Co EU nakoupila na tureckém bazaru
V dohodě o řešení migrační krize přistoupila Evropská unie na všechny podmínky Turecka
Na posledním summitu EU došlo poměrně překvapivě rychle k dohodě jak členských států EU mezi sebou, tak posléze i k dohodě mezi EU a Tureckem. V podstatě lze říci, že EU přijala všechny turecké podmínky a neprosadila žádnou ze svých námitek. Dohoda má tyto hlavní body: Turecko přijme zpět všechny uprchlíky, kteří od neděle dorazí z Turecka do Řecka. Tyto deportace zaplatí EU. Každý zachycený uprchlík bude mít ale právo na individuální posouzení, takže někteří z nich, uvádí se Kurdové a Afghánci, nebudou vráceni.
Za každého vráceného uprchlíka, který je Syřan, přijme EU jiného syrského uprchlíka. Přitom bude dávat přednost těm, kteří se nepokusili dostat se do Evropy ilegálně, a z nich ženám a dětem.
Turecko zajistí, aby ilegální migrace do Evropy neotvírala nové vodní nebo suchozemské cesty.
Jakmile vlna ilegální migrace opadne, EU zahájí dobrovolnou humanitární akci pro přijímání uprchlíků.
Turecko dostane od EU nejprve tři miliardy eur a později další tři.
Od konce června zavede EU s Tureckem bezvízový styk, jestliže Turecko splní všechny podmínky, které na ně EU klade.
EU otevře jednu novou kapitolu v jednáních o vstupu Turecka do EU. Poslední bod je jediným, kde se EU a hlavně Kypr trochu prosadili, Turecko chtělo otevřít víc kapitol najednou, ale tento požadavek podalo možná jen proto, aby mělo možnost z něčeho ustoupit a tak Evropě umožnit, aby aspoň trochu zachovala tvář.
Platit bude Evropská unie
Když se podíváme na těchto sedm bodů, mělo by hned být nápadné, že Turecku z této dohody plyne jediná faktická povinnost, a sice nebránit evropským lodím, aby vozily uprchlíky zpátky do Turecka. Všechno ostatní musí zařídit a zaplatit EU.
Při čtení této dohody vyvstává řada otázek. Proč se Turecko nezavázalo k tomu, že zabrání ilegální migraci ze svých břehů do Řecka? To by přece byla nejefektivnější metoda, jak migraci zastavit. Odpovědí může být, že by přitom Turecko muselo něco opravdu dělat a bylo by možné jednoduše kontrolovat, jestli to dělá, totiž tím, jestli do Řecka migranti přicházejí, nebo ne. Dále by při takovém řešení přišli o peníze migrantů jak pašeráci a převaděči, tak i policisté a jiní úředníci jimi podplacení. Když totiž policie migrantům nezabrání odplout, mají pašeráci na svou odměnu nárok, migrantům peníze nevrátí, ať už se do Evropy dostanou, nebo ne. Když naopak turečtí policisté zabrání člunům vyplout, musejí to pašeráci za stejné peníze zkoušet znovu, než se to povede. Z převádění migrantů se ovšem už stal tak výnosný byznys, že o něj Turecko zřejmě nechce přijít. Přitom se nedávno jeden z významných pašeráků vyjádřil, že kdyby chtělo Turecko pašeráky zastavit, mohlo by to udělat ze dne na den. Zřejmě tedy nechce a Evropa ho k tomu nedokázala přimět ani nátlakem, ani penězi. Přitom ale není možné si v Izmiru koupit gumový člun a vlastním úsilím vyplout k řeckým břehům, tomu okamžitě zabrání buď policisté, nebo pašeráci, popřípadě i společně.
Na Evropě zůstává úkol přinutit migranty k návratu do Turecka. To je jedna ze slabin této dohody. Evropa má panickou hrůzu z násilí, hlavně když se dostane na televizní obrazovky a internetové servery. Přesto není na Turecku, aby hlídalo své hranice, ale na Evropě, aby migranty pochytala a na své náklady donutila k návratu. Reportéři už se jistě těší na dramatické záběry zoufalých lidí, především žen a dětí.
Vliv Angely Merkelové
Otázkou také je, proč se v dohodě jedná o Syřanech rozdílně ode všech ostatních národností? Jak v Sýrii, tak v jiných zemích jsou oblasti, kde se bojuje, a jiné, kde je klid a dá se tam více méně normálně žít. Zvláštní jednání se Syřany nápadně připomíná jejich oblibu u německé kancléřky, která jejich pozváním v září loňského roku migrač- ní vlnu rozbouřila. Angela Merkelová sice popírá, že by tuto dohodu předtím s Turky formulovala, ale mnoho analytiků v ní vidí její ruku.
Řada států EU s touto dohodou souhlasila jen proto, že rozdělování Syřanů do Evropy bude na dobrovolné bázi. Kdyby k tomu opravdu došlo a většinu z nich by si zase muselo vzít Německo, jen těžko to bude Angela Merkelová obhajovat jako „evropské řešení“.
Mnoho právníků vyjadřuje pochybnosti o legalitě této dohody. Až její projednání u soudu prokáže, jsou-li oprávněné. Když se ale migranti budou proti rozhodnutí o deportaci odvolávat, může cesta přes všechny soudní instance trvat několik měsíců nebo let. To je ovšem poněkud déle než pět dnů, které si EU stanovila jako limit pro rozhodnutí o deportaci. Je ale pravděpodobné, že tyto soudní pře nebudou mít od- kladný účinek, jinak by celá smlouva pozbývala smyslu.
EU doufá, že tato dohoda postupně ilegální migraci zastaví, protože migranti zjistí, že se takto do Evropy nedostanou. Zda se toto zbožné přání vyplní, je velká otázka, za kterou by racionálně uvažující politikové neměli platit miliardy eur. Za poslední rok se vytvořil obrovský převaděčský byznys, jednodušší a výnosnější než pašování drog. Doufat, že uzavřením jedné cesty zmizí jak nabídka, tak poptávka, je mimořádně neracionální, zvlášť když v jejím uzavření má mít hlavní roli někdo, kdo má na jejím fungování finanční zájem.
Další vývoj by mohl mít několik variant. Migranti zjistí, že se nelze dostat z Turecka do EU, a přestanou se o to snažit. To je asi ta nejméně pravděpodobná varianta. Nebo se budou migranti dál plavit na gumových člunech do Řecka a budou tam žádat o azyl. Už se ukázalo, že i tak vysoce organizovaná země, jako je Německo, není schopna takový nápor zvládat; v Německu čekají migranti řadu měsíců už jen na to, aby vůbec mohli podat žádost o azyl, vyřízení žádosti trvá minimálně dalšího půl roku. Že by to Řecko dělalo lépe, by bylo velkým překvapením. Migranti se tedy buď budou v Řecku hromadit, nebo si budou s pomocí pašeráků hledat nové cesty, ale už ne přes Turecko, takže dohoda s Turky bude EU málo platná. Kromě toho se Turecko nezavázalo, že migrantům bude bránit v odplutí, takže s příchodem jara a léta se jejich počet bude neustále zvyšovat.
Je možné, že se do Řecka budou pla- vit jen ti migranti, které EU nebude vracet do Turecka. Uprchlíci s azylem pak budou pokračovat ve své cestě do libovolné země Schengenu. Falešné pasy řecké úřady v zájmu rychlého vyřízení nebudou zjišťovat.
Ostatní migranti si pak najdou jinou cestu, buď rovnou z Turecka, nebo oklikou přes jinou zemi. Jedna možnost je otevření „ukrajinské cesty“, která by měla zajímavé důsledky. Rusko by v ní mohlo zaujmout stejnou pozici, jakou má v balkánské cestě Turecko. Při bližším zkoumání lze i vidět, že Turecko se od Ruska v tomto ohledu příliš neliší. Obě země jsou vedeny prezidentem s pevnou rukou, který sice volby pořádá, ale o demokracii příliš nestojí. Mají velmocenské ambice, problémy s vlastními menšinami a velký zájem na tom, aby je Evropa brala jako partnery. Pro Vladimira Putina by byla cesta migrantů přes Kavkaz stejným požehnáním, jako je balkánská cesta pro Turecko. Mohl by začít jednat s EU o tom, jak ji uzavře a co za to dostane.
Nevypočitatelný partner
Jestliže Turecko splní všechny podmínky a EU s ním zavede bezvízový styk, může dojít k tomu, že řada Turků nebo lidí s tureckým pasem, pravým či falešným, se vydá do Evropy. Kurdská menšina se v Turecku cítí utlačovaná, řada Kurdů má šanci dostat v Evropě azyl, lze tedy očekávat, že se o to pokusí. To může vyvolat uprchlickou vlnu stejných rozměrů, jako je ta současná.
Turecko je hodně nevypočitatelný partner a nedá se vyloučit, že s jídlem poroste jeho chuť. Má teď písemně potvrzeno, že Evropa na něm závisí, a takovému pokušení bude těžké odolat.
Tato dohoda je dohodou Angely Merkelové, v případě úspěchu jejím vítězstvím a v případě neúspěchu její zodpovědností. Podle ní toto řešení nemá alternativu, ačkoli balkánské státy, Rakousko a Maďarsko uzavřením balkánské cesty tuto alternativu už nedávno uskutečnily. Je s podivem, co všechno je německá kancléřka ochotna podniknout pro to, aby nemusela změnit svou politiku vítání migrantů. Zcela ignoruje fakt, že většina migrantů chce do Německa, a dokud bude Německo prohlašovat, že nemá žádný limit a všechny přijme, není šance migrační vlnu utlumit. Místo toho se snaží hledat různá „evropská řešení“. To mělo být nejdříve rozdělování migrantů podle kvót, a když selhalo, má se o Evropu postarat Turecko. Angela Merkelová se před časem nechala slyšet, že Německo, které přestane přijímat uprchlíky, není její země a Evropa, která zavře své hranice, není její Evropa. Bohužel si to ještě neuvědomuje, ale má pravdu: ani Německo, ani Evropa nejsou její.
Angela Merkelová se před časem nechala slyšet, že Německo, které přestane přijímat uprchlíky, není
její země a Evropa, která zavře své hranice,
není její Evropa
Autor je matematik, dlouhodobě se věnuje Německu