Su Ťij zavírá oči před čistkami v Barmě

Barmská opoziční vůdkyně Aun Schan Su Ťij byla dlouhé roky patrně nejznámějším politickým vězněm světa a na návrh Václava Havla získala Nobelovu cenu míru. Teď jako demokraticky zvolená politička čelí kritice kvůli přehlížení útisku muslimské menšiny Rohingů.

NEIPYIJTO/PRAHA „Naším cílem by mělo být vytvoření světa, kde by již nebylo vysídlených, lidí bez domova a bez naděje. Světa, jehož každičký kout by byl pro jeho obyvatele útočištěm, kde by žili svobodně a v míru.“

Psal se červen 2012, když si s těmito slovy útlá barmská opoziční vůdkyně Aun Schan Su Ťij přebírala Nobelovu cenu míru. Cenu, kterou na návrh Václava Havla dostala už o dlouhých 21 let dříve. Tak jako mnohé další před i poté si ji ale toho prosincového dne roku 1991 nemohla převzít. Byla v domácím vězení.

Jí vedená Národní liga pro demokracii o rok dříve s přehledem vyhrála první svobodné volby na úkor takřka tří dekád vládnoucí vojenské junty. Armáda ale výsledky nakonec prohlásila za neplatné a odmítla vzdát se moci.

Celkem v domácím vězení Su Ťij střídavě strávila takřka patnáct let. Za hranicemi země se za tu dobu z drobné Barmánky stal světový symbol. Ikonická postava boje za demokratizaci a lidská práva.

V roce 2011 v Barmě započal reformní proces, byť si nadále armáda udržuje stabilní postavení – má čtvrtinu křesel v parlamentu a právo veta nad ústavními změnami. Su Ťij se nejprve stala poslankyní a loni v listopadu její strana vyhrála ve volbách. Dnes je z patrně nejznámější politické vězeňkyně světa v nově vytvořené pozici ekvivalent premiérky a šéfka diplomacie.

Nejvíce utlačovaná menšina světa podle OSN

Jenže slova o budování skvělého světa, jež tehdy při přebírání Nobelovy ceny zněla z jejích úst, se zdají být na hony vzdálená realitě v její vlastní zemi.

Dnes sedmdesátiletá vůdkyně čelí ostré mezinárodní kritice za svoji netečnost vůči perzekuci barmských Rohingů, více než mi- lionové muslimské menšiny (z asi 55 milionů obyvatel země).

Sami Rohingové se označují za původní domorodé obyvatelstvo tohoto regionu a argumentují, že přišli do oblasti již před staletími. Barmští představitelé je však vůbec nepovažují za občany země a tvrdí, že jsou ilegálními imigranty ze sousedního Bangladéše.

V roce 1982 vojenská junta Rohingům odebrala občanství. Zákon je nicméně v platnosti dodnes a ti z nich, kdo chtějí barmské občanství získat, musí doložit svůj pobyt v zemi minimálně od roku 1948. Absolutní většina tak nemá formálně žádnou státní příslušnost.

Vedle občanství jsou jim ovšem upírána i základní práva od svobody pohybu, možnosti zaměstnání, přístupu ke vzdělání nebo zdravotní péči. Na rohingskou menšinu se také vztahuje omezení, podle nějž smí mít nanejvýš dvě děti. Pro žádná jiná etnika to přitom neplatí.

K zoufalé situaci Rohingů upírá pozornost i OSN, jež je dokonce označila za „nejvíce utlačovanou menšinu světa“.

Ve většinově buddhistické Barmě rozdmýchávají tenze vůči této muslimské minoritě vlivná extremistická seskupení, jako je Hnutí 969, vedené radikálně nacionalistickým mnichem Ašinem Wirathu. Ten si svého času proklestil cestu i na titulní stránku časopisu Time s označením, že je „tváří buddhistického teroru“.

Sektářské násilí mezi buddhistickými extremisty a muslimskými Rohingy v roce 2012 v Arakanském státě v západní části Barmy při hranicích s Bangladéšem za sebou nechalo bilanci několika desítek obětí na obou stranách a něko- lik tisíc vypálených domů.

Přes sto tisíc Rohingů bylo donuceno opustit své domovy. Řada z nich posléze skončila ve střežených táborech. Některé zahraniční lidskoprávní organizace přitom neotálejí přirovnat situaci v nich k lágrům a hovoří o etnických čistkách Rohingů či přímo o jejich pomalé genocidě.

Kritizoval ji dalajlama i papež

Po částečném uvolnění ovzduší v zemi v roce 2011 a vstupu opozice nejprve do parlamentu a nyní i do vlády panovala očekávání, že se barmská laureátka Nobelovy ceny míru zasadí o zlepšení situace rohingské menšiny. Ta však navzdory apelům řady světových politických i duchovních vůdců sveřepě mlčí. Dokonce úzkostlivě dbá na to, aby termín „Rohingové“nepoužila veřejně.

Tibetský duchovní vůdce dalajlama Su Ťij její mlčení nad osudem Rohingů opakovaně v prohlášeních do médií vytkl a dodal, že s ní osobně již dvakrát od roku 2012 na toto téma hovořil. Podobně se na adresu někdejší disidentky kriticky vyjádřil také papež František nebo další laureát Nobelovy ceny míru, jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu.

Barmské ministerstvo zahrani- čí pod vedením Su Ťij nicméně tento týden rozdmýchalo další kritiku, když vyzvalo zahraniční diplomaty v zemi, aby vůbec nepoužívali výraz Rohingové.

„Nebudeme používat termín Rohingové, protože nejsou mezi 135 oficiálními etnickými skupinami,“argumentoval podle amerického listu The New York Times v oficiální reakci jeden z představitelů resortu.

S apelem na cizí diplomaty přitom přišlo barmské ministerstvo nedlouho poté, co americké velvyslanectví v Neipyijtu vyjádřilo v prohlášení lítost nad smrtí dvacítky příslušníků této menšiny, kteří zemřeli, když se s nimi potopila loď při pokusu o útěk ze země. Jenom loni se takto desetitisíce Rohingů pokoušely dostat do Thajska, Malajsie nebo do Indonésie. Podle OSN jen za první čtvrtletí loňského roku dalo svůj život všanc pašerákům na 25 tisíc z nich. Mnozí však nikdy nedopluli. Světovými médii loni prolétly fotografie masových hrobů, kde skončili ti, za než příbuzní nemohli zaplatit výkupné, když je pašeráci vzali jako rukojmí.

Za tichého souhlasu ženy, která se dušovala vytvořit svět, kde nebude vysídlených, lidí bez domova a bez naděje.