Vítejte v Lipsku. A v nové společnosti
Lipský knižní veletrh je po Frankfurtu druhý největší veletrh tohoto druhu v Německu. A současně i největší evropský literární festival, v jehož rámci proběhlo na 3200 akcí na 410 místech po celém městě.
Jako vše v Německu, i lipský veletrh byl ovlivněn migrační krizí. Jestliže v minulosti se hlavní pozornost zaměřovala na hostující země, kterou byl například vloni Izrael, letos se oficiální program netýkal konkrétního státu. Nesl název Evropa 21. – Myšlenkový prostor pro společnost zítřka. V jeho rámci se debatovalo nejen o uprchlících, ale hlavně o výzvách, které jejich přítomnost pro náš kontinent představuje. Na pořadu byla témata jako odpovědnost literatury a médií či návrat náboženství.
Typické bylo, když v úvodním textu katalogu literární kritička a moderátorka Insa Wilkeová (* 1978) psala o „příležitosti hledat novou politickou identitu a od základu nově ustavit naši společnost“. Odvolávala se přitom i na tisícovky dobrovolníků a nevládních iniciativ pocházejících od lidí velmi odlišného názorového spektra a náboženského vyznání, které se snaží uprchlíkům pomáhat, a to i v samotném Lipsku. V něm je v současnosti kolem dvou a půl tisíce čerstvýchmigrantů a část z nich byla ubytována i v jedné z hal výstavního areálu. V době konání veletrhu tam už sice nepřespávali, ale akce jim přesto poskytla možnost k sebevyjádření. Vyprávění vybraných běženců byla totiž v němčině nahrána a hned ve vstupní skleněné hale si je návštěvníci mohli vyslechnout ze sluchátek. A kromě toho se na veletrhu nabízelo množství tematicky spřízněných titulů. Nechyběla mezi nimi třeba kniha „ Refugees Welcome!“Die Geschichte einer gelungenen Integration. Pojednávala o braniborské obci Wandlitz, v níž bylo roku 2013 zřízeno středisko pro uprchlíky, přičemž jejich integra- ce tam díky aktivní spoluúčasti místních zatím postupuje – přes jistá klopýtnutí – relativně úspěšně. Jiná publikace nesla název Flüchtling: Jesus, der Dalai Lama und andere Vertriebene a seznamovala se slavnými uprchlíky světových dějin, včetně Ježíše nebo Stevea Jobse.
Stánek reprezentující německou spolkovou vládu zase nabízel četné publikace vysvětlující současnou vládní politiku nebo brožury Vítejte v Německu v různých jazykových mutacích. V Lipsku už před současnou migrační vlnou žily tisíce Rusů, Vietnamců, Turků, Syřanů i Číňanů. Jejich obchody jsou soustředěny na vyhlášené Eisenbahnstrasse, o které už vznikají i samostatné studie. Vedle sebe se v ní ocitají reklamní nápisy v azbuce, arabštině i turečtině. Něco z oné heterogenity města bylo možné zažít i na veletrhu: například Turecké kulturní centrum z Berlína zde připravilo ukázku turecké knižní kultury. Celkově se na veletrhu představili vystavující ze 42 zemí. V Lipsku se ovšem nedebatovalo jen o budoucnosti tamního multietnického soužití, ale také o vyhlídkách společnosti a ekonomiky stále více ovlivňovaných elektronickými technologiemi. Na fóru nazvaném Neuland 2.0 mladí vědci představovali svoje startupy: online platformy pro prezentaci knih, sjednávání knižních licencí nebo internetové vzdělávání.
Aktuálního tématu lidí vyháněných ze svých domovů se dotýka- la i řada dalších vystoupení. Mluvil o něm například sedmasedmdesátiletý německý historik Heinrich August Winkler, který obdržel Lipskou knižní cenu pro ev- ropské porozumění. Ten zdůrazňoval, že němečtí politici by se měli snažit uprchlíkům pomoci, ale měli by přitom brát ohled také na celkové naladění vlastní společnosti. Ocenění autor získal za svoje čtyřdílné Geschichte des Westens (Dějiny Západu). Dílo je chváleno za to, že historii Evropy a Spojených států amerických neodděluje, ale vypráví ji společně. Nemálo místa přitom dějepisec věnoval i naší zemi, kterou tedy chápe jako součást Západu. I když s jistým znepokojením zcela realisticky registruje i východní pošilhávání dvou posledních českých prezidentů.
Český funkcionalismus
Jestliže českému stánku vloni vévodilo jméno nejslavnějšího českého uprchlíka J. A. Komenského, letos zvolila Moravská zemská knihovna – pověřená organizací stánku – jiný koncept. Nová národní expozice svým řešením odkazuje k českému funkcionalismu. I proto působila minimalisticky a na někoho snad až příliš stroze, ale o to více prostoru poskytovala samotným knihám, kterých představila více než v minulém roce. Autorských čtení se zúčastnili Milena Slavická, Jiří Dvořák nebo Petr Stančík. Jiří Padevět měl kromě veletržní debaty i přednášku o násilí v době dějinných zvratů na místní univerzitě. Měla zřejmě úspěch, protože je již pozván na další.
Na českém stánku bylo navíc možné zastihnout také českou překladatelku Martinu Lisou, žijící v Lipsku. Ta se věnuje i dlouhodobým dějinám migrace a v současnosti jako jazyková lektorka dobrovolnicky pomáhá do Lipska přišedším uprchlíkům v rámci organizace Autodidaktische Initiative. Pokud by nás v zahraničí reprezentovali lidé jako ona, byl by tam náš obraz lepší než ten, který šíří současný prezident, i když historikům nezbývá než psát především o politicích povolaných do svých funkcí z vůle občanů. Každopádně o tom, jak se chceme v Lipsku nadále představovat, je načase intenzivně uvažovat právě nyní: v roce 2019 totiž bude hostem veletrhu Česká republika.
Autor pracuje v Národní knihovně ČR