Odešel architekt sjednocení Německa

O málokterém německém politikovi kolovalo tolik vtipů. Jeden ho vykresloval jako ministra zahraničí, jenž stihne sedět ve dvou letadlech současně. Hans-Dietrich Genscher včera zemřel ve věku 89 let.

BERLÍN/PRAHA „Milí krajané, přijeli jsme sem, abychom vám sdělili, že vycestovat je dnes...“

Touto větou, která byla přerušena radostným pokřikem několika tisíců východních Němců, oznamoval 30. září 1989 tehdejší západoněmecký ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher na balkoně velvyslanectví v Praze, že po mnoha týdnech dosáhli svého cíle a mohou odjet na západ.

I v dobách vrcholící studené války se

Hans-Dietrich Genscher odmítal podřídit politice ostré a nekompromisní

konfrontace

kém Halle. Bylo mu přes dvacet let, když začal cítit, jak se v části Německa obsazené v roce 1945 Rudou armádou derou k moci komunisté. V roce 1952 proto východní Německo opustil. Po příchodu na západ Genscher rychle stoupal v hierarchii tamních liberálních Svobodných demokratů (FDP).

Byl jedním z architektů postupného sbližování mezi liberály a sociálními demokraty, které vyústilo v roce 1969 ve vznik společné vlády v čele s kancléřem Willy Brandtem. Genscherovi ve vládě připadlo důležité ministerstvo vnitra, což bylo poprvé, co jeden z klíčových vládních resortů zastával představitel menšího vládního partnera. V této pozici na sebe upozornil, když palestinští teroristé zajali izraelské sportovce během olympiády v Mnichově 1972. Nabídl se tenkrát dokonce jako náhradní rukojmí, na což únosci nepřistoupili. Pozdější pokus o osvobození sportovců ale vyústil v krvavý masakr.

Genscherimus dráždil Sověty i Američany

V roce 1974 pak Genscher stanul v čele západoněmecké diplomacie a na této pozici setrval až do roku 1992. Dodnes je považován za jednoho z nejdéle sloužících ministrů zahraničních věcí na světě. Mezi hlavní charakteristiky jeho politiky patřilo, že i v dobách vrcholící studené války se odmítal podřídit politice ostré a nekompromisní konfrontace, čímž budil podezření jak u Sovětů, tak i u Američanů.

Například dlouholetý sovětský ministr zahraničních věcí, přezdívaný západními diplomaty „Mr. Njet“Andrej Gromyko vinil Genschera, že chce svým umírněným vystupováním oslabit soudržnost východního bloku.

A Američané ho zase považovali za „slizkého chlapce“, jemuž prý „nelze věřit ani slovo“. Později pro politiku šéfa německé diplomacie začali používat označení „genscherismus“. Sám Genscher svou politiku charakterizoval následovně: pokud nelze dosáhnout cíle přímo, je třeba změnit okolnosti tak, aby bylo možné původního cíle dosáhnout.

Statistici později spočítali, že během 23 let, kdy byl ministrem, strávil více než rok na cestách.

I po odchodu z vrcholné politiky se Genscher aktivně zapojoval do veřejného dění. V minulých týdnech například opakovaně ocenil přístup kancléřky Angely Merkelové k řešení uprchlické krize.

Jeho kontakty na Kreml hrály významnou roli i při propuštění bývalého oligarchy Michaila Chodorkovského z mnohaletého ruského vězení v roce 2013. Genscher kvůli němu několikrát navštívil ruského prezidenta Vladimira Putina.

Naposledy se chtěl Genscher objevit na veřejnosti dnes v sobotu mezi hosty na pohřbu jednoho ze svých nástupců v čele diplomacie a shodou okolností stranického kolegy a obdivovatele Guida Westerwelleho.

Svou účast ale musel Genscher začátkem týdne kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu odříci.