Ticho a klid

Sobotkova klidná síla přináší nečekané úspěchy

Kabinet Bohuslava Sobotky se ocitl ve zcela unikátní situaci: ačkoli Česko subjektivně prožívá největší pocit ohrožení za svou třiadvacetiletou historii (oprávněnost onoho pocitu přenechme na jinou debatu) a z Hradu se ozývá „premiér není hlasem národa“, přesto má jeho vláda v poločase podporu, jakou neměla žádná dřívější. Zajímavý test pro studenty: jak je to možné?

Na sklonku roku 2008 zareagoval český byznys na zprávy o světové hospodářské krizi dupnutím na brzdu a stejně razantně odpověděla vláda na evropskou dluhovou krizi o tři roky později. Důsledek se dostavil, deprese trvala s krátkou přestávkou dlouhých pět let. Únava z šetření byla všudypřítomná, právě proto mělo takový úspěch heslo Andreje Babiše Ano, bude líp. Přičemž už před volbami jsme psali „budoucí premiér nemusí nic dělat, příznivý ekonomický vítr mu dýchá do plachet“.

Jenže jen dobrou hospodářskou náladou si úspěch Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše a Pavla Bělobrádka nevysvětlíme. Přesně před dvěma lety jsme na titulní straně psali Přichází vláda údržbářů, přičemž je jasné, že kdo nic nedělá, proti tomu se jen těžko zdvihne lidový odpor. Jediné skutečně kontroverzní změny – kontrolní hlášení a elektronická evidence tržeb – však zjevně většinu voličů netankují, jinak by preference ODS a TOP 09, které na boji proti nim postavily permanentní kampaň, nebyly v součtu kolem patnácti procent.

V posledku je pak pro nečekaně dobré vnímaní vlády důležitý jeden fakt, jenž však zatím neumíme doložit na datech: koalice nevyvolává blbou náladu permanentními vzájemnými bitkami; a jednotlivé partaje drží své vnitřní spory pod pokličkou. Ticho a klid, zvláštní recept na úspěch. Petr Kamberský