Slovní druhy III.
Zájmena a jejich skloňování
Zájmena jsou uzavřenou skupinou ohebných slov, která zastupují podstatná a přídavná jména, případně je naznačují nebo na ně odkazují. Zájmena se skloňují a nabývají různých tvarů podle pádu a zpravidla podle čísla.
Rodová zájmena určují svým tvarem trojí rod a v případě mužského rodu také dvojí životnost. Skloňují se buď podle vzoru přídavného jména ( takový – mladý, čí – jarní), nebo podle vlastního zájmenného skloňování (tvrdé: ten – toho a měkké: náš – našeho). Bezrodá zájmena nevyjadřují rod a mají své zvláštní skloňování. Druhy zájmen rozdělujeme podle jejich významu.
Osobní zájmena vyjadřují první, druhou nebo třetí osobu v obou číslech a ve třetí osobě také tři rody, u mužského rodu dvě životnosti ( já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona). Skloňování osobních zájmen má svoje vlastní pravidla, my si připomeneme ta, která nejvíce ovlivňují pravopis. Zájmeno já nabývá tvarů ve 2. a 4. pádě mě (mne), ve 3. pádě mně (mi), v 6. pádě mně. Skloňování zájmena on se téměř shoduje se zájmenem ono, liší se pouze v jednom tvaru 4. pádu jednotného čísla (místo jeho nabývá tvar je). Zájmeno ona má následující skloňování: 2., 3. a 7. pád má tvar jí, ní, 4. pád ji, ni, 6. pád ní. Tvary n- se používají vždy po předložce. Mezi osobní zájmena řadíme i zvratné zájmeno svůj ve všech tvarech. Krátké tvary se a si jsou součástí zvratných sloves ( malovat si).
Přivlastňovací zájmena vyjadřují přivlastnění první ( můj, náš), druhé ( tvůj, váš) nebo třetí ( jeho, její, jejich) osobě.
Zájmena ukazovací ukazují na osobu, zvíře, věc nebo stav či vlast- nost ( ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám).
Tázacími zájmeny se tážeme na osobu, zvíře, věc, děj či vlastnost ( kdo, co, jaký, který, čí).
Zájmena vztažná vyjadřují vztah vedlejší věty k větnému členu z věty hlavní ( kdo, co, který, jaký, čí, jenž).
Zájmena neurčitá nepřibližují, o kom nebo o čem mluvíme, případně to naznačují jen obecně (někdo, něco, kdokoli, cokoli, kdosi, každý, leccos, leckdo, kdekdo, každý, všechen).
Záporná zájmena popírají existenci někoho nebo něčeho ( nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný).
Nenechte se splést
Žákům dělá problém osvojit si složitá pravidla skloňování zájmen. Tvary osobních zájmen já a ona si lze zapamatovat podle pádů ( já – 2. a 4. pád mě/mne, 3. a 6. pád mně, u 3. pádu i kratší mi; ona – 4. pád ji, ni, ostatní pády jí, ní), případně nahrazením ( já za ty – mě/tě, mně/tobě, ona za ta – jí, ní/té a ji, ni/tu). Velmi problematická bývá záměna zvratného osobního zájmena svůj za přivlastňovací zájmena můj, tvůj, jeho, její, jejich. V případě, že přivlastňovaná věc, osoba apod. patří podmětu, píšeme téměř vždy zájmeno svůj. Žáci mají také problém s určením vztažných zájmen, protože se shodují se zájmeny tázacími a vztahují se k látce, kterou žáci na prvním stupni neznají (větné členy a vedlejší věty). Je také třeba rozlišovat zájmena který a jaký: tázací zájmeno jaký se využívá pro tázání se na vlastnost a zájmenem který se ptáme na konkrétní pojmenování věci.