Hranatý vřed města Jihlavy

PRAHA/JIHLAVA Jihlava je hrdé, historické město. Od 13. století se tam těžilo a zpracovávalo stříbro, razily se dokonce i mince.

Bohatá Iglau, jak zněl druhý název města s německou populací, se rychle rozvíjela i v 16. století, kdy byla významným soukenickým centrem. I proto má Jihlava řadu architektonických památek, zajímavých domů, hradeb, sklepů a unikátní podzemní labyrint...

Nejslavnější je ovšem stavba jiná. A sice komunistický Prior, který hyzdí a svou hmotou rozděluje jedno z největších náměstí v Evropě. Hranatá obluda, jež byla slavnostně otevřena 19. května 1983, vystřídala historicky cenný soubor budov, jimž Jihlaváci po celé dekády říkávali Krecl.

Symbol horního města

Podobně jako třeba Špalíček v Chebu byl tento zastavěný „ostrůvek“pro město charakteristický.

Domy na náměstí byly dle historiků doloženy již ze druhé polovině 14. věku; v roce 1536 nesly název Gröczlein a pak Gröczl, počeštěně Kretzl a Krecl (podle nářečního výrazu pro ohryzek).

Legrace skončila v dubnu 1974, kdy soudruzi původní kupecké domy odstřelili, aby i na Vysočinu přišla vymoženost socialistické doby – místo někdejších krámků moderní obchodní dům!

Po odstřelu zůstal stát jen rohový dům před radnicí, historicky asi nejcennější. „Ten se dočkal zboření ve vší tajnosti v noci ze 16. na 17. prosince 1975 a v dubnu 1978 byl položen základní kámen ke stavbě Prioru,“popisoval před několika lety Jihlavskému deníku archivář Ladislav Vilímek.

Stavělo se dle návrhu brněnského architekta Zdeňka Sklepka, jehož projekt měl původně respektovat tvář a dispozici Kreclu, ale výsledkem byla masivní až nabubřelá betonová kostka s hnědou plechovou střechou.

„S odstupem času vím, že stavba měla být jemnější a členitější. Taková však byla doba, tak je třeba nahlížet na tehdejší architekturu,“uznával o mnoho let později i samotný architekt, tvůrce.

Odstřelit? Nebo přestavět?

Stavba za plotem trvala přes pět let. Den D, kdy mohli občané vstoupit do vícepatrového centra, nastal přesně před 11 955 dny.

Jihlavští si mohli v přízemí nakoupit potraviny, ve vyšších patrech byly prodejny elektroniky, textilu, hraček nebo sportovních potřeb. Po listopadu 1989 se nájemci měnili a střídali, ve spodní části přibyla například i restaurace McDonald’s s předzahrádkou – zvláštní spojení zpupné komunistické architektury a amerického komerčního top-symbolu. Čas od času tak padají nápady, co s obchodním domem na Masarykově náměstí provést.

Zlidštit jej citlivou rekonstrukcí (kterou prošel třeba olomoucký Prior), anebo ho bez okolků odstřelit?

To předloni navrhovala architektka Lenka Tomášová, když po vzoru Drážďan a tamního Neumarktu vyzývala k demolici nevzhledné jihlavské budovy a zbudování kopie původního „špalíčku“. Již předtím bývalý primátor Jaroslav Vymazal (ODS) hovořil například o možnosti přestavby Prioru na krajskou či vysokoškolskou knihovnu; obnově „špalíčku“se nebránil. Jenže. Město už není tím, kdo si může jen tak určovat, co a jak zbourá, když komerční objekt vlastní soukromá společnost.

Řešením by byl zřejmě odkup anebo investice města do přestavby, což se jen tak – kvůli penězům – nestane. Šance, že se Krecl „vrátí“na místo, kde před více než čtyřiceti lety stával, zůstává mizivá.