Jeden čas by nám stačil

Veřejnost opět debatuje o změně času a jeho zrušení. Zimní čas je přirozený, letní uměle nastavený. Přesto – vzhledem k tomu, jak je nyní nastavena společnost, její rytmus vyžadující ranní vstávání a pravidla – by podle mých poznatků bylo lepší, kdyby se po celý rok zachoval jen letní čas.

Za změnu nebojují jen odborníci, ale i žádosti a petice přicházejí také z řad veřejnosti. Výzkumy pokračují a výsledky ukazují, že změna času je pro naše tělo škodlivá, takže věřím, že tyto názory budou vyslyšeny i na správných místech.

OČIMA ODBORNÍKA

Vyrovnání se s posunem času je individuální a také záleží na tom, o kterou ze změn jde. Můžeme říci, že změnu na letní čas snášejí ve většině případů hůře lidé s večerním chronotypem. U těchto takzvaných sov se častěji setkáváme s problémem nuceného vstávání v době, kdy na to není jejich tělo připraveno. Dochází u nich ke spánkové deprivaci, která se při přechodu na letní čas navíc prohloubí o další hodinu.

Na druhou stranu například já, jako skřivan, jemuž vyhovuje ranní vstávání, mnohem hůře snáším přechod na čas zimní. Dlouho bojuji s tím, že se mi chce velmi brzy spát.

Člověk si může pomoci tím, že po určitou dobu před změnou času bude postupně přizpůsobovat svůj režim spánku a bdění. Například může chodit každý den o deset minut dříve spát, ale musí také o deset minut dříve vstávat.

Lékařmůže také nasaditmedikamenty. Pokud člověk změnu snáší velmi špatně a nechce užívat léky, je možno využít léčbu jasným světlem, takzvanou fototerapii. Při ní využíváme účinek tzv. polychromatického světla zpravidla o intenzitě asi 10 000 luxů. Stimulace je ambulantně prováděna pomocí světelných boxů umístěných ve výši očí a trvá zhruba 30–45 minut. Použijeme-li umělé osvětlení zvečera a v první polovině noci, způsobíme zpoždění biologických hodin. Použití světla v druhé polovině noci a zrána naopak způsobuje předběhnutí biologických hodin.

Přístroje, které fungují na stejném či podobném principu, lze také zakoupit mezi komerčními výrobky pro domácí užití.