Chtějí, abychom se báli a přišli o svou svobodu

Byla jsem v Paříži poprvé od listopadových teroristických útoků. Po celou dobu jsem utkvěle myslela na to, že tohle nebezpečí zdaleka neskončilo. V metru, na ulici, v divadle jsem měla nepříjemný pocit, který mě obtěžoval a nedokázala jsem se ho zbavit. Na Gare du Nord, rušné dopravní křižovatce, odkud směřují i linky na letiště, to bylo zvlášť intenzivní. Pařížané nebudili dojem, že by měli strach, ale to mě neuklidňovalo. Už se s tím, co hrozí, nějak vyrovnali, prostě museli, jen já jsem byla hloupě a proti své vůli nervózní. A to je přesně to, oč teroristům jde: otrávit nás, znejistit, způsobit, abychom se báli létat, jezdit metrem a vlakem do míst, která milujeme. Abychom se báli chodit do kin a do divadel, nakupovat, prostě být tam, kde bývá hodně lidí. Abychom se chovali jako nesvobodní ustrašenci a trpně přijímali vše, co oklešťuje demokracii a svobodné rozhodování. V domně- ní, že to pomůže. Jenže tímto směrem utahovat šroub nelze donekonečna, to je cesta do pekel. Obětování svobody je špatný nástroj.

Teď po útocích v Bruselu posloucháme projevy politiků našich i zahraničních a jsou to tytéž fráze jako loni v listopadu, před pěti, deseti lety. Všichni také jako mantru opakují, že jsme ve válce. Je-li tomu tak, hloupěji ji vést nemůžeme. A bude se přešetřovat, zda nepochybili tajní agenti a bezpečnostní složky – jako by ti nás mohli absolutně ochránit. Politici budou dál mlátit prázdnou slámu a tvářit se, že žádnou vinu nenesou. Ti belgičtí nechali v Bruselu nekontrolovatelně vyrůst homogenní arabskou enklávu a ignorovali, co se v ní děje: že se tam sdružují teroristé, plánují útoky a odtamtud jezdí do světa. Postřílejí stovky lidí, případně je vyhodí do vzduchu a pak se v klidu vracejí domů k mámě, která jim uvaří a vypere. Jejich voličské hlasy ale politikům nevadily, zato teď lamentují. Jsme svědky permanentní neschopnosti evropských politiků, jediné řešení, které mají, je zavést čtvrtý, pátý, šestý... stupeň ohrožení. Když se k tomu přidají viditelné úspěchy extrémních, nepokrytě neonacistických stran, běhá mráz po zádech.