Falza se v Rusku dělají za státní peníze

Kdo je Jevhen Fedčenko

Jevhen Fedčenko ví, jak v dnešním světě číst noviny, jak rozpoznat zprávu pravdivou od lži i kdo stojí za weby šířícími nenávistné, rasistické, protiamerické či protiukrajinské zprávy. Recept má nehorázně jednoduchý.

LN Kromě dnes již slavného ruského chlapečka, jehožměli ukřižovat ukrajinští vojáci, jste se proslavil i odhalením některých, řekněme, literárních falzifikátů. Takže „fake“není jen výdobytkem internetu?

Nedávno ruské vydavatelství vydalo knihu Henryho Kissingera o Putinovi. Ovšem Kissinger takovou knihu nikdy nenapsal. Stejně tak vydali knihu britského novináře Edwarda Lucase o Putinovi, což byl naprostý falzifikát. Píše tam jakoby o velikánovi Putinovi. Ve skutečnosti Lucas napsal o Putinovi něco úplně opačného.

Dokonce teď nedávno vydali falešnou knihu Mafia State. Tu napsal původně můj přítel z (britského deníku) The Guardian Luke Harding. Dlouho pracoval v Moskvě a vlastně ho za tuhle knihu před třemi lety vyhostili. Teď to dílo vzali, vytrhli z něj nějaké kusy, znova je poslepovali a dopsali některé části, ve kterých jakoby chválí Putina. A vydali to. Nyní se Guardian hodlá s vydavatelstvím soudit.

Tohle se v Rusku vydává za státní peníze. Je to vládní program na zhotovování falzifikací. Stejně tak je ze státní kasy financována agentura Rossotrudničestvo, která se zabývá šířením ruské propagandy. Spolu s ruskými kulturními centry, která jsou jistě i u vás, také organizuje propagandistické cesty kremelských ideologů do zahraničí. V Evropě přednáší ruský nacionalista a kremelský ideolog Alexandr Dugin, Nikolaji Starikovovi jste tleskali i v Praze.

LN Souhlasíte se zákazem dovozu ruské literatury na Ukrajinu, jak se o tom u vás jedná?

Nesmysl. Puškin, Ulická, to jsou autoři, kteří se na Ukrajině nyní ve velkém vydávají, a to v ruštině. Stejně tak je to s filmy. Ale například snímek o tom, jak ruští rozvědčíci bojují s ukrajinskými fašisty, bychom asi kupovat neměli. Ruská média tvrdí, že na Ukrajině je vše ruské zakázáno, což je naprostá lež.

LN Jak dnes máme číst média a nestat se obětí dezinformace nebo polopravd? Málokdo má

Novinář a teoretik žurnalistiky, vystudoval politologii a specializoval se na mezinárodní vztahy. Zabýval se televizní žurnalistikou, přednášel žurnalistiku na vysoké škole a stal se děkanem vysoké školy žurnalistiky v Kyjevě. Do Prahy přijel na pozvání think tanku Evropské hodnoty. čas si neustále vše prověřovat, přitom ale orientovat se v obrovské mase informací chce každý.

Nenaučím vás odhalovat absolutní pravdu. Ovšem je několik pravidel a mezi to základní patří vědět, kdo stojí za daným médiem, a nespoléhat se na jediný zdroj.

LN Ani když to jsou osvědčené noviny?

Ani když jde o vaše milované médium. Ale neověřujte si věci přes televizi. Hledáte pravdu? Více čtěte.

LN Ale asi také ne všechno?

Velká média mají vždy jasné pozadí. Nebezpečné jsou anonymní servery, kde nikdo neví, kdo je platí, kdo je zaregistroval, kdo je vydává…

LN Což je i velký problém v České republice…

Na to je jednoduchý recept. Nečtěte je. Já anonymní zdroje bojkotuji. Česká republika podle mne nepatří k místům, kde by za pravdu novináře zavírali do vězení nebo stříleli. Takže žádná anonymita sem nepatří.

Ani na sociálních sítích mne nezajímá, co hlásá Ilja Muromec, jak se někteří vtipálkové podepisují. Významným znakem nedůvěryhodnosti zprávy je senzacechtivost titulku. Většinou lidé dnes ve spěchu článek nepřečtou a spokojí se jen s titulkem. Článek může být o něčem jiném.

LN A kvůli titulku ho lidé rozešlou hned svým přátelům…

Osmdesát procent lidí čte média na úrovni titulků. Lidé nemají čas. I sociální sítě zrychlily informační tep. Vše se děje rychle, rychle se informace šíří, je jich obrovské množství, takže je nemůžete moc studovat. Takhle například skoro bez povšimnutí prošel nedávno materiál o tom, jak se chystaly oslavy vítězství ve Velké vlastenecké válce 9. května. Kreml se pokoušel pozvat do Moskvy co možná nejvíc světových vůdců, ale vzhledem k současné mezinárodní popularitě Ruska se tam nikdo moc nehrnul. Ovšem v ruských vládních médiích vyšla zpráva s titulkem: „Prezident Chorvatska se nakonec rozhodl ohledně návštěvy Moskvy.“

Tato informace byla záměrně šířena a prakticky u všech čtenářů vznikl automaticky pocit, že chorvatská hlava státu jede do Moskvy slavit spolu s Putinem jeho svátek. Jenže když si člověk nakonec náhodou přečetl celý článek, stálo v něm, že chorvatský prezident se rozhodl do Moskvy nepřijet. To je velmi častý trik oficiálních médií v Rusku.

LN Novinařinou se dnes zabývá každý, kdo umí napsat pár vět. Blogeři, glosátoři, lidé komentují, natáčejí a vše se okamžitě vystavuje na internetu. Čtenář ale nedokáže rozlišit, zda je autorem skutečně novinář, který může být za šíření nepravdy potrestán, nebo si beztrestně může napsat cokoliv, protože ho není možné ani najít, natož zažalovat…

Na druhou stranu znám mnoho blogerů, kteří pracují lépe než novináři. A znám novináře, kteří se nemohou nazývat novináři, neboť šíří vědomě bludy a zabývají se místo novinařinou politikou. Důležité je opět to, čemu se říká mediální gramotnost, inteligentní čtení. Podívám se přece nejdříve, kde jste tu informaci vzala. Zda jste byla přítomna oné scéně nebo kdo vám to řekl či odkud jste to opsala. Zda tam je i video, fotky, kdo to ještě potvrzuje…

LN Jste odpůrcem rozhovorů s vůdci rebelů ze samozvaných separatistických republik na východní Ukrajině. Nedávno česká televize zveřejnila rozhovor se syrským prezidentem Baššárem Asadem. Má něco takového místo ve veřejnoprávní televizi?

Jaký je cíl takových rozhovorů? Aby si paní, co o tom nic neví, řekla: „Vždyť je takový sympatický, podívejte, jak je vzdělaný a milý a dělají s ním rozhovory tací známí novináři, z BBC, z české veřejnoprávní TV!“

Proč Čechům Asad rozhovor dal? Chce ukázat, že je důležitým aktérem mezinárodního dění. Že s ním je ještě třeba počítat. Bez zasazení do kontextu, bez informace, co ten člověk udělal a co má na svědomí, to má pouze tento dopad.