Pravidla pro alkohol a
APokud chcete pít něco jiného,
ť už jdete do společnosti, na rodinnou večeři, anebo vy sami pořádáte večírek, vždy musíte počítat s tím, že posezení bude doprovázet alkohol. A také byste měli vědět, jak s ním nakládat. Umění spočívá totiž nejen ve střídmosti, ale i v pořadí, v jakém budete jednotlivé druhy konzumovat. A také jde o to jak.
Pokud jste někam pozváni, s pitím alkoholických nápojů počkejte, až vás hostitel vyzve. Někdy musíte přijmout i nabídku, kterou byste běžně neakceptovali. Odmítnout sklenku sektu na uvítanou, a to i v případě, že jste abstinent, je vůči hostiteli netaktní. Můžete ji přijmout, přiťuknout si a pít nemusíte. Pakliže ale hostitel hodlá z večera udělat dostihy v popíjení tvrdého alkoholu, máte právo se jich nezúčastnit a klidně přejít na minerální vodu. Představa, že musíte vypít vše, co vám je nabízeno, je mylná. Z nabídky nápojů si vybírejte podle své chuti a hlavně
míry. Nemáte-li na některý z podávaných drinků chuť, nepijte ho. Nekomentujte ale situaci, symbolicky si připijte a ponechte sklenici na stole. Snažte se ale také o to, abyste hostitele neuváděli do rozpaků svými speciálními požadavky. Mohl by mít problém vaše přání splnit.
Od aperitivu k vínu
V žádném případě nepřeceňujte úlohu aperitivu. Není tak úplně pravda, že dodává chuť k jídlu. Spíš vyvolává pocit hladu. A to je trochu rozdíl. Před jídlem je ideální pít něco bez cukru, to znamená suché šampaňské, suché sherry, suchá vína. Aperitivu pijte opravdu malé množství (50–70 ml), k jídlu jej již nepijte. Nechte ho nevypitý stát na stole a počkejte, až ho obsluha odnese. Vyznáváte-li aperitivy, jako je suché campari se sodou nebo pomerančovým džusem, pak je množství samozřejmě větší, asi 150 ml. Campari se sodou se pije bez citrusu, který chuť cam- pari zbytečně ruší. Sladkým vermutům se před jídlem vyhněte.
Z malého množství aperitivu přejděte k vínu. Je-li předem naplánované menu a s ním i víno, většinou se přechází z bílého na červené. Dnes už ale vůbec není prohřešek červené víno odmítnout a zůstat u bílého. Pravdou ovšem je, že plánovaná večeře bývá dopředu dobře promyšlená a připravená tak, aby víno doprovodilo chuť pokrmu. Proto stojí za to vybočit ze stereotypu a ochutnat nabízené skvosty, zvláště když je hostitel gurmet.
Stará poučka říká, že bílá vína jsou letní a červená zimní. Je to nesmysl. Pravdou je, že zima svědčí plným vínům a léto spíše těm lehkým, a to bez ohledu na barvu. V létě více chutnají chladnější a v zimě teplejší vína. Mohou to ale být jak bílá, tak červená, mění se jen teplota podávání. Omylem je i tvrzení, že červené chutná nejlépe při pokojové teplotě. Lehká červená vína mohou přijít na stůl dobře vychlazená. Ideální teplota je u leh- kých vín a rose mezi 8 a10 °C, u šampaňského mezi 6 a 10 °C, u pozdní sklizně mezi 10 a 12 °C, u hodnotného bílého vína mezi 12 a 14 °C a pro červené se doporučuje 16–19 °C. Teplota vína je významnější, než si mnozí myslí, a může mít velký vliv na jeho kvalitu.
Pravidlo, že bílé víno patří k rybě a bílému masu a červené k červenému masu, už neplatí a trvají na něm spíš méně zkušení strávníci. Neustálé diskuse se také vedou nad kombinací červeného vína a sýrů. Tvrzení, že spolu dobře harmonují, je spíš pověra. Najít správný sýr ke správnému vínu je věda a současně i štěstí. V zásadě se ale správné sýry lépe hledají k vínům bílým.
Nekritizovat ani nepřechválit
Červená vína se podávají ve větších sklenicích než vína bílá. K plnému rozvinutí vůně a chuti potřebují, aby k nim měl přístup vzduch v co největším množství. Tvar sklenice chuť vína ovlivňuje velmi významně. Zkuste ochutnat stejné víno ze tří různých sklenic a sami budete překvapeni, jaký je v tom rozdíl.
Šampaňské se kdysi podávalo ve sklenicích ve tvaru misky, což vedlo k tomu, že nápoj často přetékal. Dnes se skoro vždy podává ve skleničkách tulipánového tvaru. A ještě něco: při otevírání šampaňského je lepší nechat zátku tiše a diskrétně vyklouznout, než předvádět taškařice s hlasitým doprovodem.
Ctěte pořadí nápojů. Když je večer ve fázi digestivu, je společensky neobratné vracet se třeba k aperitivu. Máte-li chuť na něco jiného, počkejte až bude „volná zábava“a objednejte si na baru. A také si to zaplaťte, bylo by neslušné i pouhou myšlenkou nechat platit hostitele.
Jestliže vás v cizí zemi pozve hostitel na sklenku typického místního nápoje, neodmítejte. Většinou je to dobrá zkušenost. Pokud vám nechutná, ponechejte to bez komentáře. A v opačném případě nepřechvalte. Zní to nedůvěryhodně.