Mise splněna. Soukalová slaví glóbus
Sezona Soukalové v číslech
Pohádková sezona Gabriely Soukalové má i svůj šťastný konec. Hřeje se v záři glóbů.
Soukalové je opět v čelní skupině.
Ze zadních pozic letí vpřed Dorinová. Ta to nevzdá. Už je s nimi. Po třetí střelbě jedou se Soukalovou s náskokem před ostatními, dvě největší sokyně. Jak symbolické. Vítek nervózně klepe vysílačkou o kalhoty. Soukalová se v duchu nabádá: Hlavně nepřepočítávej v hlavě body. Ať si ostatní jedou třeba po rukou, soustřeď se na sebe.
Jako by mě praštili do hlavy
Poslední položka. „Sámaja trúdnaja, sámaja ťjažólaja,“hřímá hlasatel v aréně. Ta nejtěžší.
Francouzka nedá druhou ránu, Češka třetí. Rázem jede ve vláčku šesti žen, z nichž každá může vy- hrát. Hrozná mela, pomyslí si. Strhující finále hvězd, hodné velkého glóbu. Vyráží Mäkäräinenová, jde po ní Soukalová. Finka je však nepolapitelná. Vítek zběsile utíká podél střelnice k trati, drápe se na bariéru 200 metrů před cílem, na níž už stojí i šéf svazu Jiří Hamza, křičí na ženu v modré kombinéze.
Cíl. Finka vítězí, Dorinová finišuje druhá, Soukalová čtvrtá a zároveň i vítězná. Má nejen druhý malý glóbus, ale především ... ten velký!
„Bomba,“vypadne z Vítka. Když je schopen rozvitější věty, vykládá: „Rybis (šéftrenér Rybář) nám dal svazácký úkol, ať přivezeme nějaký ten glóbus, pokud možno velký. Tak jsme se do toho pustili.“
Sedláčková je u Soukalové, oběma vyhrknou slzy. Majitelka glóbu sepne ruce, v tom gestu je úděs i dívčí úžas: Jejda, ono se mi to vážně povedlo. Rozzářený Hamza si s ní plácne.
Přibíhá Vítek a šampionka mu smyslů zbavená skáče do náručí. Kdo by se divil, že se zaplétá do vlastních slov. „Jako by mě někdo praštil do hlavy,“říká Soukalová a rozpřáhne ruce: „Má radost je nevyčíslitelná. Mazec. Mám velký glóbus. Není nic víc. Mám větší radost než po olympijských medailích. Prostě je to tam!“
Kráčí po sněhu na stupně vítězů, zatím pro malý glóbus za stíhačku, jejž uhájila před Italkou Wiererovou. Na předání velkého
Třetí glóbus bez boje
Venku vichr dosahuje rychlosti 15 metrů za sekundu, závěrečný závod se odkládá. A když se sloup s umělým osvětlením zřítí přímo na střelnici, je konec. Zrušeno bez náhrady. Pohár končí. Aniž se hnula z pokoje, má třetí malý glóbus, za závody s hromadným startem.
„Tak tenhle byl úplně nejlepší,“směje se, pohodlně uvelebena v hotelovém křesílku. Kolem prochází Martin Fourcade, gratuluje jí.
„Přijde mi to jako parodie,“říká Soukalová vzápětí. „Já k němu celou kariéru vzhlížela jako k idolu a teď mi blahopřeje ke glóbu.“
Ne, ještě si úplně nezvykla...