochy a také obrazy nabyly na velkorysosti. Také tu postupně vybudoval depozitář, nebo spíš galerii, kde se zájemci o jeho dílo mohli setkat s bohatým výběrem soch a reliéfů. Součástí jeho tvorby se staly projekty pro volnou přírodu i pro město, s jejichž uskutečněním autor v některých případech pro jejich technickou náročnost a případné další překážky ani nemohl počítat. Po roce 1989 se jeho možnosti naštěstí změnily. Začal cestovat, u nás i v zahraničí se konala řada jeho výstav. K největším z nich patří retrospektiva v Centru Egona Schieleho v Českém Krumlově, při níž vstoupil i do veřejného prostoru. Důležitá byla i expozice v Západočeské galerii v Plzni.
Aleš Veselý vytvořil před několika lety nové sochy pro obrovskou přehlídku své tvorby v Litomyšli, kterou přichystal pro vnější i vnitřní prostory v různých částech města. Všechny objekty rozmístil spolu s architektem Josefem Pleskotem tak, aby souzněly s architekturou a aby obsadily důležitá místa ve městě. V letošním roce slavil umělec osmdesáté narozeniny, a tak si na něj s výstavou vzpomněli v rodné Čáslavi. A také se jeho tvorba představila v několika galeriích v Praze (Galerie Zlatá husa, Pelléova vila, Galerie 1. patro…). Určitě by si zasloužil velkou retrospektivu a také zásadní monografii, protože se už dávno stal klasickou osobností českého současného umění.