Němci zvažují rodinnou pracovní dobu
Po uplynutí rodičovské dovolené by otec i matka mohli pracovat jen na 80 procent úvazku, navrhují sociální demokraté.
BERLÍN/PRAHA Vystresovaná matka, které se jen těžko daří zkombinovat péči o malé děti a domácnost s uvadající pracovní kariérou. Přetížený otec, který nese odpovědnost za obživu rodiny a má černé svědomí, že své potomky vidí jen pár minut denně.
I takhle neradostně může vypadat realita. Není divu, že tato perspektiva mnohé, zejména vzdělané a dobře situované jedince od založení rodiny odrazuje. V Německu, které má vůbec nejnižší porodnost ze zemí Evropské unie a potýká se s rostoucím nedostatkem kvalifikované pracovní síly, se proto objevují nové nápady, jak situaci řešit. Mezi vůbec nejdiskutovanější patří koncept takzvané rodinné pracovní doby, propagovaný zejména sociálními demokraty (SPD).
Jeho hlavní myšlenkou je férovější rozdělení práce ve společnosti. V současném Německu pracuje kolem 90 procent otců na plný úvazek. Jsou vnímáni jako hlavní živitelé rodin a podle průzkumů pracují dokonce déle než bezdětní a tím intenzivněji, čím více mají potomků. Matky naopak do tří let věku svých dětí nebývají zaměstnané vůbec a později jen částečně. Jejich síly chybí na pracovním trhu. Peníze, které stát investoval do jejich vzdělání, přicházejí vniveč.
Nerovnost příjmů mezi ženami a muži, která je v Německu silně nad evropským průměrem, sílí. Podle spolkového ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež, které řídí Manuela Schwesigová z SPD, si až třetina rodin přeje současný stav změnit.
Výpadky příjmů uhradí stát
Schwesigová proto vstoupila do veřejné diskuse s návrhem, že by po uplynutí rodičovské dovolené matka i otec shodně pracovali pouze na 80 procent, tedy kolem 32 hodin týdně. Stát by jim přitom kompenzoval výpadek příjmů za plné úvazky. Mohlo by se jednat o částku odstupňovanou podle výše mzdy, hovoří se ale i o možnosti, že by se oběma takto zaměstnaným rodičům vyplácely paušály kolem 250 eur (asi 6700 korun) měsíčně.
Sociální demokraté, kterým se ve velké koalici vedené Angelou Merkelovou příliš nedaří prosazovat svá témata, možná rodinnou pracovní dobu povýší na jeden ze svých hlavních šlágrů před parlamentními volbami, které se mají v zemi konat za dva roky.
Její základní ideu považuje za správnou i německý politolog Henning Meyer, šéfredaktor magazínu Social Europe Journal, který působí na prestižní Londýnské škole ekonomie a politických věd. „Přístup, že vztahový rámec není osoba, ale rodina, považuji za velmi dobrý,“řekl Meyer LN.
Množství druhů práce, které třeba kvůli velké fyzické náročnosti mohou vykonávat jen muži, se neustále zmenšuje, spravedlivější a flexibilnější rozdělení práce mezi oběma pohlavími je podle něj pro budoucnost důležité. Samotný koncept rodinné pracovní doby vítají organizace, které se vyslovují pro rovné šance mužů a žen, i odbory a na podzim pro své vize získala Schwesigová i částečný souhlas některých zástupců zaměstnavatelů. Obhájci návrhu tvrdí, že by podobný systém nebyl příliš nákladný a zvýšil by nejen sociální spravedlnost, ale i celkovou zaměstnanost, protože by ženy a muži spojenými silami pracovali více než nyní.
S tím přirozeně nesouhlasí řada pravicových kritiků, kteří projekt SPD odmítají jako nemístné so- ciální inženýrství a budoucí byrokratický moloch. Zdrženlivě se k němu staví i řada firem. Skeptikům nahrává i nedávný průzkum berlínského hospodářského institutu DIW, z nějž v listopadu citoval deník Die Welt. Podle něj by podobné nabídky ze strany státu v reálu využil jen zlomek rodin. V současné době se prý o pracovní a rodinné povinnosti dělí podobně asi jedno procento rodičovských partnerů, po zavedení státní podpory by jejich počet stoupl na pouhá tři procenta.
Otcovská dovolená uspěla
Ani tato čísla však zastánce diskutovaného návrhu nijak neděsí. Spoléhají na to, že by jeho uvedení do praxe byl pochopeno jako důležitý signál a své příznivce by si časem získal. Podobně jako tomu bylo u otcovské dovolené, k níž němečtí muži zpočátku přistupovali velmi opatrně a dnes se těší stoupající oblibě.
Princip rodinné pracovní doby spadá do širšího kontextu úvah o budoucnosti lidské práce. V postmoderním, digitalizovaném světě dostává představa o trvalém docházení do stálého zaměstnání stále více zabrat. Koncept navrhovaný SPD se v budoucnu může ukázat být novou cestou i slepou uličkou. Jeho životnost může prověřit až praxe.