Bývalá památka je k mání. Po kusech
Známá Goldschmidtova vila v Hořicích zchátrala natolik, že přišla o status kulturní památky. Její torzo je teď na prodej coby stavební materiál.
V Hořicích ji zná každý, ačkoli je z ní prakticky už jen ruina. Slavnou Goldschmidtovu vilu postavil v roce 1891 místní židovský továrník, poté ale majitele střídala. A dnes je architektonicky význačná stavba, ještě nedávno kulturní památka z pískovce, k mání. Případné zájemce ale může odradit cena rekonstrukce: 30 až 50 milionů korun.
„Je tam pan Peroutka? Haló! Je tam pan Peroutka?“volá skrze panelový plot postarší sousedka. Nestává se zřejmě moc často, aby se na rozsáhlém pozemku u Goldschmidtovy vily v Hořicích na Jičínsku objevila výprava čtyř lidí najednou. A zřejmě proto žena využívá příležitosti a pátrá, zdali zastihne současného majitele bývalé tovární vily.
Má štěstí. Královéhradecký podnikatel Petr Peroutka je s námi. „Vidíte, pořád stojí,“ukazuje mu sousedka a vzhlíží k vysokým stromům, jejichž některé větve jsou polámané. Peroutka slibuje, že se je do konce března pokusí odstranit. A pak už nás vyzve, ať se vydáme směrem k vile.
Ačkoli se od rodinného domu, který si bratři a továrníci Ferdinand a Josef Goldschmidtové postavili v roce 1891, nacházíme nedaleko, zdolat i jen těch pár metrů není úplně jednoduché. Okolí vily je zarostlé, neudržované a na část pozemku někdo navezl suť včetně kovových konstrukcí. Místo abychom obdivovali sice zdevastovanou, ale stále vznešenou pseudorenesanční vilu, se tak snažíme prodrat skrze trnité křoví.
„Kdyby se někdo před padesáti lety pustil do opravy, dnes by samotná vila byla ukázkový kousek, například jako mají v Brně vilu Tugendhat,“komentuje architektonický význam domu Erik Tichý, který se aktivně jal pískovcovou stavbu zkoumat. Více než 40 let působil na hořické kamenické škole, chvíli pracoval také jako archivář.
A jeho slova potvrzuje i vlastník Peroutka. „Řídila se podle ní architektura v celém Podkrkonoší i východních Čechách, vše se s ní srovnávalo. Předchozí majitel, společnost Hacar, ji nechal bez dozoru a já jsem ji získal už v tomto stavu,“vysvětluje se zrakem upřeným na zdevastovanou vilu.
Tu prý získal jako umazání dluhu: lidé z Hacarumu údajně dlužili peníze a místo splátky na něj převedli hořickou nemovitost.
Zn.: Na stavební materiál
Na místo bývalého domova továrníka Goldschmidta v Hořicích v Podkrkonoší, asi 25 kilometrů jihovýchodně od Jičína, nás přivedl inzerát, který se zkraje února objevil na internetu. „Nabízím k prodeji vilu, jedná se o pískovcové materiály, které už nikde neuvidíte. Je k prodeji čistě vila bez pozemku, na stavební materiál,“hlásá nabídka Rudolfa Kedroně, majitele tamní kamenické firmy.
Také kameník Tichý, který okem odborníka hodnotí zbytky, jež z domu ještě zbyly, potvrzuje neobvyklost stavby. „Všechny kamenné části, které jsou v průčelí – okna, balkon, šambrány, jsou funkční. Kámen fasády je doplněn režným zdivem, takzvanou cihlou. Pokud se na samotné kusy podívá kameník, řekne si, že je to nádherná práce, kterou by rád dělal.“
I tak je ale budova ve zcela žalostném stavu. Poslední ránou byl požár v roce 1997, kdy byl kompletně zničen interiér a došlo ke zřícení střešní konstrukce. Od té doby byl dům naplno vydán na pospas počasí, neboť společnost Hacar ponechala vilu bez střechy a o zbytek už se postaral vítr, déšť, nálety dřevin i nájezdy bezdomovců a narkomanů. Za to vše udělil tamní úřad Hacaru i jednu pokutu: 45 tisíc korun.
Sám Peroutka se do rekonstrukce či zastřešení také nepustil. Ačkoli prý s vilou plány na začátku měl, zradily ho finance. „Proto jsem ve spolupráci s Hacarem ini- cioval řízení o odebrání statusu kulturní památky, aby se s tím dalo něco dělat,“vysvětluje.
Poté se prý dům snažil několikrát prodat, městu Hořice dokonce za polovinu ceny v místě obvyklé. Bezúspěšně. Všechny potenciální zájemce totiž zřejmě odradila cena rekonstrukce, která by stála velký balík peněz: podle slov samotného Peroutky i odhadů kameníka Kedroně minimálně třicet až padesát milionů korun.
Smutný konec
„Je to smutný konec zajímavé stavby. Z hlediska zachování historické stopy – genia loci – by bylo žádoucí, aby vlastník vilu opravil s maximálním ohledem k dochovaným fasádám, dveřím, oknům. Zasloužilo by si to i město Hořice,“uvedl na dotaz serveru Lidovky.cz Jiří Balský, ředitel územní památkové péče v Josefově.
Status kulturní památky ztratila vila v roce 2007, tedy po 13 le- tech, přestože z hlediska památkářů má dům velký význam. Rozhodující byl nakonec havarijní stav.
„Jednalo se o památkově hodnotnou a architektonicky kvalitní pseudorenesanční vilu s exteriéry i interiéry dochovanými intaktně, bez pozdějších úprav. Již v době prohlášení nebyla vila několik let využívána. Nebylo funkční oplechování a svody, již tehdy trpěla fasáda i kamenné prvky. Střechu i většinu stropních konstrukcí objekt měl,“stojí v dokumentuMěstského úřadu Hořice z roku 2006, který mají LN k dispozici. O rok později ministerstvo kultury rozhodlo, že památkovou ochranu kvůli chybějící střeše a celkově zanedbané údržbě zruší.
„To si pište, že je mi to líto. Když si představíte, že by okna byla zasklená, tak ten dům je pořád nádherný,“odpovídá Peroutka na otázku, zdali ho současný stav vily mrzí. Pokud o dům projeví zájem investor s tím, že ho chce zrekonstruovat, prodá ho za zhruba půl milionu korun. A jestli se někdo ozve na inzerát, Kedroňova kamenická firma ho rozebere na pískovcové bloky. To vše pod podmínkou, že z nich postaví obdobný dům.
Podle ředitele památkářů v Josefově jde ale zachránit každou stavbu, za příklad dává třeba Mattoniho vilu v Kyselce na Karlovarsku. „Rozebrání vily na stavební materiál se nám samozřejmě nelíbí, protože je to jen jiná forma demolice, jejímž výsledkem bude zánik jedné z nejzajímavějších hořických vil. Bez památkové ochrany, která je již nereálná, však tuto skutečnost musíme přijmout a poučit se z ní, abychom zkáze jiných obdobně hodnotných staveb dokázali včas zabránit,“uzavírá Balský.