Trapas na 140 znaků

Po deseti letech neumí Česko s Twitterem zacházet

VČeské republice mají aplikace jako Facebook a Twitter tak trochu pověst zábavy pro mentálně narušené. V mnohém oprávněně, protože jako mentálně narušení se tam mnozí chovají. Nepochopení je obsaženo už v jazyce: zatímco dominantně se Twitter i Facebook nazývají „social media“, u nás říkáme „sociální sítě“. Sociologický pojem, s nímž přišli v předminulém století Émile Durkheim a Ferdinand Tönnies, jsme napasovali na webovou aplikaci – a podle toho to vypadá. Zejména proto, že Facebook je možná pro děti, ale Twitter bere svět politiky a byznysu zatraceně vážně.

Asi největší minelu předvedl ministr vnitra Milan Chovanec. Ve chvíli, kdy celá Evropa honila poslední atentátníky z Paříže, napsal senzačně: „Česká policie zadržela mezinárodně hledanou osobu podezřelou z vazeb na teroristy.“Všichni zpravodajové si už chystali bleskovou zprávu..., až se ukázalo, že policie zadržela Kurda, jehož Turecko obvinilo za to, že se setkal s mužem, jenž vylepoval plakáty pro zakázanou stranu. O moc lépe se na Twitteru nechová ani jinak uměřený profesor Petr Fiala. V jednom ze svých tweetů uráží člena rady ČTÚ: jak si může dovolit kritizovat ODS, když jej do rady ODS nominovala?! Andrej Babiš má sice profesionálně spravovaný účet bez osobních urážek, ale obrázek „normálního chlapa“močícího na festivalu vzala chuť k jídlu mnoha jemným uživatelům. Kapitolou samou pro sebe je Miroslav Kalousek: ten uráží na Twitteru lidi tak, jak dělá léta v textových zprávách a telefonních hovorech. Asi k němu stále nedolehlo, že Twitter je veřejný. Jeho řádění dosáhlo takových rozměrů, že mu web Hospodářských novin věnoval samostatný článek Sebevražda politika ve 140 znacích. Petr Kamberský