Sestry svázané dvojhlasem
Na festivalu Colours of Ostrava vystoupí kapela The Unthanks, která ve světě anglického folku způsobila malou revoluci.
Sestry Becky a Rachel Unthankovy vnesly spolu s The Unthanks do interpretace ostrovních lidovek řadu dříve neobvyklých prvků. Například postupy soudobé vážné hudby a orchestrální aranžmá. Skupina navíc dokázala bez křeče propojit tradiční písně, vlastní skladby a zdánlivě žánrově nesourodé coververze Antony & The Johnsons, Toma Waitse, nebo dokonce progrockových King Crimson. Vysloužila si tak nominaci na Mercury Prize a letos získala i prestižní BBC Award. Lidovým novinám poskytli rozhovor zpěvačka a skladatel, aranžér a multiinstrumentalista
Becky Unthanková Adrian McNally.
LN Hádáte se někdy se sestrou, kdo bude zpívat sólový part?
Becky Unthanková: Naší kapelou cloumá spousta vášní a řeší se mnoho různých názorů, ale hádáme se málo. Většinou je od začátku jasné, kdo bude zpívat sólo, protože máme odlišné hlasy. Navíc ten, kdo přinese píseň do kapely, ji obvykle také zpívá. V čem se rozhodně shodneme, je to, že chceme zpívat společně. Dvojhlas a vzájemné doplňování se představuje tak výjimečnou zkušenost, že v dohledné době žádné sólové desky neplánujeme!
LN Vycházíte ze severoanglické lidové muziky, ale škála vaší inspirace je velmi široká. Zahrnuje Beatles, Roberta Wyatta, Elvise Costella, či dokonce Milese Davise. Vnímáte v tak různorodých zdrojích něco společného?
Adrian McNally: Nejhlubší podstata lidové hudby spočívá ve vyprávění příběhů a sdílení. Všichni hudebníci, kteří nás inspirovali, mají opravdu jednu zásadní věc společnou: jsou skvělými vypravěči. Jsme odkojeni spoustou nejrůznější muziky a nevšímali jsme si rozdílů mezi hudebníky jako Antony Hegarty a Miles Da- vis, mezi anglickou lidovkou a Robertem Wyattem. Vnímali jsme hudbu podle obsahu a sociálního kontextu, nikoliv podle žánru. Jistě, sami jsme si vytvořili vlastní dialekt a styl. Ale nešlo o cílenou snahu, kterou bychom mohli nějak popsat. Jde o samovolné vyústění naší výchovy a všeho, co jsme dostali do vínku.
Becky Unthanková: Se sestrou Rachel jsme vyrostly na zpívání a poslechu anglické lidové hudby – a ta nás inspiruje stále, zůstává jádrem našeho zpěvu. Ale jsme opravdové milovnice hudby, bereme si inspiraci ze všeho, co se nás dotýká. Na písních oceňujeme dobrý příběh a hlavně emoce, které mohou vyvolávat.
LN Od vašich začátků uplynulo přes deset let, pokud počítáme i sestavu kapely The Winterset. Let plných změn, že?
Adrian McNally: V začátcích jsem sloužil jako celkem neviditelný člen mimo pódium, produkoval jsem a aranžoval hudbu. Nyní jsem naopak velmi nápadný hudební ředitel kapely, musím psát i aranžmá pro symfonické orchestry, které s námi vystupují. Věci se opravdu zásadně změnily. Jakomuzikant jsem se cítil vel- mi limitovaný tím, že jsem samouk, proto jsem se dříve raději držel stranou. Pořád na mě působí naprosto surreálně, když se musím postavit příležitostem, které máme.
Becky Unthanková: Bylo to úžasných deset let, kdy jsme prožívali hudební dobrodružství, o jakých se nám v začátcích ani nesnilo. Za jednu z nejemotivnějších zkušeností považuji koncertování a nahrávání s dechovým or- chestrem. Ukázalo mi, že je jedno, odkud pocházíte a jaké máte motivace, vždy můžete najít společné základy s lidmi úplně odjinud. Víte, co mě nejvíc baví na tom, být zpěvačkou? Že je každý den jiný.
LN Jak se vám spolupracovalo s tak odlišnými umělci, jako jsou Sting, Adrian Utley z Portishead nebo Orbital?
Becky Unthanková: Představy o plánované spolupráci se ob- vykle naprosto lišily od skutečnosti. Vždy jsem cítila obavy, že ztratíme naši hloubku a opravdovost, a pokaždé byl výsledek naprosto přirozený. Samozřejmě, někdy mě to pěkně znervózňovalo. Ale když přijde na věc, jsme všichni jenom lidé, snažící se propojit naše kreativní energie.
LN Poslední řadové album Mount The Air jste nahráli v obsazení rozsáhlejšího souboru. Na pódiu využijete jednodušší instrumentaci, nebo pozvete hosty?
Adrian McNally: Jsme velmi potěšeni, že na Colours of Ostrava můžeme přivézt celý náš desetičlenný ansámbl. Většinou z úsporných důvodů téměř vždy, když hrajeme mimo ostrovy, vystupujeme jenom v základní sestavě pětičlenné kapely. Proto je i pro nás Ostrava velmi vzácnou příležitostí.
LN Už víte, jaký repertoár v Ostravě zahrajete? Budete se soustředit na nejnovější materiál?
Adrian McNally: Určitě využijeme ansámbl, abychom zahráli některé až orchestrálně znějící momenty z Mount The Air. Ale v České republice jsme zatím hrá- li jen jednou ( na festivalu Folkové prázdniny, 2012, pozn. aut.), proto si myslíme, že je na místě nabídnout co nejpestřejší mix z celé naší historie. Na koncertech nikdy nehrajeme ten samý, předem naplánovaný program. Pochopitelně s výjimkou, kdy vystupujeme s plně obsazeným symfonickým orchestrem. Vždy přizpůsobujeme výběr písní konkrétní příležitosti a prostředí.
LN Pořádáte také pěvecké workshopy. Naučíte nás v Ostravě nějakou lidovou píseň z Northumberlandu?
Becky Unthanková: Sdílení písní opravdu milujeme, proto pořádáme každou zimu na pobřeží Northumberlandu šest „prozpívaných“víkendů. Učíme nejen společné zpívání ve vícehlasých harmoniích, ale také vaříme, děláme vycházky do přírody a pořádáme malý soukromý koncert. Pěvecké víkendy zkrátka zahrnují všechno, co v životě rádi děláme. Společné zpívání překonává všechny bariéry, nejen jazykové. Pokud bude v Ostravě příležitost, jsem si jistá, že se s námi naučíte zpívat velmi rychle.
Všichni hudebníci, kteří nás inspirovali, mají opravdu jednu zásadní věc společnou: jsou skvělými vypravěči
Autor je hudební publicista