Blokovat web v cizině je právní utopie
Ani stránky porušující zákon není snadné blokovat. Navíc je to sisyfovská práce, data lze totiž snadno přemístit jinam a pak může celý proces začít nanovo.
PRAHA Zatímco čínská vláda blokuje veškeré stránky související s tématy jako demokracie, nezávislost Tibetu, dalajlama nebo hnutí Falun Gong, v Česku je zablokování určité stránky na internetu daleko složitější. „U nás je blokování využíváno jen sporadicky, už jen proto, že zpravidla nejde o příliš efektivní řešení. Nejzávažnější případy zahrnují šíření dětské pornografie, nenávistnou propagandu či jiné formy trestné činnosti,“vysvětluje Radim Polčák, odborník na informační technologie z brněnské právnické fakulty.
Blokování webu je podle českého práva možné výhradně na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu. „Blokování může směřovat k provozovateli webu, ale též k doménové autoritě. Té může soud či správní orgán nařídit, aby takovému webu blokovala registraci doménového jména,“říká Polčák. „Prvním krokem je ale vždy oslovení provozovatele, na jehož serveru web běží. Pokud web nezablokuje, je třeba se obrátit na orgány činné v trestním řízení, případně na soud. Zasáhnout může i internetový provider, ale ten musí prokazatelně vědět, že se jedná o porušení práva,“vysvětluje Zuzana Průchová, právnička českého doménového správce CZ.NIC. Pokud je soudu podán návrh na vydání předběžného opatření o pozastavení webu, rozhodnutí musí přijít do sedmi dnů.
„I kdyby všichni čeští poskytovatelé zakázali přístup na konkrétní web, dá se to obejít použitím VPN. Počítač se pak tváří, že je v zemi, ve které není obsah
zakázaný.“
Soudní cesta je pro soukromé osoby velmi komplikovaná. Proto se při porušení autorských či osobnostních práv spoléhá na to, že provozovatel serveru či služby stáhne protiprávní obsah dobrovolně sám. Pokud to neudělá, bude v případě žaloby spoluodpovědný za porušení práva. „Je to efektivní řešení,“říká Polčák.
Pokud se ale přikročí k autoritativnímu zablokování webové stránky, je zásadní rozdíl v tom, zda jde o server na českém území, nebo mimo něj. „Je-li server v zahraničí, je to na hodně dlouho s velmi nejistým výsledkem,“říká Průchová. V takovém případě totiž v Česku lze nařídit výkon jen rozhodnutí směřujících proti telekomunikačním operátorům. „Blokování je tedy provedeno tak, že poskytovatelé internetu neumožní svým klientům k zahraničnímu webu přistupovat,“dodává Radim Polčák. Jenže provozovatelů připojení je u nás přes tisíc a blokování přístupu touto cestou je proto prakticky nemožné a v praxi se nepoužívá. „Navíc, i kdyby všichni čeští poskytovatelé zakázali přístup na konkrétní web, dá se to obejít použitím VPN. Počítač se pak tváří, že je v zemi, ve které není obsah zakázaný,“vysvětluje Průchová.
„Žádné autoritativně nařízené blokování není dokonalé. Data lze totiž snadno přemístit jinam a pak jen čekat, až zdlouhavý rozhodovací proces proběhne znovu,“doplňuje Polčák.
Neonacisté na ukradených internetových účtech pod cizími identitami zveřejňují rasistická hesla a nenávistná videa.
S přispěním Ondřeje Vyhnanovského
Do hledáčku hackerů sdružených kolem serveru White Media se dostala už nejedna známá osobnost. Zhruba měsíc předtím, než se kybernetickým pirátům podařilo prolomit heslo k e-mailu premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), stejným způsobem napadli exministra pro lidská práva Michaela Kocába. Kromě elektronické poštovní schránky ovládli i jeho účty na Facebooku.
Terče? Ochránci lidských práv
„Hned jsem věděl, že za tím stojí White Media. Už jsem s nimi měl zkušenost z dřívější doby,“řekl včera Kocáb LN. Nejtěžší pro něj bylo získat zpátky přístup ke svému e-mailu. Hackeři mu totiž změnili heslo. „Musel jsem technikovi poskytovatele říct, jaké mám ve schránce složky nebo s kým jsem si den předtím psal. Pak mi uvěřil, že jsem skutečně majitelem mailu,“popsal.
Trochu jinou zkušenost má bývalá poslankyně Strany zelených Kateřina Jacques. Také ona je velmi aktivní v oblasti lidských práv, což je pro neonacisty synonymum pro „nepřítele“.
„Jednou mi zavolal jeden pán z Hradce Králové a řekl mi, jestli vím, že se mi někdo naboural do mailové schránky. Vůbec jsem nechápala, co mi říká,“uvedla Jacques.
Dopad zákeřné hackerské akce plně poznala až ve chvíli, kdy jí uvedenýmuž poslal odkaz na stránku White Media, kde byl vystaven obsah jejích soukromých zpráv.
„Podle mě se takovým pokusům nedá stoprocentně zabránit. Pokud si vás vyhlédnou, dokážou heslo prolomit. Mají na to potřebné vybavení i schopnosti,“myslí si Jacques.
Někdejšímu předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi (ČSSD) stejná skupina extremistů odebrala přístup k twitterovému účtu. Na něj pak jeho jménem psala rasistická hesla a zveřejňovala odkazy na nenávistná videa. „Účet jsem si musel zrušit,“řekl LN expremiér.
„Pozor na Dienstbiera,“psali
V době, kdy sám usedal do premiérského křesla ve Strakově akademii, nedostal žádné školení nebo instrukce, jak se má při elektronické komunikaci chovat. „To politikům nikdo oficiálně neříká,“vzpomínal na své vládní angažmá.
Kocáb vyslovil domněnku, že velká řada poslanců, senátorů nebo ministrů počítačům příliš nerozumí, a proto na bezpečnost svých zpráv nebo účtů tolik nehledí.
Výše uvedené případy „napade- ných“politiků nejsou zdaleka jediné. Obětí hackerů kolem serveru White Media je o dost více. Terčem jsou zpravidla levicoví a liberální politici, ekologičtí i lidskoprávní aktivisté a obecně známé osobnosti bojující proti rasismu, homofobii či xenofobii.
Cílem se v minulosti stal i známý kněz Tomáš Halík, zpravodajský web Britské listy nebo iniciativa ProAlt.
Při akci nazvané „Novoroční ofenziva 2013“se neonacisté kasali, že dokázali „nabourat“facebookové profily bývalé zelené ministryně Džamily Stehlíkové, exministra vnitra Martina Peciny i moderátorky Ester Janečkové.
Rasisté na sociální síti zveřejnili své články a komentáře k tehdejší prezidentské volbě. „Pozor na pana čistého Dienstbiera,“psali jménem Janečkové. Současný ministr pro legislativu je zastáncem lidských práv. Proto se na něj zaměřili.
„Gender ideologie ohrožuje zdravý duševní vývoj u dětí,“uvedli dále ve zveřejněném videu.
Migranti jako virus
Sdělovací prostředky si na server White Media posvítily v červenci 2011. Neznámí autoři na webu zveřejnili text, v němž oslavovali norského krajně pravicového teroristu Anderse Breivika.
Ten v té době zastřelil 77 lidí, nejvíce obětí bylo z tábora sociálnědemokratické mládeže na jednom z norských ostrovů. Údajně tím chtěl zahájit boj proti multikulturalismu.
Správci webu zveřejňují i další silně kontroverzní obsah. Třeba protimuslimská videa nebo články o potřebě rasismu či o tom, že přistěhovalci představují viry, kterým se „zdravý“národ musí bránit. Naopak proti rasismu jsou podle nich pouze lidé, kteří užívají drogy a tím si negativně mění myšlení.