Vlaštovka kanadská
Ale vždyť já jsem byla jen taková malá rybka. S touto skromností vážně míněnou komentovala Markéta Goetz-Stankiewicz fakt, že na veletrhu Svět knihy dostala Cenu Jiřího Theinera, udělovanou za zásluhy o propagaci české literatury ve světě. Podruhé se přirovnala k jinému zvířátku: „Ale já byla jen taková myška.“Když Ivan Havel přednášel na Světě knihy laudatio na paní Markétu, přirovnal ji ke třetímu zvířátku: Markéta byla vlaštovka. Vlaštovka, radostná poselkyně svobody, která v časech husákovského bezčasí pravidelně přilétala z Kanady a přinášela disidentům knihy nedostupné v oné husákovské ohrádce. Týž Ivan Havel v dodatku k rozmarné filozofické reportáži Svatojánský výlet použil přirovnání dotyčné dámy k přírodnímu fenomé-
Pondělí Neff nu jiného druhu: k větru. „Tehdy, kdy zde mnozí žili v pustině bez přístupu k cizím spisům (...), přece jen vítr jménem Markéta k nim občas zavál zvláštní, podivné a nevídané knížky: (...) ,Man hu?‘ ptali se jako dávní Izraelité. – Co jest to?“
Rybka, myška, vlaštovka, vítr… Leč od poetických metafor k suché faktografii: Markéta Goetz-Stankiewicz se narodila roku 1927; jakožto dívka z rodiny česko-německo-židovské přežila válku obtížně, ale přece; po komunistickém puči odjela s rodiči do Kanady; zde se z proletářských poměrů díky talentu dostala ke studiu; stala se divadelní a literární vědkyní; přednášela na univerzitě ve Vancouveru; a ač jí šíře profesních zájmů dovolovala plout napříč evropskými a americkými literaturami, ni-
Úterý Putna
Středa Baldýnský kdy neopomněla úkol, který si sama dala: být Kanadě a vůbec anglosaskému publiku tlumočnicí a vykladačkou české literatury, zvláště pak té zakázané. Z jejích esejů o českém divadle budiž zmíněna alespoň kniha o „vaňkovkách“, tedy o hrách s postavou plachého disidenta Ferdinanda Vaňka. Tu stvořil Václav Havel, ale nechali se jí inspirovat i Pavel Landovský, Pavel Kohout a další autoři disidentského okruhu. Vaněk je ve výkladu Markéty Goetz-Stankiewicz postavou vpravdě archetypální, neboť je antišvejkem: tím, kdo se hovadnému systému zdvořile, skromně, ale důsledně nepřizpůsobuje.
A to už se zas vnucují metafory. Samu paní Markétu bylo by možno přirovnat k Vaňkovi v ženském rodě. Jistě že jakožto občanka kanadská byla vůči režimu
Čtvrtek Rejžek v relativně snazší situaci než disidenti zde uzavření a občas i zavření. I ona však musela vykročit z bezpečí „turistky“k jednání riskantnímu; k jednání, v jehož důsledku mohla být klidně zavřena i ona. K Havlům se dostala podle vlastního vyprávění tak, že náhodou na pražské ulici potkala Pavla Landovského, oslovila ho – a on ji po chvíli odhadování, zda není fízlyní, poslal na správnou adresu. A tam prostě zazvonila. Vstup na cestu odvážného a svobodného jednání bývá často právě takhle prostý. Proč tak málokteří vstupují? MARTIN C. PUTNA
Pátek Šustrová Sobota Hanák