(Dez)informační společnost
Jak sociální sítě proměňují ve světě i u nás média, jak působí na obraz společnosti a politiky i na mezilidské vztahy
Je to hrozně rychlé a dá se v tom těžko orientovat. Svět se zbláznil a my už nestíháme sledovat zrychlující se vlaky v našich hlavách. O čem je řeč? O novém informačním ekosystému, který se po roce 2000 začal dramaticky proměňovat a stále akceleruje. Co to s námi lidsky, občansky a sociálně-psychologicky dělá?
Debata o vlivu internetu se od 90. let posunula. První vize byly technooptimistické, pak přibývalo temnějších předpovědí. Technologie slibovaly větší svobodu, nezávislost a dostupnost informací i platforem. Jako kouzelný proutek měly svrhávat diktátory, vzdělávat společnost a podporovat demokracii. Lidé jako Jevgenij Morozov, Eli Pariser nebo Cass Sunstein smetli tato očekávání a začali upozorňovat, že internet může sloužit jako nástroj kontroly a ovládání a některé vlastnosti sítě podporují vytváření informačních bublin či šíření propagandy, hoaxů a konspiračních teorií.
V poslední době začali výzkumníci na pomezí sociologie, politologie, IT, médií a psychologie tyto hypotézy testovat. Přestože jsme teprve na začátku, můžeme se pokusit aspoň částečně zachytit proměňující se obraz naší přítomnosti v mediální krajině. Či přesněji v hybridním mediálním systému starých a nových komunikačních prostředků.
Návštěvníci z Facebooku
Velká část zpravodajských serverů je už existenčně závislá na čtenářích, kteří k nim přicházejí ze sociálních sítí a mobilů. Za poslední tři roky ve velké části vyspělých zemí minimálně o třetinu stoupl podíl čtenářů, kteří se ke zprávám dostali skrze sociální síť. Mezi roky 2014 a 2015 se podle Digital News Report obrátil podíl lidí, kteří přišli na titulní stránku média, ve prospěch těch, kteří přišli na konkrétní článek z jiného zdroje.
Podle průzkumu Pew Research loni uvedlo ve Spojených státech 63 % dotázaných jako hlavní zdroj zpráv Facebook a Twitter. V Česku to loni bylo 41 procent účastníků průzkumu Digital News Report. Podle stejného výzkumu využívají sociální sítě jako zdroj zpravodajství ještě více v Turecku (67 %), Portugalsku (61 %), Brazílii (48 %) a dalších zemích, charakterizovaných kombinací nižšího HDP na hlavu a méně rozvinutou tradicí svobodného tisku. Ve většině západních zemí ještě vedou tradičnější zpravodajské zdroje.
Dalším dělítkem ve využívání sociálních sítí jako zdroje zpráv je věk. Mezi lidmi v kategorii 18–24 let a v kategorii 35–44 let je více než dvojnásobný rozdíl ve prospěch využívání sociálních sítí u mladších. Pro ty je také důležitější sama sociální síť než konkrétní mediální značka, kterou preferují lidé nad 35 let.
Ve většině vyspělých zemí za poslední čtyři roky minimálně o třetinu vzrostl význam chytrých mobilů. Skrze ně loví zprávy polovina internetových uživatelů například v Irsku, Finsku či Španělsku. Vedle sociálních sítí je k získání zpráv využíván portál YouTube (cca 20 %) či messengerová aplikace WhatsApp (cca 10 %), mezi mladými pak Instagram a Snapchat, ačkoli poslední čtyři platformy většina uživatelů nehodnotí jako kanál, od něhož by očekávala zpravodajský obsah.
„Už na konci 90. let přišli výzkumníci Abercrombie a Longhurst s tezí rozptýleného publika. Být publikem už podle nich není nějakou distinktivní událostí oddělenou od ostatních, ale něčím trvalým, rozptýleným napříč každodenním životem. Televize je zapnutá stále, obrazovky nás obklopují a doprovázejí na ulicích, v čekárnách i hospodách, rozhlas posloucháme v autě a ve sluchátkách a cestou domů v tramvaji hrajeme na svých mobilech hry nebo listujeme Facebookem,“vysvětluje Jakub Macek z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity.
Internet se přibližuje lidu
Poslední důležitý trend se týká postupné proměny internetové sociodemografie a ukončování inovativní křivky v Česku. V posledních letech se totiž k internetu a sociálním sítím připojili také uživatelé ve vyšších věkových kategoriích, s nižšími příjmy a dosaženým vzděláním. V projekci na počet obyvatel se jedná minimálně o statisíce uživatelů, kteří na internet přinášejí svá témata i politické preference. „Z hlediska sociodemografických charakteristik uživatelů se internet demokratizuje a nivelizuje. Optikou normativní teorie veřejné sféry je dobře, že do virtuálního prostoru mají přístup široké vrstvy společnosti a mají možnost ho ovlivňovat. Pohled do obsahů však takový idealismus výrazně krotí; čím dál víc lidí totiž využívá internet k šíření neověřených i lživých informací a k publikování nenávistných komentářů,“vysvětluje Václav Štětka z Institutu sociologických studií FSV UK.
Hrubnutí a vulgarizaci diskusí pod články a divoké výkřiky i přibývající množství emotikonů na Facebooku tak můžeme zčásti vysvětlit dorovnáváním demografických skupin, které v nich dříve chyběly. Jinak řečeno, internet se přibližuje lidu. Média, politici a političtí aktivisté, kteří oslovují tato publika, si osvojili komunikační technologie a know-how, kte- ré bylo doposud doménou „early adopters“rekrutujících se především z liberálních městských uživatelů.
Stále masovější publikum si žádá výbušné zprávy a emotivní titulky. „Na monitoringu Facebooku (Lajkování.cz) najdete brutální obraz toho, co Češi berou za relevantní zprávy a co sdílejí. Čím skandálnější a nenávistnější titulek, tím sdílenější. Do toho se pletou naprosto evidentní hoaxy o tom, že nám někdo něco tají,“říká šéfredaktor týdeníku Marketing & Media Filip Rožánek. Většina internetových uživatelů podle něj vůbec nerozlišuje zdroje. „Aeronet je pro ně totéž co iDNES, a iDNES to samé co Parlamentní listy. Stimulace propagandy vede v posledních dvou letech k tomu, že takzvaná suchá média, která dělají něco tak ,trapného‘, jako ověřování informací , se pro ně stala nedůvěryhodnější než třeba Parlamentní listy. Lidem paradoxně nevadí sdílet něco z webu, jehož redaktor se podepisuje Vedoucí kolotoče, ale mají problém věřit České televizi,“dodává Rožánek.
Důvěra v obecný „internet“jako zdroj zpravodajství roste v ČR na úkor tradičních médií. K nejsdílenějším obsahům sociálních sítí přesto stále patří produkce profesionálních redakcí, mezi nimiž se v nejvyšších příčkách drží bulvární zpravodajství Novy a serverů Novinky a iDNES, mezi které se občas zamíchají nenávistné výkřiky z Parlamentních listů. Problém je v tom, že aby zmíněné servery v konkurenci uspěly, musí se masovému internetovému čtenáři Facebooku přizpůsobit.
Důvěra v obecný „internet“jako zdroj zpravodajství roste v ČR na úkor tradičních médií. K nejsdílenějším obsahům přesto stále patří produkce profesionálů.