Lidový dluh
ČSSD se draze poučila, možná to pomůže i jiným
Vroce 2005 předseda ČSSD Stanislav Gross prohlásil, že kdyby chtěl scénář malovat úplně černě, mohl by stranu spor stát až 400 milionů. Mínil tím při o honorář pro advokáta Zdeňka Altnera za vyhranou kauzu restituce Lidového domu. O něco později se advokát pokoušel soudně obestavit Lidový dům a postupně zvyšoval své nároky, fantazíroval dokonce o miliardách. Nejvyšší částka, které dosáhly požadavky pana Altnera, bylo astronomických 20 miliard. Kdo by takovou sumu bral vážně? Zvlášť v situaci, kdy ČSSD již zaplatila za právní zastupování 50 milionů. Jenže smlouva byla napsaná s předpokladem, že vítězství je nepravděpodobné, a odměna byla vysoká.
Možná si na to nevzpomínáte, ale Miloš Zeman odešel z ČSSD na základě toho, že na něj bylo podáno trestní oznámení za smlouvu, kterou podepsal jako předseda ČSSD s panem Altnerem. V březnu 2007 to komentoval slovy: „Mám informace, že právě on (Jiří Paroubek) stál prostřednictvím Jaroslava Tvrdíka za trestním oznámením na mou osobu.“To je samozřejmě neprokazatelný zemanovský žvást, nicméně už v té době důchodce Zeman kritizoval ČSSD za to, že pro vyřešení sporu udělala v uplynulých šesti letech velmi málo.
Zdeněk Altner se snažil zpochybňovat výsledky voleb, pokoušel se obestavit majetek strany i jejího předsedy Paroubka, ale nikdy neuspěl. Naopak byli u něj exekutoři s tím, že dluží Všeobecné zdravotní pojišťovně, což vnímal jako šikanu.
Dnes z Lidového domu zaznívají hlasy, že délka soudního procesu je nepřiměřená a vinu za průtahy nese sám věřitel, protože neplatil soudní poplatky. Asi je to pravda, nicméně svou vinu nese i sociální demokracie: kdyby hned na počátku dala spornou sumu do úschovy, nemusela dnes platit astronomické penále. V této souvislosti občana pobaví věta ministra Chovance: „Je třeba upravit zákony, aby se toto v českém soudnictví nemohlo stávat.“Čili přeloženo do lidské řeči, dokud se nás to netýkalo, byly nám oběti soudních průtahů lhostejné. Je to ilustrativní příklad pracovní metody české politiky.
ČSSD tento karambol přežije, určitě nebude za volby utrácet tolik, jak si představovala, ale sumu splatí a možná se z případu poučí i ostatní strany. Změna stranického vedení sice může být pro voliče obratem, či dokonce revolucí, ovšem podepsané smlouvy a závazky se platí. Připomenout tohle politikům není nikdy na škodu. Martin Zvěřina