Pumpy u hypermarketů přestaly růst

V Česku funguje přes 80 čerpacích stanic ve vlastnictví obchodních řetězců. Stavět další se však už nevyplácí

PRAHA Byl to svého času hit, když obchodní řetězce začaly u svých hypermarketů stavět po vzoru třeba Velké Británie první levné čerpací stanice. Před deseti lety jich u nás takto fungovalo už 40 a před třemi lety dvojnásobek. Jenže za poslední roky řetězce jako Tesco, Globus, Makro a Albert neotevřely ani jedinou novou, rostly jen u obchodů Coop. A dnes už příliš neroste ani tato družstevní čerpací síť.

Spekuluje se, že hypermarkety prodávají pohonné hmoty s minimální marží, možná spíš pod náklady, jen kvůli přilákání zákazníků, kteří – když už přijedou pro benzin – nakoupí i v přilehlém marketu.

Řetězce odmítají, že by své čerpací stanice dotovaly. Ale velký výdělek evidentně prodej benzinu nepřináší.

„Vlastníme více než 20 čerpacích stanic. Jejich počet je v posledních třech letech stabilní a v blízké budoucnosti neplánujeme portfolio rozšířit,“říká třeba Jiří Mareček, mluvčí obchodů Albert ze skupiny Ahold.

Leckde provozují hypermarkety i myčku. „Vnímáme čerpací stanice jako doplňkovou službu pro naše zákazníky a další rozšiřování sítě momentálně neplánujeme,“přidává se Romana Nýdrle za velkoobchody Makro. Tento řetězec alespoň přišel s inovací. Letos u jedné ze svých benzinek otevřel nový koncept čerpací stanice s obchodem, kde vedle po-

Zdroj: obchodní řetězce honných hmot nabízí i doplňkový sortiment.

Některé pumpy hypermarketů fungují non stop a samoobslužným způsobem – na platby kartou. Díky nízké ceně mají i vysoký počet zákazníků. Jedna taková stanice prodá měsíčně 500 až 600 tisíc litrů pohonných hmot, tedy dvakrát víc než v průměru stanice velkých značek.

Výtoč hypermarketů přitom dál výrazně neroste, spíš stagnuje, někde i klesá. Při minimálních maržích ale nutně potřebují vysoký počet tankujících řidičů. A ti jsou k dispozici jen u největších obchodů, které se u nás v poslední době už nestaví.

„Pumpy jsou prakticky už u všech největších marketů. A jejich majitelé přišli na to, že jinde se jejich provoz nevyplácí,“soudí Ivan Indráček, šéf Unie nezávislých petrolejářů.

Pro hypermarkety přitom platí stejná pravidla bezpečnosti a kvality jako pro všechny ostatní čerpací stanice. Těch veřejných na trhu funguje celkem 3700. „Ve všech patnácti stanicích necháváme kontrolovat jakost pohonných hmot uznávanou mezinárodní certifikační společností, která nám uděluje pečeť kvality,“potvrzuje mluvčí Globusu Pavla Hobíková.

Opačný trend

Pro jiné firmy, tedy klasické pumpařské sítě, není prodej pohonných hmot u hypermarketů zřejmě vůbec rentabilní. O spolupráci s nějakým marketem a stavbě pumpy uvažoval například lídr v prodeji pohonných hmot Benzina. Z plánu ale sešlo.

V kurzu je však opačný trend. Prodejny se stěhují do prostor čerpacích stanic. Pumpaři si od spolupráce s obchodníky slibují větší počet zákazníků, které k benzinkám přivede možnost nákupu ce- lého sortimentu, běžného v klasických obchodech. Včetně čerstvých potravin. Obchodní řetězce zase láká možnost rozšíření počtu malých a dostupných prodejen.

Například obchody Billa se stěhují do objektů čerpacích stanic Shellu, který pro tento účel několik desítek svých dosavadních kompletně přestavěl. Počet nabízených položek potravin a dalšího zboží po nastěhování Billy vzrostl ze 300 na více než tisíc.

„Takový koncept funguje i v jiných zemích, naše stanice podobným způsobem spolupracují s obchodními řetězci ve Švýcarsku, Holandsku či Británii, tak předpokládám, že uspěje i tady u nás,“říká Petr Pražský, zodpovědný za provoz čerpacích stanic Shell ve střední a východní Evropě.