Rusové jsou spokojeni s málem
Vyhlídky ruské ekonomiky jsou špatné, ale mnoho obyvatel je smířeno s chudobou, což může Kreml krátkodobě těšit
ně, možná i více, jen při vyšších cenách kupují stejné nebo nižší množství. Sergej Gurijev, bývalý rektor moskevské Ruské ekonomické školy, žijící nyní v Paříži, proto předpokládá, že na nákup ruské tuzemské produkce zbývá dokonce méně než před zlevněním rublu. Jediným odvětvím, které oživuje, je vedle surovinových odvětví zemědělství. To je ale málo, protože ani v ruské ekonomice nehraje zemědělství velkou roli – na HDP se podílí 4,4 procenta.
Tanečky s federálním rozpočtem
Zajímavé tanečky se nyní odehrávají okolo ruského federálního rozpočtu. Ten současný vychází z ceny ropy na úrovni 50 dolarů za barel a schodku ve výši tři procenta HDP. Ceny ropy jsou ale stále nižší, a proto je třeba rozpočet korigovat. Změny se ale odkládají až na podzim, určitě nikoli náhodou až po parlamentních volbách. Možná se ale štěstěna usměje na správce ruské pokladny a cena ropy vzroste k 60 dolarům za barel a korekce bude zbytečná.
Kremlu se evidentně do osekání výdajů zatím příliš nechce. Při nezměněných výdajích na armádu a národní bezpečnost, které se těší zvláštní ochraně, by to totiž znamenalo především pokles v sociálních transferech obyvatelstvu, případně zmrazení platů státních zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že na státní pokladně závisí okolo šedesáti ze sto třiačtyřiceti milionů Rusů, to je politické riziko – okolo dvaceti milionů jsou státní zaměstnanci a dalších čtyřicet milionů představují důchodci.
Aby toho nebylo málo, čekají Rusko v roce 2018 prezidentské volby. V nich půjde o samotného současného prezidenta Vladimira Putina a velké škrty sociálních výdajů budou ještě problematičtější. Situaci ruských státních financí zhoršuje snížená možnost půjčit si. Na tuzemském trhu není finančních prostředků nazbyt – naopak stát bankám finančně pomáhá – a kvůli sankcím Západu má Rusko problémy prodat dluhopisy zahraničním zájemcům.
Evropské a americké banky se odmítly zúčastnit, a proto byl nakonec zrušen plánovaný prodej ruských státních obligací za tři miliardy dolarů. Rusko se zatím může opřít o své ropné fondy. Stále v nich má k dispozici 120 miliard dolarů, což by pokrylo loňský deficit federálního rozpočtu čtyřikrát.
Řeči politiků
Ruští politici nelehkou situaci ruské ekonomiky a její mizerné vyhlídky popisují různě. Guvernérka ruské centrální banky Elvíra Nabjulinová hovoří o „ekonomice blízké bodu stabilizace“, takže ruská ekonomika se možná konečně odrazí ode dna. O tom, že se ekonomika „odráží ode dna“, ale mluvil prezident Putin už v polovině loňského prosince. Na nedávné konferenci s ruskými občany však už volil méně optimistická slova – ekonomika se nachází v „šedé zóně“a dno zatím můžeme jen „nahmatat“.
Ruskéhoministra hospodářského rozvoje Alexeje Uljukajeva jako by už unavovalo slovo „krize“– přišel s eufemismem, že ruská ekonomika je v „módu stand-by“. Ruskou ekonomiku by ale rychle mohly nastartovat jen vyšší ceny ropy, takže jeho slova nepůsobí jako ambiciózní a promyšlená ekonomická politika.
Stále více se skloňuje pojem „nový normál“, který se často používá i vůči ekonomické situaci na Západě – nízké tempo růstu, vysoká zadluženost a nezaměstnanost v některých zemích. I premiér Dmitrij Medveděv předpokládá, že návrat k růstu „bude trvat nejeden rok“. To je ovšem značný myšlenkový posun – od hledání dna krize a následného odrazu do lepších zítřků k označení současné situace za něco normálního, co bude pokračovat i v následujících letech.
Kremlu se do osekávání výdajů zatím příliš nechce. Při nezměněných výdajích na armádu a národní bezpečnost by to totiž znamenalo především pokles v sociálních transferech obyvatelstvu.
Neúspěšný Glazjevův výpad
Překvapivě se k situaci ruské ekonomiky vyjádřil na začátku dubna poradce ruského prezidenta Sergej Glazjev. Podle něho se Rusko řítí do ekonomické katastrofy a současná „stabilizace“vyhovuje jen „spekulantům a výroba umírá“. Rusko má na víc a Glazjev se snaží něco změnit, zatímco jiní politici jako by propadali jisté apatii „nového normálu“.
Glazjev je ovšem příznivcem silné role státu v ekonomice a jeho plány nezní příliš realisticky. Například si přeje, aby centrální banka do ekonomiky začala pumpovat více peněz a nesnažila se brzdit inflaci. Je pravda, že tímto směrem se vydaly západní centrální banky. V eurozóně a USA ale vysoká inflace nehrozila, blížila se nule. Vlna nových peněz by ruskou situaci stěží zlepšila, zejména když by na scénu přivolala strašáka dvojciferné inflace. Centrální banka to nechce připustit a podobné plány odmítá.