Slunce na nebeském rovníku přináší jaro
Březen nachystal dvě zatmění, bohužel ani jedno nebude patrné z českého území. Ve středu 9. března bude z některých indonéských ostrovů viditelné úplné zatmění Slunce. O 14 dní později proběhne polostínové zatmění Měsíce, patrné však ze Severní Ameriky a Havajských ostrovů.
Naštěstí jsou tady i planety. Hned po západu Slunce vychází Jupiter, ke kterému se 21. března večer přiblíží téměř úplňkový Měsíc. Zlepšuje se také viditelnost Marsu, který se nachází na rozhraní souhvězdí Vah a Štíra, a vychází tedy kolem půlnoci. Zhruba za hodinu jej následuje Saturn, aktuálně v souhvězdí Hadonoše. Za ranního rozbřesku se můžeme podívat i na Venuši, kterou však o pár desítek minut doprovodí samotné Slunce. To se navíc v nedělí 20. března v pět hodin a 30 minut ocitne na nebeském rovníku, což je neklamné znamení začátku astronomického jara.
Jinak je jarní obloha na hvězdy chudá. Díváme se totiž směrem ven z naší Galaxie, proto chybí mlhavý pás Mléčné dráhy, jasnější hvězdy i jiné objekty – například hvězdokupy. S dalekohledem však můžeme obdivovat řadu drobných galaxií. Dokonce se hovoří o takzvaném jarním oknu do dalekého vesmíru.
Když někdo mluví o galaxiích, má většinou na mysli objekty podobné Mlhovině v Andromedě, naší Galaxii, nádherné Vírové M 51 či eliptické M 87 v souhvězdí Panny. Ovšem, jsou právě tohle typické příklady svého druhu? Nikoli. Čtyři zmíněné galaxie patří mezi obří, masivní a svítivé objekty, jichž je ve vesmíru poskrovnu. Hvězdné ostrovy, jež považujeme za typické, jsou natolik slabé, že je s obtížemi studujeme i v největších dalekohledech světa. Na rozdíl od svých masivních příbuzných, kteří jsou jako ohrom- né pochodně viditelní na velké vzdálenosti, mají typické galaxie jas mnohdy menší než jas samotné oblohy. Proto známe jen ty nejbližší, ostatní zůstávají utajeny.
Pro představu se podívejme na objekty soustředěné v takzvané Místní skupině galaxií, což je gravitačně vázaný systém asi třiceti galaxií včetně naší. Větší než naše Galaxie je pouze Mlhovina v Andromedě, označovaná M 31. Až na spirální soustavu M 33 v souhvězdí Trojúhelníku, která má obdobnou velikost, jsou pak všechny zbývající mnohem menší.
Mezi ty nejznámější, poněkud zavádivě označované jako trpasličí galaxie, patří Velký a Malý Magellanův oblak. Oba můžete spatřit na jižní obloze. Vypadají jako odtrhnutá část Mléčné dráhy o průměru několika stupňů. Od nás jsou vzdáleny přes 160 000 světelných let.