Šťastný nový Krchovský
Krchovský – ten Krchovský, hned je jasné který, ani nemusíme předsouvat iniciály J. H.: mezi mladšími generacemi od teenagerů po vyšší střední věk je J. H. Krchovský nejspíš nejznámějším, nejmilejším a nejsdílenějším básníkem. Předurčuje ho k tomu sarkasmus a radikálnost jeho veršů, samozřejmý styk s Erotem i Thanatem, tedy intimitou i smrtí. Jeho „valčíky“a jiné radosti z rytmu se ladně rýmují, ale je to ta ladnost, s jakou zní taneční hudba Zdeňka Lišky při vraždění ve Spalovači mrtvol: vybroušené umění paradoxu.
Před pěti roky vyšlo první album kapely Krch-Off: rockové mutace, s níž autor své verše provolává a místy jaksi zpívá. Nyní je venku následník: album Jakože vůbec nic. S leaderem Krchovským hrají hráči z DG 307, Plastiků a spřízněných kapel; baskytara Tomáše Skřivánka a cello Tomáše Schilly vystupuje ze soundu nejvýrazněji. Vydavatel (Guerilla Records) desku přibližuje lákavými výrazy „táhlý, funerální rytmus“, smyčce jsou ovládány „temnými tahy“a co se týče písní, „samozřejmě se pohybují v omamném oparu dekadence, nihilismu a morbidnosti“.
Samotná hudba ale velmi rychle vyjeví jednu nesrovnalost: z té jedinečné artikulace, jemnosti, vybrané perverze a odvahy v básních se do hudby nepromítá skoro nic. Valí se tady starý styl rockových riffů a akordů, je to spíš vzpomínka na obecně rozšířený styl básníkova mládí než něco, co by drželo úroveň s jeho vlastním výrazem v textech. Dokonce ani ambiciózní šprajc undergroundu, nárok na špínu, ječivost a překročení pravidel – ani to tu není znát: tepe tu dědictví takzvaného klasického rocku (dobrá, líznuté plastikovskou tradicí).
Na koncertech navíc není vždycky dobře rozumět, což ovšem lze přičíst tradici jiné: rebelské touze českého bigbítového zvukaře dát všechno zbytečně nahlas (čest všem výjimkám). A když Krchovskému nerozumíme, tak co tam děláme, že? Přitom jeho autorská čtení mají v sobě tak pěkně odměřovanou makabrózní vážnost...
Nové písně Krch-Off Bandu jako Nebij mě, prosím tě jsou tedy jen pro věrné duše. Širšímu publiku zůstává báječné dílo básníkovo, v němž lze kdykoli najít aktuální citát. Nuže: Nový rok začíná, síra čpí ve vzduchu / (zatím jen z rachejtlí, světlic a dělbuchů) / a z věže kostela trubači troubějí... jsem zase o kus dál, – o něco hlouběji...