Architekt Putinova paláce začínal s nábytkem
Součástí Putinovy „dači“jsou tři heliporty, vinice, amfiteátr, sportoviště i devadesátimetrový výtah vedoucí přímo na pláž.
MOSKVA/PRAHA Tajemný italský architekt Lanfranco Cirillo pracuje pro třiačtyřicet ruských miliardářů. Staví jim paláce, honosné „dači“i luxusní bazény. Teď se uchází o projekt na novou budovu ruského parlamentu. Dostal se do nejužšího výběrového řízení, a pokud mu zadavatelé dají šanci, Moskva bude o jednu budovu ve stylu ruského neoklasicismu bohatší.
Ví se o něm málo. Rozhovory dává zřídka, protože – jak nedávno přiznal ve výjimečném interview pro nezávislou ruskou televizi Dožď – v Rusku je lépe být nenápadným. Je mu sedmapadesát a má ruský pas. V srpnu 2014 mu udělil ruské občanství prezident Vladimir Putin. I on byl jeho zákazníkem.
Cirillo projektoval totiž takzvaný Putinův palác – lázeňské centrum u Gelendžiku rozkládající se na 87 hektarech černomořského pobřeží Kavkazu. Za realizací komplexu měl stát známý „kooperativ Ozero“neboli skupina podnikatelů – přátel Putina z Petro- hradu, kteří se proslavili řadou korupčních a ekologických skandálů. Stavba „Putinovy dači“patří mezi ty největší.
Projekt Jih, jak sám architekt nazýval stavbu paláce a k němu přilehlých vinic, měl sloužit osobně Putinovi. Cirillo dostal úkol dost nesnadný – kromě extrémně pyšného exteriéru měl palác vydržet například i zemětřesení o síle devět stupňů Richterovy škály. Součástí komplexu bylo divadlo, amfiteátr, sportoviště a třeba i tři heliporty. K přístavu a na pláž se sjíždí devadesátimetrovým výtahem, k moři je možné se dostat tunelem. V případě napadení má komplex sloužit jako bunkr. Když už si zákazník poručil vinice, architekt nakreslil také budovu vinařství.
Ovšem poté, co agentura Reuters odhalila, že stavba byla financována z investičního fondu, který za tím účelem nechal vytvořit prezident, byl v roce 2011 celý objekt prodán oligarchovi Alexandrovi Ponomarenkovi. Mluvčí hlavy státu Dmitrij Peskov si pospíšil s ujištěním, že jeho šéf nikdy neměl se stavbou nic společného. Oficiálně byla zadavatelem stavby federální struktura „vojenská posádka č. 1473“a hospodářská správa Kremlu.
Podle oficiálních zdrojů je plat ruského prezidenta kolem 100 tisíc dolarů ročně. Ovšem způsob jeho života tomu zdaleka neodpovídá – musel by být multimiliardář, kdyby si měl financovat veškeré požitky, jichž si dopřává, z vlastní kapsy. Mezi takovou rozkoš patří i extrémně drahé služby architekta Cirilla.
Umí držet jazyk za zuby
Ital přijel do Ruska už před více než dvaceti lety jako zástupce firmy Mascagni prodávající nábytek. Dnes je vyhledávaným expertem na stavby pro ruské zbohatlíky. Nepotřebuje už reklamu. Jeho kancelář v drahém moskevském komplexu je bez identifikační tabulky. Ti, kdo ho potřebují, vědí, jak ho najít.
„Dvaačtyřicet ze 116 ruských miliardářů na seznamu časopisu Forbes jsou dnes mými klienty,“říká hrdě Cirillo. Ve svém studiu má na zdi dva portréty prezidenta Putina, na stole obří glóbus.
„Nikdy neprozrazuji jména svých zákazníků, ale mohu přiznat, že jsem projektoval byt šéfovi Lukoilu. Víc neřeknu. Když děláš pro určité lidi, musíš umět držet jazyk za zuby,“říká muž, který navrhoval interiéry bank i soukromých letadel, domy zabírající 20 tisíc čtverečních metrů, sídla ropných společností i vily pro Rusy žijící v Dubaji, Paříži, Londýně nebo Miami.
Někdy jsou požadavky zákazníků skutečně kuriózní – jak říká sám architekt, byl poněkud překvapen přáním jedné ruské milionářky, která chtěla mít bazén uprostřed obýváku, a protože se ráda koupe nahá, měla být místnost vybavena skleněnými stěnami, skrze něž viděla návštěvy, ale návštěvy neviděly ji.
Sympatický, ale vychloubačný
Sám Cirillo vlastní soukromé letadlo. A několik jachet k tomu. Miluje zvířata, sponzoruje proto veterinární kliniku. Má kolem tisícovky podřízených a roční obrat ve stovkách milionů dolarů. Novináři popisuji Cirilla jako sympatického, ale vychloubačného. Rusko z něj učinilo boháče, ale část peněz, které zde vydělá, raději uchovává v bankách v západní Evropě.
„ Říká se mi kapitalista s lidskou tváří a já jsem na to hrdý,“říká člověk, který se ve své vlasti nikdy velkého uznání nedočkal. V Rusku je všechno jinak. I proto neskrývá obdiv ke svému chlebodárci: „Jsem občan Ruska a stejně jako dalších 93 procent občanů miluji našeho prezidenta a myslím si, že je to člověk v dané světové situaci na svém místě.“