Filmařova módní sebevražda
Tak sžíravou vlnu kritiky, jakou si vysloužil režisér Filip Renč za svou novinku – životopisný snímek Lída Baarová, česká filmová scéna dlouho nepamatuje. Výbuchy smíchu v kinosále při scénách, které měly být nejspíše vypjaté – jako milostné splynutí slavné herečky a říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse –, napovídají, že nejen filmovým kritikům přijde dílo „ne zcela zdařilé“.
ČEKSTAJL
Tvůrci filmu dopředu vytvořili aureolu bezmála hollywoodské podívané, a proto je zklamání o to větší. Přesto se jedno plus najít dá. Parádní práci totiž odvedl dle názoru Čekstajlu kostýmní výtvarník Jan Růžička. A to především logicky na modelech, které ve filmu vynesla představitelka titulní role Táňa Pauhofová. Za dvě hodiny se převlékne dokonce 85krát (!). A na jejích kostýmech se snad jedině dá poznat, že rozpočet filmu byl na české poměry štědrý. Luxusní kožešiny a kvalitní materiály odpovídají tomu, že podle propočtů jen obléknutí filmové Baarové vyšlo výrobně bezmála na dva miliony. Drobnosti – jako špatně sesazený proužek na rameni saka, když Baarová vyjednává o svém angažmá v Americe – se dají prominout. I když zrovna tohle by v prvorepublikových salonech zvučných jmen tehdejší krejčoviny, jako byla Hana Podolská, byl neodpustitelný kiks.
O to víc milovníky dobrého módního vkusu musely zabolet fotografie ze slavnostní premiéry. Ponechme stranou ostatní ná- vštěvníky a soustřeďme se jen na filmovými kritiky popravovaného režiséra. To, co si na sebe minulý týden vzal Renč, je rozhodně módní sebevražda. Obléknout košili a džíny na slavnostní premiéru snímku, u nějž dopředu vzbuzuji zdání, že větší událost zdejší filmový svět roky nezažil, je projev absolutního buranství. Zvlášť, když událost přijde (a to bez ohledu, co si o něm myslím) ozdobit prezident Miloš Zeman.
A i když pomineme nevhodnost oděvu v poměru k příležitosti jako celku, samotná košile, již Renč na sebe vzal, je noční můrou každého, kdo alespoň základní vkus má. Model z poloviny jakoby postříkaný zlatým sprejem vypadá, jako by režisér před Vánoci tento kousek používal na brigádě při nástřiku vánočních ozdob. Jediné slovo, které se k tomuto kousku dá přiřadit, je kolotočářský nevkus. Patří do kategorie košil, které rádi nosí další představitelé módního pekla jako Michal David nebo Martin Dejdar. Vyznačují se zdvojenými či dokonce ztrojenými límečky – nejlépe ještě barevně vyvedenými v kontrastních kombinacích jako červená a černá. Zhůvěřile sdruženými knoflíky po dvou či třech po celé délce légy. A roztodivně tvarovanými manžetami.
Přitom svět košil je dostatečně pestrý i bez těchto výstřelků – škála límečků i manžet nechává dostatečný prostor pro kreativitu bez nutnosti obracet se k cirkusu.
A ve výsledku v jednoduchosti je síla. Chlap stejně vypadá nejlíp v čistě bílé košili. Jenže to někdo, kdo orgasmus ztvárňuje digitálními plameny, z nichž vylétává Goebbelsova tvář jako lord Voldemort, asi nepochopí.