Škola bez debat
Asistent pro všechny žáky není nesmysl
Asistent v každé třídě? Co je to za hloupost, napadne každého, kdo absolvoval povinnou školní docházku za minulého režimu. Silné populační ročníky dosvědčí i před soudem, že jediná učitelka zvládala třídu s 35 puberťáky. Z pohledu pamětnického je asistent nepochopitelný, jenže kdo by chtěl, aby se dnešní škola podobala té normalizační?
Máme na školu i na děti jiné požadavky a zajisté i disciplína není vynucována jako dřív. Měl by tedy být asistent „třídním drábem“? Ano i ne. Chodí-li dnes do třídy dítě s asistentem, pak se tento věnuje především jemu, ostatně je za to placen. Ať už chceme nebo ne, ostatní žáky někdy ruší, nezřídka zhoršuje podmínky k soustředěné práci. Proč to ale nevzít z jiného konce, asistent jako kvalifikovaná síla by mohl spolupracovat s učitelem a staral by se o všechny – nejen o „integrované“. Teoretická a v praxi asi dost vzácná možnost, že by se v jedné třídě potkalo více asistentů, by se jistě musela řešit individuálně.
Ovšem jakékoli emoci (nadšené i odmítavé) ohledně třídního asistenta musí předcházet prozaický dotaz: Jsou na to peníze? Odpověď zní, nejsou. Ministryně školství se zatím marně snaží sehnat prostředky na stávající koncept inkluze a jistě nelze očekávat, že by masové najímání asistentů bylo levné. Momentální neproveditelnost by ale neměla odrazovat od otevřených veřejných debat, inkluze budiž nám negativním příkladem.
Inkluze přichází shora a námitky či dokonce její odmítání je interpretováno politicky. Komu se inkluze nelíbí, je za zpátečníka, určitě nelidu a rozhodně v očích pokrokářů za špatného člověka. Do těchhle konců ale debata nikdy neměla dospět. Jak to, že v případě inkluze nevědí mnozí učitelé ani rodiče, co se po nich chce, a když se ozvou, s přirozenou skepsí, jsou promptně osočováni ze zlého úmyslu a následně zostouzeni těmi, kteří jsou za prosazování inkluze placeni?
Škola se mění a měnit se musí dále, je ale nemyslitelné, aby špatně placení učitelé i stresovaní rodiče zůstali v roli objektů, kterými je posouváno na základě politických rozhodnutí. Další extenze tohoto trendu bude jen rozšiřovat poptávku po soukromých školách, které s rodiči komunikují, a pak, což je nejhorší, vytváření škol – odkladišť, kam míří děti lhostejných rodičů a jejichž existenci už dnes de facto nelze zabránit. Měnit veřejné instituce bez otevřené debaty nelze. Martin Zvěřina