Nebezpečí dvojníků
Prezidentské volby u nás jsou paradoxní. Více v nich znamená méně
Jsou necelé dva roky před prezidentskými volbami. Začíná se zbrojit, přetřásají se možní kandidáti. Mělo by se však nejdřív uvažovat nad charakterem a fungováním těchto voleb. Liší se totiž od voleb parlamentních, a navíc se v poslední době mění.
Čerstvým příkladem jsou Rakušané. Ti již od války volí prezidenta přímo. Dřív to bylo jednoduché. Nastoupili kandidáti obou tamních hlavních stran a voliči rozhodli, kterého upřednostní. Často byli jen dva kandidáti anebo někdo dostal přes padesát procent hned v prvním kole volby, takže na druhé kolo nedošlo. Letošní volby byly úplně jiné – tradiční strany propadly a vyhrál muž, který v prvním kole dostal jen asi pětinu hlasů.
Pestrost a nepředvídatelnost
Volby se vůbec v poslední době stávají pestřejšími. Šanci dostávají výrazní kandidáti malých stran, jako u nás Miloš Zeman nebo nově zvolený rakouský prezident Alexander Van der Bellen. Prorážejí také nezávislí podnikatelé schopní si kampaň financovat sami, jako Andrej Kiska na Slovensku nebo Donald Trump v USA.
A volby se stávají i méně předvídatelnými. V Česku se před volbami 2013 podle průzkumů zdálo, že ve druhém kole budeme vybírat mezi Milošem Zemanem a Janem Fischerem. A že Fischer se pak stane prezidentem. Až úžasný finiš kampaně Karla Schwarzenberga překvapivě dopomohl k prezidentství Zemanovi. Lidé se rozhodují na poslední chvíli před volbami, věrnost zavedeným stranám hraje menší roli než dříve.
Pestrost a nepředvídatelnost znamená nebezpečí, že se do čela státu dostane extremista nebo demagog. Na druhou stranu mohou šanci dostat i zajímaví kandidáti a roste také angažovanost lidí zdola.
Například u nás se objevila Kroměřížská výzva, iniciativa, která chce najít silného liberálního a prozápadního kandidáta. Hodlá sestavit peloton možných kandidátů a po celé zemi vybudovat buňky angažovaných občanů, kteří z pelotonu vyberou nej- vhodnější osobnost. Tu potom celé hnutí v nadcházejících volbách podpoří.
Vznik skupin lidí se zájmem o demokracii, kteří debatují o kandidátech a hledají ty nejlepší, je přínos. Pokud buňky vzniknou a udrží se, mohou prospět místní politice. Ale pochybuji, že mohou uspět v tom, k čemu je svolává Kroměřížská výzva.
Příčinou je, že naše prezidentské volby nejsou jen pestré a nestabilní, ale také paradoxní. Paradoxní proto, že více v nich obvykle znamená méně.
Osvětlím to pomocí myšlenkového experimentu: Představme si, co by se stalo, kdyby v roce 2013, když se konaly volby, mělMiloš Zeman ještě politického dvojníka, jistého Milouše Seemanna. Oba by zastávali stejné názory, byli stejně důvěryhodní a zkušení, trousili stejně vtipné bonmoty. A oba by kandidovali na prezidenta republiky. V tom případě by se voliči, jež takový směr politiky oslovuje, rozdělili přibližně napůl. Zeman by dostal v prvním kole 12 procent hlasů a Seemann také. Oba by vypadli a do druhého kola by postoupili Schwarzenberg a Fischer.
Dokonalé dvojnictví je nemožné. Ukazuje, že tříštění hlasů škodí. Větší počet podobných kandidátů znamená jejich konec.
Pro konzervativce orientované na Východ je poučení jasné. V příštích volbách by se měli semknout kolem Miloše Zemana. Jakýkoli další podobný kandidát mu jen ubere hlasy a zvýší šanci kandidátů proevropských a liberálních. Vedení KSČM si to moudře uvědomilo už vminulých volbách a myslím si, že tím spíš podpoří současného prezidenta i v lednu 2018.
Kroměřížská výzva ukazuje, že proevropští a liberální vůdcové zatím nedosáhli toho stupně osvícení, jaký měli komunisté už před třemi roky.
Kroměřížští zviditelní peloton kandidátů, z nichž jednoho podpoří. Ostatní, které nepodpoří, budou možná kandidovat na vlastní pěst; vždyť i oni budou předchozí jízdou v pelotonu již představeni veřejnosti. Navíc zde asi budou silní liberální kandidáti nezávislí, jako je Michal Horáček, jenž spolupráci s Kroměříží předem odmítl. A kromě toho své kandidáty postaví i mnohé z proevropských či liberálních stran.
Nakonec možná budeme mít tak skvělý výběr liberálních kandidátů, že roztříští svobodomyslné voličské hlasy, a skončí v prvním kole
Konec v prvním kole
Takže nakonec možná budeme mít tak skvělý výběr proevropských a liberálních kandidátů, že roztříští svobodomyslné voličské hlasy, a skončí v prvním kole. Budou-li pak jejich voliči mít ve druhém kole pocit, že mezi Zemanem a Okamurou se obtížně vybírá, bude to kvůli předchozí erupci liberalismu a evropanství.
Hlavní myšlenka Kroměřížské výzvy, najít Miloši Zemanovi důstojného vyzyvatele, není špatná. Jen je potřeba použít opačnou metodu. Nechtít k proevropským kandidátům přidat ještě dalšího – bude jich beztak dost. Naopak se pokusit sjednotit co nejvíc proevropských politických stran, hnutí a skupin na společném postupu. Aby Evropanů kandidovalo co nejméně.
Autor pracuje jako analytik České spořitelny, e-mail: jspousta@csas.cz