Evropa byla naivní

Šéf zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček: Seberadikalizace džihádistů přes internet hrozí i v Česku

Pokud vím, nezareagovala belgická ambasáda v Ankaře. Je na nich, aby si řekli, byla-li chyba lidská, nebo systému. Dokonce bych tvrdil, že podstatnější je v tuto chvíli spolupráce Evropy třeba s marockou či jordánskou službou, ty obvykle vědí nejvíc. Kéž bychom se dostali do stavu, že v této otázce budeme přímo mluvit nejen s Izraelci, ale i s Íránem.

LN Co se ještě musí stát, aby státy začaly efektivně spolupracovat?

Všichni víme, že to byl další z řady útoků, jejichž kořeny sahají daleko před vznik Islámského státu – do roku 1916, kdy současné problémy vznikly. Je to další metastáze rakoviny, jejíž léčba je stejně obtížná jako u skutečné nemoci.

Musíte jít až do její buněčné struktury a genetického kódu, abyste dokázali výsledek zvrátit. Jde o propojení jiné politiky EU, která napomůže jinému stylu politiky na Blízkém východě. Musíme pochopit, jak se svět v 21. století mění a jak se změnil význam jednotlivých hráčů.

LN Jak se změnil?

Mám oblíbený příklad. Naše bezpečnost je založena na transatlantické vazbě. Klíčovým hráčem v ní jsou USA. Ty přitom procházejí zásadní demografickou změnou. V roce 2043 bude jejich dominantním obyvatelem muž latinskoamerického původu. Obama je první americký prezident narozený v pacifické, nikoli atlantické oblasti. S tím ale nyní nikdo v Evropě nepočítá.

Za 20 let nebudeme mluvit v USA s potomkem irského vystěhovalce, nýbrž s někým, pro koho je Brazílie mentálně bližší než politika střední Evropy. Všiml jste si u nás někoho, kdo by to aspoň zaznamenal, natož se na to připravoval?

LN Jak je na tom s hrozbou teroristického útoku Česko?

Je těžké říci, co přesně přitahuje pozornost islamistů. Islámský stát se z věroučného pohledu dlouhodobě chová jako apokalyptická sekta, která chce násilnými činy přivolat poslední bitvu – armagedon – formou vojenského vstupu „křižáků“na svoje území. Za tímto účelem hodlá rozpoutat konfesijní válku v Evropě.

Česko, a to ve shodě vlády i opozice, dělá dost, aby některé problémy následně v této rovnici nemuselo řešit. Když hovoříme více o ochraně vnějších hranic a odmítáme redislokační kvóty, je to o tom, že si nechceme vytvořit problém, který je dnes v Bruselu nutné řešit.

LN Existuje nějaké riziko?

Existuje. Útočníci jsou z větší části v Evropě narození a neúspěšní mladíci. Ve světě propojeném elektronickými médii vidím největší nebezpečí v seberadikalizaci. Potenciální útočník se pod vedením šikovného manipulátora někde v Rakce pomocí internetu během pár měsíců zradikalizuje natolik, že tomu nevěří ani jeho nejbližší.

Známý je případ vojenského psychologa v USA, specialisty na boj s manipulací islamistů. Během sedmi měsíců jeho rozhovorů přes e-mail s americko-jemenským imámem Anwarem al-Awlakim se dostal do bodu, že postřílel třináct lidí na základně Fort Hood, jež měl před podobnými myšlenkami chránit.

Pokud se při takové úrovni propagandy podaří vymýt mozek padesátiletému zralému muži, který je navíc vojenským psychologem, je jasné, co to může udělat s náctiletým člověkem. Přednáším na školách o teologii Islámského státu. A přibližně jednou za měsíc za mnou po přednášce přijde rodič a řekne mi, že jeho synovi je patnáct šestnáct let a videa, která jsem ukazoval, pravidelně sleduje a že má obavy, aby se z toho nestal problém. LN Co jim odpovídáte?

Většinou říkám, že mladý člověk má nárok být zvídavý. Dával bych si ale pozor na společnost, v níž se pohybuje. A jsou-li jeho přátelé a zájmy stejně diverzifikované jako evropská kultura. Problém obvykle nastává, až když se radikální islám stává zájmem jediným.

Jedné paní jsem to vysvětloval tak, že dokud se její teenagerovský syn kamarádí s Muhamedem, Ibrahimem a Pepíčkem, je to v pořádku. Až ale Pepíček odpadne, je to minimálně varovný signál. Proces seberadikalizace jde neuvěřitelně rychle.

LN Spekuluje se o vás jako o příštím českém velvyslanci v USA. Kdo z prezidentských kandidátů má podle vás největší šanci usednout v Bílém domě?

Vidím 3,5 kandidáta. Těmi třemi jsou Hillary Clintonová, Donald Trump a Ted Cruz. Poslední polovinu tvoří Michael Bloomberg, o němž se mluvilo, že do klání vstoupí, ale už je na to zřejmě pozdě.

LN Který kandidát má největší šanci z hlediska lobbistických skupin?

Lobbisté a establishment by preferovali vítězství Clintonové. Proto má kandidatura Trumpa coby bojovníka s establishmentem, politickou korektností a příliš federalistickou nadvládou Washingtonu takovou odezvu. Vyvolává efekt sněhové koule. Výsledky jsou ale naprosto nespočitatelné.

To jsem si uvědomil, když Trump nejdříve na adresu latinoamerických obyvatel Spojených států amerických prohlásil, že je třeba postavit na hranicích s Mexikem zeď, a přesto následně získal jejich hlasy ve státě Nevada. Kdyby některý kandidát řekl jedinou větu z běžného Trumpova projevu, nemohl by zvítězit. Když jich ale Trump při každém projevu vychrlí 150, jeho podpora posílí. To znamená, že se dostal na vlastní oběžnou

Své vztahy s USA nemůžeme omezovat jen na současnost, to je dlouhodobá trajektorie s vlastní dynamikou.

LN V oblasti strategických česko-amerických vztahů je ticho téměř deset let.

Srovnáváme hrušky a jablka. Když Američané přicházeli na náš trh a měli o něj stejný zájem, jako mají dnes Číňané, v tu chvíli měly naše vztahy větší dynamiku. Ke každému tangu ale potřebujete dva tanečníky. Nyní čekáme, kdo bude novým tanečníkem na americké straně.

LN Nějakou dobu se pokoušíte zařídit návštěvu prezidenta Zemana v USA. Podaří se vám to?

Bude-li téma, podaří se to. Je to více než 14 let, co byl náš prezident v Oválné pracovně. To neznamená, že bychom již nebyli americkými spojenci a stali se z nás neznámí „zlobílkové“. Před 14 lety jsme ale měli velké téma, jež bylo vnitroamerické. Od té doby ho hledáme.

LN Jaké téma to bylo?

Byl to totálně hollywoodský příběh umělce disidenta, který se stal prezidentem prozápadní republiky volného trhu.

LN Vidíte českého politika, který by dokázal USA nabídnout podobně silný příběh?

V zemích naší velikosti se to může stát jednou či dvakrát za století. Často je to souhra marketingu a historických náhod.

LN Čekáme na dalšího Masaryka či Havla?

Čekáme, až si doma připravíme příležitost, jak se chopit amerického tématu, na němž dorazí český prezident do Washingtonu jako blanický rytíř na bílém koni.

LN Vidíte takové téma?

Zatím nevidím. Možná je to tím, že jsem tady, a nikoli tam.