Slovní druhy IV
Neohebné druhy: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce
Neohebné slovní druhy zahrnují všechna slova, která nelze skloňovat ani časovat. Nemění svůj tvar, nemají koncovky a nemůžeme u nich určovat mluvnické kategorie. Patří sem příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Příslovce jsou plnovýznamová slova, která přibližují okolnosti dějů a vlastností. Jsou odvozena buď od přídavných jmen – příslovce času s otázkou kdy, dokdy ( teď); místa s otázkami kde, kam nebo odkud ( dole, vzhůru, zleva); způsobu s otázkou jak ( bezděčně); míry s otázkou jak moc/málo ( zcela, málo) nebo příčiny (důvodu) s otázkou proč ( záměrně) – nebo od zájmen – ukazovací ( tam), tázací ( kde), vztažná ( proč), neurčitá ( někde), záporná ( nikdy). Většinu příslovcí odvozených od přídavných jmen lze stupňovat. První stupeň je základní tvar ( mírně), druhý stupeň se tvoří příponami -štěji, -čeji, -čtěji, -ěji a -eji k prvnímu stupni ( mírněji). Třetí stupeň je utvořen od druhého stupně předponou nej( nejmírněji). Některá příslovce se stupňují nepravidelně (např. málo – méně – nejméně; dobře – lépe – nejlépe; brzy – dříve – nejdříve).
Předložky mají význam pouze ve spojení s podstatným jménem, zájmenem nebo číslovkou a konkrétním pádem. S 2. p. se pojí např. předložky od, z, bez, kromě, pomocí ad., se 3. p. k, kvůli, vůči apod., se 4. p. např. pro, na, mimo, s 6. p. o, na, při apod. Některé předložky se pojí s více pády, ale liší se významem: jsou to např. předložky 7. pádu s (i 2. p.) nebo za, pod, mezi (i 4. p.), dále předložky o, po, v, na (6. i 4. p.) a předložka za (2. i 4. p.). Předložky můžeme rozdělit na vlastní, které nemo- hou být jiným slovním druhem ( z, do, v, před), a nevlastní, které jsou shodné s tvarem podstatného jména nebo s příslovcem ( během, blízko).
Spojky spojují větné členy nebo věty a vyjadřují jejich vztahy. Mohou být jednoslovné ( aby) i víceslovné ( i když) nebo se mohou vyskytovat ve významových dvojicích ( buď–nebo).
Částice vyjadřují vztah nebo postoj mluvčího k výpovědi. Mohou být stejně jako předložky buď vlastní, nebo nevlastní, a to podle funkce ve větě: I (částice) ujal se vlády. Ujal se i (spojka) vlády. Dělení částic je složité, proto zde uveďme alespoň vlastní částice, které se mohou objevit v přijímacích testech: ano, asi, ať, kéž, ne, nechť, nejspíše, nikoli, zajisté.
Citoslovce vyjadřují nálady a pocity ( ach, au, fuj, uf), vůli mluvčího ( hej, haló) či zvuky ( bum, haf, cha apod.).
Nenechte se splést
Žáci často chybně zaměňují příslovce za podstatná jména ( doma), protože dají přednost příslovečným otázkám před skloňováním. Někdy také špatně rozliší tvar podstatného jména v 1. i v 7. pádě ( ráno, kolem), předložku nevlastní ( mimo, kolem) nebo částici nevlastní ( klidně) a příslovce. Častá je úplná neznalost dělení předložek a částic na vlastní a nevlastní či záměna spojek za jiné spojovací výrazy (zájmena vztažná kdo, který nebo příslovce kam, kde, jak). Zapomíná se také na to, že citoslovce může být přísudkem ( Pes na plot.).