Absurdní drama s názvem Czechia

Osm omylů, jež je třeba uvést na pravou míru, v případě oficiálního anglického překladu zeměpisného názvu Česko

Diskusi o oficiálním anglickém překladu zeměpisného názvu Česko – Czechia – zaplavily dezinterpretace a rozhořčené výkřiky proti něčemu, oč vůbec nejde. Jedinec, jenž vyvine jen malé úsilí, zjistí, že jde o institucionalizaci zeměpisného názvu naší země v anglickém jazyce. A s údivem sleduje aktivitu několika milionů odborníků na de facto neexistující problém.

nadbytečného. Závan čerstvého vzduchu překvapil všechny zvyklé žít ve vývěvě, normální je však dýchat vzduch.

2. Nejde o žádnou novinku. Pojmenování Česko a Czechia v angličtině spolu s překlady do jiných jazyků doporučilo již v roce 1993 jako zeměpisné názvy pro Českou republiku 55 odborníků názvoslovné komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, již doplnili zástupci klíčových ministerstev, státních orgánů či vědecké obce. Název Czechia není žádným novotvarem. Jeho první doložený historický záznam v latině pochází z roku 1602, v angličtině pak z roku 1840.

3. Nelze požadovat referendum. A to nejen pro absurditu takového požadavku (šlo by o světový unikát, kdyby občan převážně neznalý cizího jazyka rozhodoval, jak budou zemi nazývat jeho rodilí mluvčí), ale i z důvodu již dříve uskutečněného naplnění zákonných norem uvedeným doporučením odborníků kompetentních k řešení této otázky. K anglickým výrazům „the Czechoslovak Republic“, respektive „Czechoslovakia“se nikdy nevyjadřoval ani parlament, ani občané v referendu.

4. Nejde o ignorování moravsko-slezské části státu. Česko, anglicky Czechia, neignoruje žádnou z historických zemí státu skládajícího se z Čech, Moravy a Slezska – v angličtině Bohemia, Moravia a Silesia. Ignorováním Moravy a Slezska by byl název Bohemia, znamenající pouze Čechy.

5. Nehrozí na mezinárodní úrovni záměna s Čečenskem. V případě této součásti Ruska totiž nejde o subjekt mezinárodního práva. Na úrovni individuální je záměna s touto zakavkazskou republikou zatížena stejnou možností chyby jako název Czech Republic, což ukázal i atentát při bostonském maratonu v roce 2013. Nevědomost či neinformovanost nemůže být důvodem k úpravě názvu.

6. Nehrozí žádné vracení dotací. Náklady na institucionalizaci názvu lze očekávat pouze minimální, přičemž dlouhodobá, jasná a jednoduchá značka investici mnohonásobně vrátí.

7. Nejde o žádnou komplikaci dalším názvem. Naopak! Neukotvení zeměpisného názvu a úporné setrvávání na kostrbatém politickém názvu Czech Republic vedlo ve snaze o jeho zjednodušení k mnoha zkomoleninám, a proto se setkáváme nikoli s jednou jasnou a nezpochybnitelnou značkou, ale s mnoha deformacemi typu gramaticky nesprávného a nesmyslného „Czech“a dalších úprav, jako je „Czech Rep.“, „Czecho“, „C. Rep.“či „CR“(pro ještě větší zmatek oficiální dvoumístný kód středoamerického státu Kostarika).

„The Czech Republic“se coby značka neosvědčila také kvůli neblahé konotaci s nerozvinutými státy deklarujícími se coby „republiky“tím více, čím méně jimi jsou. Zdůrazňování „republiky“v názvu tedy nečiní náš stát originálním, jak se někteří domnívají, a to i vzhledem k faktu, že republikánským systémem disponuje ve světě výrazná většina zemí.

8. Nejde o žádné politické souvislosti. Politický název se nemění, ale ustupuje do pozadí, uvolňuje místo v běžné řeči a praktickém životě názvu politicky neutrálnímu, nadčasovému a praktickému. Neděje se nic, co by bylo nějak nevýhodné a nemělo jasnou a srozumitelnou logiku, naopak – napravuje se nevýhodný, nepraktický a nelogický stav.

Emoce vyvolané tímto činem nejsou ničím jiným než výsledkem dlouhodobého návyku na nepřirozenou praxi, kde se nenormální stalo normalitou. Jako u kohokoli, kdo trpí nějakým zlozvykem, je jeho neuvědomění si častým jevem, a o to více bývá jeho odhalení před sebou samým spojeno s podrážděním a intuitivním nesouhlasem. Nicméně ať je to pro dotyčného příjemné, či nikoli, zlozvyku je třeba se zbavit. A to i v případě Czechia.

Vítězství lži a nenávisti

Mediální povodeň výtrysků z hlav více či méně pomazaných a jejich spoluobčanů ukazují více než zřetelně stav společnosti. Navzdory opakovaným vysvětlením odborníků, uvádění dezinformací na pravou míru a jasnému stanovisku ministerstva zahraničních věcí se nadále setkáváme se stejnými nepravdivými tvrzeními, slabomyslnými domněnkami, nenávistnými výkřiky vypouštěnými zmateně do více či méně neadresného prostoru a s kvaziestetickou jazykovou lidovou tvořivostí prozrazující katastrofální úpadek vzdělání i vkusu.

To vše korunoval více než neohrabaný, leč sebestředný tanec ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové, jež se vemluvila do svého bludu natolik, že klesla až k roli zametače důkazů – součást jejího resortu CzechTourism název Czechia již dávno používá.

Média ráda šokují, a ačkoli si vzhledem k jejich společenské roli, (ne)zodpovědnosti a blízkosti informačních zdrojů zaslouží největší odsudek, mohou být jejich manipulativní a zavádějící slogany stěží omluvou pro jedince vybaveného dnes dostatečnými technickými možnostmi, aby objevil odpověď na otázku, „jak to vlastně je“.

Pouze individuálně lze zhodnotit, nakolik se na těchto skutečnostech podílí intelektuální kapacita dotyčného a nakolik jeho zatvrzelost, ale podle četností výskytu projevů nesouhlasu a jejich kvality na všech stupních společnosti lze říct, že v testu inteligence i dobré vůle obyvatelé Česka propadli. V této chvíli se však neodbytně vkrádá pocit, že v případě Czechia, oficiálního anglického překladu zeměpisného názvu Česko, v dokonale absurdním dramatu prapodivně vítězí lež a nenávist nad láskou a pravdou.

Politický název se nemění, ale ustupuje do pozadí, uvolňuje místo v běžné řeči a praktickém životě názvu politicky neutrálnímu, nadčasovému a praktickému. Neděje se nic, co by bylo nějak nevýhodné.

Autor je členem Občanské iniciativy Česko/Czechia