Kronikářka venkovského života
Fotografka Jelena Látalová byla žačkou Jaromíra Funkeho či Josefa Ehma. Řadu let pracovala v Národním muzeu, dokumentovala lidové zvyky a tradice. Její snímky však nejsou pouhým záznamem reality, ale také originálním zobrazením života na venkově. Fotografická výstava v Galerii Josefa Sudka v Praze je otevřena do 29. května.
Možná se zrovna chystá k tanci, možná se vrací domů, na statek. Ještě chvíli postojí před objektivem a za chvíli zmizí. Ta čarokrásná dívka v kroji, kterou zachytila Jelena Látalová, představuje svět venkovských tradic, který je již téměř nenávratně ztracen.
Jelena Látalová se narodila v roce 1921 v Černošicích. Její otec byl dětský lékař, maminka – výtvarnice Marie Kvěchová-Fischerová – se proslavila především jako ilustrátorka dětských knih. Rodiče Jeleny se dlouhodobě věnovali dokumentaci lidových zvyků a tradic a tento zájem přenesli i na svou dceru.
Vliv rodiny, školy a prvního zaměstnání Látalovou přivedl k dokumentování života na venkově. V rámci služebních cest fotografovala poutě a hody na Slovensku.
něž kurátorem sbírky fotografie Uměleckoprůmyslového musea. Synové Jeleny Látalové věnovali této instituci desítky snímků z pozůstalosti své matky. Její práce znali čtenáři odborných časopisů, samostatné výstavy se bohužel nedočkala.
Poprvé se fotografie Jeleny Látalové představily v kouřimském skanzenu v roce 2008, šest let po její smrti. Nyní můžeme její tvorbu vidět poprvé v Praze. V rámci služebních cest jezdila hlavně na Slovensko, kde fotografovala poutě, hody a jiné slavnosti. Kromě záznamů jednotlivých událostí si všímala i zajímavých tváří či situací na venkově. „Tradice fotografování a folkloru v jejich rodině pokračuje. Její syn Ivan Látal vyučuje fotografii na soukromé škole v Praze, angažuje se ve folkloristických spolcích a je spoluorganizátorem masopustu v Mokropsech,“říká Mlčoch.
Etnografické studie, Jelena Látalová, Galerie Josefa Sudka, Praha, do 29. května