Ano plošné exkluzi

Vcelospolečenské debatě o tom, zda „jiní“(uprchlíci, Romové, postižení, ženy) mají právo komplikovat náš už tak těžký život a zda my máme povinnost se kvůli nim uskrovňovat, se poslední dobou nejvíce přetřásají děti s lehkým postižením. Shodou okolností hned dvě mé děti chodí do školy každé s jedním postiženým dítětem, a zatímco v jedné třídě vše běží hladce, druhý postižený chlapeček se zdá být svým spolužákům trnem v oku, je předmětem mnoha stížností, jedna holčička prý dokonce právě kvůli němu změnila školu, protože nebyla schopna psychicky zvládat jeho neobratné dvoření (klid, je jim osm), takže pro mě osobně je to fifty-fifty a mohu se vlastně cítit být nestranným.

Argumentům příznivců inkluze rozumím. Slovy těch druhých jsou

Pondělí Neff to takoví klasičtí dobroserové, co si myslí, že stát je tu od toho, aby lidem pomáhal a sloužil, že lidská práva platí pro každého a že máme prachy na to, abychom je zbůhdarma vyhazovali na vzdělávání chudáků, kteří by beztak měli být celý život někde zavření, protože dost na tom, že na ně platím, ještě abychom se na ně museli dívat, že.

Co se však týče odpůrců „škodlivé plošné inkluze“, tam už mi ten postoj tak jasný není. Jejich hlavní argument, a sice, že jim jde o kvalitní výuku nepostižených dětí, o to, aby je nikdo ve třídě „nezdržoval, nebrzdil“(koneckonců, jak víme, vzdělávání je hlavně o rychlosti) a „nestahoval na svou úroveň“, je samozřejmě validní. Otázka je, proč dělají čáru zrovna u lehce postižených. Tak třeba u nás ve třídě nás nejvíc zdržoval spolužák Víťa, který postižený nebyl, ale na-

Úterý Putna

Středa Baldýnský tvrdlý dost, to byla doba vždycky, než něco pochopil... nebo než si to opsal z tabule. Později se sice zjistilo, že byl krátkozraký a styděl se nosit brýle, ale to mi ty ztracené hodiny nevrátí. Rozumějte, já byl vždycky jedničkář, učit jsem se nemusel, šlo mi vše samo. Kde bych vlastně dneska byl, kdyby mě ti ostatní – i trojkaři a dvojkaři – nezdržovali? Proč i je neodlifrovat do speciálky? Anebo tlustý, ty zas zdržujou při tělocviku.

Právě ta zbabělost odpůrců inkluze, ta obava zařadit mezi exkludované všechny zdržovače, mě na nich mrzí nejvíc. Čím to asi je? I kdyby se báli, že jejich děti taky nějací zvláštní lumeni nejsou, tak i oni musí pochopit, že odstranění dalších brzd svižného vzdělávání je v zájmu těch šťastnějších rodičů, pojďme proto namalovat tu čáru výš, ať naše státní školství vychová

Čtvrtek Rejžek novou třídu géniů, které od kvapného vstřebávání učiva nezdržuje vůbec nic. Ani vstřebávání jiných věcí. Třeba jak se chovat k těm, k nimž osud nebyl stejně velkorysý jako k nim samotným. Anebo i docenění toho, kolik toho od svých genů a rodiny dostali zdarma.

Kdybychom se k tomu odhodlali, doufám, že se současní odpůrci inkluze neobrátí na čtyráku a nezačnou fňukat, jak je nespravedlivé, že zrovna jejich dítě nepřelezlo čáru, kterou narýsovali nějací jiní, a že kvůli tomu nesmí mezi „lepší“kluky a holky. Bylo by to totiž trapné a jen by nás to zdržovalo. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

Pátek Šustrová