Jsou knihy, které opomíjíme

Tak jak jste přežili Vánoce, Nový rok a hlavně televizní vystoupení Zemanova předchůdce Klause? Proč ho na Silvestra nevysílala TV Barrandov? Dávám si coby starý pionýr závazek, že letos o obou těchto truchlivých zjevech budu psát co nejméně, leda že by… jako pohřební hlídač tohoto listu nemusím napovídat. Přeji jim ovšem stálé zdraví a především, aby si uložili dlouhého bobříka mlčení.

Já jsem, jako vždy v poslední době, doháněl o svátcích knižní resty, jelikož nakladatelství propadla dojmu, že nejlíp je mrsknout na adventní trh nějakou výživnou bichli až před Štědrým dnem. Vrcholem odvahy je Torst, který vydal téměř čtrnáctisetstránkový (!) a samozřejmě nesmírně záslužný soubor kritických statí a esejů Petra Krále s názvem Vlastizrady. Vý-

Neff borně, říkám, zevrubně ho přelouskám, až budou za pomlouvačné články nás, prostořeké publicisty, zase zavírat do kriminálu. Jestli reinstalovaný ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal dovolí, vezmu si špalek s sebou na celu.

Pokaždé je mi líto výborných děl, která vyjdou po uzávěrce ankety LN o knihu roku, načež na ně do jara skoro všichni zapomenou. Takže dodatečně vyzdvihuji dva vynikající „špalky“, které si dávám do zásoby pro příští tipování. Udílení prestižních anglo-amerických literárních cen bývá vděčným terčem satirického posměchu, leč uznejte, že tentokrát se porotci nikterak nespletli.

Do božíhodového rána jsem ležel v úchvatném, objemném válečném románu čtyřiapadesátiletého tasmánského prozaika Richarda Flanagana Úzká cesta na daleký

Putna

Baldýnský sever, obdařeném Man Bookerovou cenou, který vyšel v odeonské Světové knihovně. Za střízliva tvrdím, že se v daném žánru vyrovná Hemingwayovi i Mailerovi. Po Mostu přes řeku Kwai rekonstruuje utrpení australských zajatců v čele s lékařem Dorrigem Evansem při známé japonské stavbě železnice smrti. Cynik se chce šťourat párátkem v zubech, co nám na otřepané téma autor předvede, a pak vedle líčení všeho zla, jehož je člověk schopen, vytřeštěně hltá neskutečný popis amputace nohy nebohého Jacka Rainbowa a sám si potom musí ulevit vhodným anestetikem.

O padesát stránek víc, tedy pět set třicet, čítá brilantní příběh dvaačtyřicetiletého Američana Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme, loni dekorovaný Pulitzerovou trofejí, a přeložený v brněnské

Rejžek firmě MOBA. Opět nevyčerpatelné dějiště druhé světové války s věčnými otázkami odvahy a kolaborace ve zrůdných poměrech. Nenechte se zmýlit zdánlivě banálními hlavními postavami. Dívka Marie-Laure v dětství oslepne a s otcem, muzejním klíčníkem, uprchne z okupované Paříže do bretaňského města Saint-Malo. Její osud se protne s německým sirotkem Wernerem, jemuž technický talent zajistí místo na elitní akademii v řadách Hitlerjugend, načež pátrá po vysílačkách francouzských odbojářů.

Kdo z vás to nemá, ať neváhá. JAN REJŽEK

Sobota Klíma