Chvála matek. I těch pracujících
Ministryně práce Michaela Marksová chce umožnit rodičům snadnější návrat do práce po rodičovské dovolené, resp. lepší sladění profesního a rodinného života.
Sklidila posměch, dokonce i na stránkách LN: „Porodit a šup k pásu, do výroby, to byla představa komunistických plánovačů o ideálním chování matek. Dnes mají ženy po porodu i jiné možnosti, ale politická elita, hlavně ta levicová, by jim ráda nařídila totéž“, resp. „nepřijatelné se však jeví nutit matky, aby děti co nejrychleji předávaly do péče jiným“. Chlívek přiznává, že si žádného nucení ani nařizování nevšiml. Naopak. „Jde o to, odstranit překážky při slaďování rodinného a profesního života. Jestli chce žena zůstat doma a rodit děti, je to její věc. Ale jakmile chce obojí, měl by jí k tomu stát vytvořit podmínky,“říká ministryně.
Chlívek neproslul přílišnými sympatiemi pro plány paní ministryně. Kritizuje ji pravidelně za neznalost důchodových systémů, rušení druhého penzijního pilíře (aniž by přišla s alternativou), rozšiřování a zvyšování porodného, zastropování důchodového věku a vůbec permanentní rozšiřování a zvyšování všech možných i nemožných dávek. Ale zrovna v tomto punktu není žádný důvod s ní polemizovat.
Systém tak, jak je dnes v Česku nastavený, jednoznačně preferuje co nejdelší zůstávání s dítětem doma. Tříletá rodičov- ská dovolená, a dokonce až čtyřleté čerpání rodičovského příspěvku je (spolu s Ukrajinou) naprosto nejdelší v Evropě. Tedy: Česká republika stále podporuje dlouhý pobyt na rodičovské dovolené (což je mimochodem největší oxymóron, jaký naše mateřština zná), tudíž není vůbec od věci nabídnout matkám a hypotetickým maminkám i jinou variantu.
Mimochodem, něco se změnilo už i za panování „konzervativních katolíků“Petra Nečase aMiroslava Kalouska: rodičovský příspěvek je teď v součtu 220 tisíc korun bez ohledu na dobu, po kterou jej čerpáte. Takže jestli příspěvek vyčerpáte za 19 měsíců (11,5 tisíce měsíčně), nebo za čtyři roky (4,5 tisíce měsíčně), je jen a jen na vás.
Vlastně... není. Není, protože málokterá matka chce opouštět své batole na 10 hodin denně pět dnů v týdnu a nejraději by nějak skloubila jak práci, tak starost o prcka. A pokud jí v tom stát vyjde vstříc, tak je to jen a jen dobře. Stejně jako dosud vychází vstříc těm, kteří si chtějí mimino užít co nejdéle.
Málokterá máma chce opouštět své batole na deset hodin denně pět dnů v týdnu a nejraději by nějak skloubila jak práci, tak starost o prcka. Pokud jí v tom stát vyjde vstříc, tak je to jen
a jen dobře.
Ona tady bohužel platí jedna velmi smutná pravda, kterou dnes pochopili i dříve v rodinné politice velmi konzervativní lidovci. Pokud stát systémem slev a dávek a příspěvků podporuje „tradiční systém tradiční rodiny“, bezpochyby to mnohým párům vyhovuje. Ale je čím dál více těch dvojic, jimž nevyhovuje a které si v dilematu děti vs. seberealizace vyberou to druhé.
V Německu, od kterého jsme rodinnou politiku v mnohém okopírovali, zůstává i v důsledku podpory tradiční rodiny trvale bezdětná každá třetí žena.