Drahé spoléhání se na „cizáky“
Tyto noviny a MF DNES přinesly před pár dny informace, že ve dvaaosmdesáti letech zemřel Gottfried Arnold, který byl dlouholetým vydavatelem německého deníku Rheinische Post, založil mediální skupinu RBVG a ta v devadesátých letech koupila MF DNES a roku 1998 i Lidové noviny. Pražskou společnost Mafra pak firma ze Severního Porýní-Vestfálska řídila až do roku 2013, kdy ji, jak známo, prodala Agrofertu. „Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft pod jeho vedením významně přispěla k rozvoji českého tisku. Pravda však také je, že zahájila jeho výprodej do rukou oligarchů,“poznamenal ke skonu Gottfrieda Arnolda někdejší dlouholetý šéfredaktor MF DNES Robert Čásenský.
Ta věta mého někdejšího (velmi milého, dodávám rád) kolegy Čásenského je sice na první pohled neutrální, ale na pohled druhý je v ní obsažená sice uctivá, nicméně výčitka, že Arnold a jeho lidé prodejemMafry slovensko-českému miliardářovi Andreji Babišovi učinili problematický krok, spustili neblahý proces oligarchizace českého mediálního trhu. Vždyť nedlouho poté Ringier Axel Springer prodal svoji CZ pobočku Danielu Křetínskému a Patriku Tkáčovi. A od loňského listopadu patří tuzemské finanční skupině Penta Investments vydavatelský dům Vltava-Labe-Press, který dlouhé roky vlastnila německá vydavatelská sku- pina Verlagsgruppe Passau. To všechno, připočteme-li k tomu Bakalovo vlastnictví Economie, které ten proces oligarchizace fakticky rozjelo, je z mediálního, potažmo celospolečenského, hlediska velká otázka, o tom žádná.
Ale zahraničním mediálním podnikatelům, kteří se v minulých letech ze zdejšího trhu poroučeli, se nedá nic vyčítat – ani nepřímo, ani náznakem. Působili zde dost dlouho na to, aby bylo zřejmé, že české angažmá brali vážně, že to nebyli zlatokopové, kteří by to tady ekonomicky co nejrychleji „vydojili“, pak to s báječným ziskem prodali a putovali dolovat o dům dál. Ano, ekonomicky se jim to zdejší podnikání vyplácelo stále méně a ve fázi nízkých sklizní se rozhodli k prodeji – a prodali to lidem, s nimiž se dohodli na ceně a kteří ovšem měli a mají s vydavatelskými domy své vlastní zájmy, jež se řadě Čechů nelíbí. To už však nebyla a není věc ani pana Arnolda, ani manažerů z Ringiera, ani pasovských.
České podnikatelské a obecně společenské prostředí mělo dost let na to, aby si vytvořilo finanční zdroje a právní i jiná pravidla umožňující existenci soukromých médií, v nichž by střety zájmů byly minimalizovány. Nestalo se tak. Spoléhali jsme na „cizáky“, že to budou věčně zařizovat za nás. A najednou jsme vystaveni sami sobě napospas! Proč se ty zdroje a pravidla nevytvořily, to je jeden z docela velkých příběhů české polistopadové společnosti a polistopadové žurnalistiky. A v tomto příběhu jsou aktéry – včetně nepříjemné dávky osobní odpovědnosti – i četní tuzemští novináři, kteří zastávali v polistopadových médiích vysoké funkce a nesou spoluzodpovědnost za současný stav.
České podnikatelské a obecně společenské prostředí mělo dost let na to, aby si vytvořilo finanční zdroje a pravidla
umožňující existenci soukromých médií, v nichž by
střety zájmů byly minimalizovány.
Nestalo se tak.