Lyžování v Česku: byznys na vodě

„Lyžařská sezona začala!“hlásí areály. Už z nich ale mnohem méně hlasitě zní: „Zatím na technickém sněhu.“Horský byznys je v ohrožení. Lanovek je hodně, ale chybí přírodní sníh – a mnohde už i lyžaři.

PRAHA V posledních letech lyžařská centra – a nezáleží na tom, zda jsou v USA, Evropě, či Asii – stále častěji spoléhají na technický sníh. Bez něj bymnohá skončila. Bez děl chrlících bílou náhražku by se vše sesypalo.

Mnozí už to ale stejně zabalili, a to dokonce i v alpských zemích. Výroba umělého sněhu je totiž drahá. Metr krychlový stojí 3,5 až pět eur (95 až 135 Kč). Alespoň podle firmy TechnoAlpin z italského Bolzana, největšího evropského výrobce sněhových děl. Za dvě dekády jich vyrobila 20 tisíc a prodala je zákazníkům do více než 40 zemí.

Při výrobě technického sněhu záleží na místních podmínkách, například dostupnosti vody, sněhové pokrývce, amortizaci systému a mnohém dalším. A navíc sněhová děla mohou „poprašovat“svahy jen tehdy, když venkovní teplota klesne pod nulu. Jinak nevyrábějí sníh, ale vodu. Když počasí zakolísá a oteplení spláchne bílý závoj z kopce do řeky, je třeba začít znovu.

Pod palbou

Lyžařské podnikání tak začíná být byznysem na vodě. A to nejen obrazně. Počasí je stále méně předvídatelné. Zimy na sněhu začínají později a končí dříve po celém světě. I proto vzrostl také v Česku neuvěřitelně zájem o sněžná děla. Bez nich by lyžování u nás dávno nebylo.

Dříve se užívala převážně na dosněžování. Dnes by ale bez je- jich rychlé reakce sněhový byznys nemohl vůbec existovat. Střediska za ně proto utrácejí stamiliony – jedno sněžné dělo stojí milion korun, levnější zasněžovací tyč přijde na 300 tisíc.

K tomu je třeba připočíst další ohromné náklady na rozvody vody, akumulační nádrže, k jejichž pořízení nutí provozovatele areálů hrozící nedostatek vody v nynějších sušších letech, amnohé další.

Celý systém musí mít dostatečnou kapacitu, aby byl schopen co nejrychleji pokrýt sněhem páteřní sjezdovky v areálu. K tomu je třeba dostatek vody i koncových děl, aby se neztrácel čas s jejich přemisťováním. A samozřejmě také předvídavost. Počasí je nestálé a často je třeba doslova krást každou hodinu, kdy teplota klesne pod bod mrazu.

„Výrazný nárůst investic do výroby sněhu je patrný odmimořád- ně špatné zimy 2013/2014. Skiareály přehodnotily investiční strategii a pořizují výkonnější zasněžovací systémy,“říká ředitel Asociace horských středisek Libor Knot.

Roční investice do zasněžování se podle něho nyní mohou pohybovat v tuzemsku na úrovni 200 až 300 milionů korun.

Chmurné předpovědi

Sněžná děla by ale byla v současnosti zapotřebí, i kdyby přírodního sněhu bylo dost. Tratě jsou zatíženější než v minulosti. Na sjezdovkách se pohybuje více lyžařů, sníh musí vydržet strojovou úpravu, přečkat večerní lyžování.

I proto dnes mnozí lyžaři s lehkým cynismem říkají: „Lyžujme, dokud to jde.“A další dodávají, že je to celé vlastně jen vypůjčené.

Jejich slova potvrzují vědci. Podle posledních prognóz zmizí do roku 2040 ve srovnání s dnešním stavem 17 až 55 procent sněhové pokrývky. Očekává se, že klimatické změny a globální oteplování zvýší teploty, zmenší sněhové příděly a zkrátí zimní sezony. Přitom lyžařský byznys závisí právě na předvídatelném, regulérním sněžení.

Změnami nebudou trpět jen návštěvníci hor – lyžaři. Odnesou to i zaměstnanci areálů, jejich majitelé. Dále pak ti, kdo poskytují navazující služby, hoteliéři, restauratéři, majitelé půjčoven. Postihne to i navazující služby samotné, obchody, stanice s pohonnými hmotami, dopravce.

O změnách počasí na horách ostatně vypovídá i to, kde všude lze lyžovat v létě na ledovcích. Nyní je to možné v Rakousku na osmi ledovcích, v Itálii, Francii a Norsku na třech, na dvou ve Švýcarsku a na jednom v Kanadě a v USA.

Přitom v 80. a 90. letech minulého století to bylo možné na 40 místech, převážně v Alpách. Tuhle možnost nabízely i světoznámé areály Verbier, La Plagne, Zugspitze, Val Thorens, Monterosa a Marmolada.

V současnosti jsou ve světě zhruba dva tisíce lyžařských středisek se čtyřmi a více vleky a lanovkami. Více než 200 takových resortů lze nalézt v USA, Japonsku, Francii a Itálii. Česko je v tomto pořadí na desátém místě.

Nabízejí velmi dobré vybavení, zázemí pro zimní radovánky, většinou dostatek sněhu (byť často jen technický). Jenže jim začínají chybět lyžaři.

Stagnace se již dříve projevila v Severní Americe, Itálii a Švýcarsku, v sezoně 2013/2014 dolehla i na Rakousko a Francii.

O neradostném vývoji hovoří i 145stránková studie vypracovaná pro tento rok Laurentem Vana- tem, nezávislým švýcarským konzultantem. Ten každoročně referuje o lyžařském byznysu v 60 zemích, reprezentujících 99,8 procenta trhu.

Podle Vanata stále větší počet areálů žije z místních zákazníků – mají potíže přitáhnout zahraniční klientelu. V Evropě se totiž nerodí nové generace lyžařů, tak jako tomu bylo dříve. Už není takový hlad po radovánkách na zasněžených svazích.

Země spoléhající se na zahraniční zákazníky – například Andorra, Rakousko a Švýcarsko – pociťují úbytek lyžařů nejvíce.

Do Alp míří hlavně Němci, Britové, Nizozemci a Belgičané. Jenže právě v jejich zemích počet lyžařů významně klesá. A nenahrazují je ani ti z rozvíjejících se zemí.

Švýcarská drahota

Lépe na tom jsou Francie a Itálie. Ty zcela jistě těší vysoká hodnota švýcarského franku. Mnoho zákazníků totiž kvůli tomu ze země helvetského kříže přetáhly k sobě a Francie se už téměř dotáhla v počtu návštěv lyžařů na Spojené státy. Každoročně obě země zaznamenají více než 50 milionů návštěv lyžařů.

To Německo těží z velkého počtu domácích sjezdařů a běžkařů, je jich na svazích a ve stopách téměř 90 procent. Jen deset procent jsou návštěvníci ze zahraničí. Jenže byznys se sněhem je u našich sousedů zranitelnější, citlivější na výkyvy počasí. Tamní lyžařské areály se povětšinou nacházejí v nižších nadmořských výškách.

A podobně jsou na tom i další země. Pohádka o nevyčerpatelném rezervoáru lyžařů a růstu oblíbenosti lyžování na světě tak podle Laurenta Vanata skončila.

Jediným řešením je podle něho naučit nové generace lyžovat. Ovšem když s tím dnes mají problém tradiční alpské země, ptá se, jak to naučit ty druhé?